Č. 5641.

Domovské právo (Slovensko): O přikazování do domovského svazku podle § 16 zák. čl. XXII : 1886.
(Nález ze dne 5. května 1926 č. 21173/25.)
Věc: Obec D. proti župnímu úřadu v Nitře o domovskou příslušnost Ignáce B.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Okr. úřad ve Z. rozhodnutím z 23. února 1925 přikázal Ignáce B., narozeného 1. února 1850 v D. z rodičů Michala B. a Marie roz. K. podle § 16 lit. b) zák. čl. XXII : 1886 do svazku obce D. a odůvodnil výrok ten tím, že Ignác B. narodil se dle křest, listu, vydaného řím. kat. farním úřadem v D. dne 1. února 1850 v této obci. Poněvadž konaným šetřením nedalo se zjistiti, že někde nabyl dom. práva, musilo se pro nedostatek jiných zákonných podkladů přihlédnouti k §u 16 lit. b) uv. zák. článku a podle něho přikázati ho do svazku jeho rodné obce. Župní úřad v Nitře nař. rozhodnutím odvolání stěžující si obce zamítl a potvrdil rozhodnutí I. stolice z jeho důvodů.
Nss shledal stížnost do tohoto rozhodnutí důvodnou.
Není sporu o tom, že není prokázáno, kam Ignác B. přísluší dom.
právem, vztahuje se tudíž na něho § 16 zák. čl. XXII : 1886.
Tento předpis stanoví přesně pořadí, ve kterém sluší přikázati osobu, jejíž dom. právo nelze určiti. V pořadí tom je na prvém místě obec, ve které osoba taková platí daně, pak obec, v níž se narodil atd. Placení daní může býti přímé samým poplatníkem, nebo také nepřímé tak, že za zaměstnance platí daň zaměstnavatel, jemuž byla daň za zaměstnance předepsána. Jde-li tedy o přikázání osoby, která je zaměstnancem, sluší dříve, než se přikáže v dalším pořadí v §u 16 uv. zák. čl. stanoveném nejen zjistiti, zda osoba ta je zapsána v daňových seznamech, nýbrž také neplatí-li za ni daň snad její zaměstnavatel (viz v příčině §u 10 uv. zák. čl. — nař. býv. uher. min. vnitra č. 33898/05 — R. T. z r. 1905 č. 64). Teprve když tato šetření jsou bezvýsledná, lze přikročiti ku přikázání do obce, ve které se dotčená osoba narodila.
V tomto případě namítala stěžující si obec D. v odvolání z přikazujícího výroku I. stolice, že Ignác B. je hospodářským zaměstnancem v I., jako takový platí daně, tudíž neměl býti přikázán podle lit. b), nýbrž podle lit. a) §u 16. uv. zák. článku. Žal. úřad odvolání zamítl, aniž v rozhodnutí svém na námitku odvolání reagoval, neuvedl, zda odvolání zamítá proto, že Ignác B. není zaměstnancem, nebo proto, že daň v I. neplatí. Již v tom je vada řízení, poněvadž není z nař. rozhodnutí patrno, z jaké skutkové podstaty vychází a proč.
Leč řízení je neúplné také v případě, že žal. úřad opřel svůj výrok o svědectví ob. úřadu v I. ze 23. dubna 1925, poněvadž ze svědectví toho není patrno vůbec, zda Ignác B. je zaměstnancem, za nějž by daň platil ev. jeho zaměstnavatel, pokud pak se týče samé daně je z vysvědčení toho partno jen, že Ignác B. není zapsán v seznamech daňových a v seznamech o veř. pracích. Schází tedy v správních spisech podklad pro zjištění, je-li Ignác B. vůbec zaměstnancem, jak tvrdí stěžující si obec, a v případě, že je zaměstnancem, neplatí-li za něho daň jeho zaměstnavatel. Bude tedy na žal. úřadě, aby za účasti stran — B. a případného jeho zaměstnavatele, obce D. i obce I. — tyto okolnosti zjistil a teprv dle výsledku tohoto šetření rozhodl a rozhodnutí své náležitě odůvodnil.

Citace:

č. 5641. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 865-866.