Č. 5331.

Obecní zaměstnanci. — Administrativní řízeni (Slovensko): * Ve sporech zaměstnanců velkých a malých obcí na Slovensku o nárok na pensijní požitky a výši jejich rozhodují za účinnosti župního zákona župní úřady jako jediná odvolací stolice; okresní výbory nejsou v těchto věcech vůbec instancí.
(Nález ze dne 28. ledna 1926 č. 1556).
Prejudikatura: Boh. 5329 a 5330 adm.
Věc: Ignác R. v Ž. (adv. Dr. Rud. Stern ze Žiliny) proti župnímu úřadu v Turč. Sv. Martině o pensijní požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením zastupitelského sboru města Ž. z 30. dubna 1923 stanoveny byly st-li s, platností od 1. března 1919 pensijní požitky. — —
K odvolání st-lovu vyslovil okresní výbor v Žilině usnesením z 12. července 1924, že usnesení zastupitelského sboru schvaluje s tou měrou, že město Ž. je povinno st-li pensijní požitky od 1. března 1919 najednou i s úroky vyplatiti. Nárok st-lův na aktivní plat od 1. března 1919 až do pravoplatného jeho pensionování nebyl uznán. Župní úřad v Turč. Sv. Martině nař. rozhodnutím k odvolání st-lovu usnesení okr. výboru v Žilině a důsledkem toho usnesení ob. zastupitelstva v Ž. pozměnil v tom smyslu, že přiznal st-li na podkladě jeho posledního řádného platu 7600 K a bytného 1200 K pensi ve výši 80% s platností od 1. března 1919 i s úroky. Naproti tomu neuznal, že by st-l měl nárok na akt. požitky od 1. března 1919 až do dne skutečného pensionování.
Nss, rozhoduje o této stížnosti, musel se nejdříve zabývati otázkou kompetence úřadů, které v této věci rozhodly. V té příčině dospěl k těmito závěrům:
V době, kdy bylo vydáno usnesení obce, bylo město Ž. velkou obcí, jak je to patrno z §§ 4 a 10 nař. č. 275 z r. 1922. Podle § 27 č. 1. zák. čl. XXVI : 1896 rozhodovaly v záležitostech pensijních požitků zaměstnanců velkých a malých obcí, pokud šlo o nárok na pensi a její výši, jako jediná stolice odvolací municipální výbory, proti jejichž rozhodnutí byla přípustná jedině stížnost k uh. ss-u. Na místo municipálních výborů nastoupily pak podle § 1 zák. č. 64 z r. 1918 adm. výbory. Od 1. ledna 1923, kdy na Slov. nabyl účinnosti zákon č. 126 z r. 1920, přešla veškerá kompetence adm. výborů podle § 6 tohoto zákona na nové župní úřady, pokud kompetence adm. výborů v určitých záležitostech nebyla positivní právní normou výslovně přenesena na orgány jiné, jako se stalo na př. nařízením z 19. října 1922 č. 352 Sb. a nařízením z 22. října 1922 č. 385 Sb. Pokud jde o kompetenci, kterou vykonávaly po 28. říjnu 1918 adm. výbory jakožto nástupci adm. resp. municipálních výborů v záležitostech výše pensijních požitků zaměstnanců velkých a malých obcí, nebyla však vydána dosud žádná právní norma — řádně publikovaná — která by tuto kompetenci, počínaje dnem 1. ledna 1923, přenesla na jiné orgány, nežli na nové župní úřady, na něž kompetence tato přešla — jak řečeno — podle § 6 zák. č. 126 z r. 1920. Za tohoto právního stavu rozhodují tedy v takových sporech počínaje 1. ledna 1923 jako jediná stolice odvolací nové župní úřady.
Z toho plyne, že okr. výbor není vůbec instancí v takových věcech a nemůže kompetence ta také dovozována býti snad ze zákona č. 329 z r. 1921, který se týče toliko poměrů fin. hospodářství obcí (§ 57), ani ze zákona č. 241 z r. 1921. který se týká jen dohledu k obcím na Slov. Okr. výbor nebyl tedy vůbec příslušným, aby jako instance odvolací v tomto sporu rozhodoval. Učinil-li tak přece, jest jeho rozhodnutí zmatečné a překoumával-li župní úřad tento zmatečný akt meritorně v cestě instanční, místo aby jej odstranil, jest jeho rozhodnutí nezákonné. K nezákonnosti tohoto druhu jest pak přihlížeti z povinnosti úřední.

Citace:

č. 5331. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 296-297.