Č. 5367.

Samospráva obecní: * Shledá-li vyšší dohlédací úřad při povolování vybírání obecních přirážek (§ 31, odst. 4), že k úhradě rozpočteného schodku jest zapotřebí pouze přirážek, které nedosahují 200%, nepřechází příslušnost k rozhodování na bezprostřední úřad dohlédací, nýbrž zůstává vzhledem k ustanovení 6. odst. § 31 cit. zák. vyhrazena vyššímu úřadu dohlédacímu.
(Nález ze dne 10. února 1926 č. 130).
Věc: Městská obec H. L. (starosta Dr. Frt. Schott) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran obecních přirážek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ve schůzi ob. zastupitelstva v H. L. z 5. října 1923 byl schválen rozpočet na rok 1923 a bylo usneseno, aby k úhradě schodku per 64154 K byla vybírána 80%ní přirážka k dani činžovní a k úhradě schodku 309000 K 206%ní přirážka k ostatním přirážkám podléhajícím daním přímým. Jako základ byl vzat daňový předpis berního úřadu ke dni 15. září 1922 v celkové výši 198.055 K 27 h. Žádost ob. zastupitelstva o povolení těchto přirážek ve smyslu § 31 odst. 2 ob. fin. novely byla osk-í v M. předložena zsv-u dne 15. května 1924. Zsv, vyžádav si od ber. úřadu poslední známý def. předpis daní pro rok 1923, který (datován ze 13. prosince 1924) vykazoval za daň pozemkovou a výdělkovou 292059 K 30 h, vrátil nař. dnes rozhodnutím žádost st-lky o povolení vybírání ob. přirážek osk-i k příslušnému opatření podle § 31 fin. nov., poněvadž k úhradě vykázaného schodku stačí podle předloženého sem daňového výkazu pro rok 1923 ob. přirážka ve výši 80% k dani činžovní a nejvýše 102% k ostatním přirážkám podléhajícím daním přímým. Dodáno bylo ještě, že k vybírání těchto přirážek není potřebí povolení zsv-u.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
V popředí dnešního sporu je tedy otázka právní, to jest otázka úřední příslušnosti k povolování přirážek obecních. Zsv vykládá kompetenční předpis § 31 ob. fin. novely v ten smysl, že není povolán věcně rozhodovati o žádosti za povolení ob. přirážek, k němu řádně došlé a podle výše procenta usnesených přirážek do jeho příslušnosti náležející, jestliže shledá, že přirážky k úhradě rozpočtového schodku potřebné nedosahují onoho procenta berní základny, které podle § 31 cit. zák. jeho povolovací příslušnost zakládá. — — —
Tento právní názor neuznal nss správným. Podle § 31 odst. 6 ob. fin. nov. zahrnuje právo dohlédacího úřadu, povolovati přirážky, v sobě též právo, stanoviti ob. přirážky výměrou nižší, než byla obcí usnesena nebo v pořadu instančním nenaříkatelně stanovena. Dohlédacím úřadem ve smyslu tohoto ustanovení jest rozuměti dohlédací úřad určený procentní výší přirážky, jak tato byla usnesením ob. zastupitelstva a po případě vyšší stolicí v pořadu inst. stanovena. Neboť § 31 odst. 6 v tomto směru nikterak nerozlišuje, zejména nestanoví, že vyšší dohlédací úřad, sníží-li přirážku pod hranici stanovenou v § 31 odst. 3, má se omeziti toliko na výrok tohoto obsahu, kdežto povolení přirážky že přísluší pak bezprostřednímu úřadu dohlédacímu. Nelze také nalézti hlubšího, z podstaty a účelu povolovacího řízení plynoucího důvodu, který by v případě odstavce 6. cit. § 4 vyššímu úřadu dohlédacímu bránil povoliti přirážku, která nedosahuje výměry v odstavci 3. uvedené. Zákonodárce nechtěl sice svěřiti povolování vyšší výměry přirážek obecních bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, a přikázal je, hledě patrně k nemalému hospodářskému významu vyššího přirážkového břemene, vyššímu úřadu dohlédacímu, u něhož předpokládal širší rozhled po hospodářství obecním i všeobecném. Avšak tento legislativní motiv nic nepřekáží povolování nižší výměry přirážkové vyšším úřadem dohlédacím.
Ostatně i výslovná ustanovení zákonná mluví proti názoru žal. úřadu. Dle odst. 7 cit. § jsou úřady povolané rozhodovati o žádostech za povolení přirážek povinny rozhodovati nejdéle do 2 měsíců ode dne, kdy žádost k nim došla. Jest tedy zřejmě úmyslem zákona, aby při povolování ob. přirážek, které jsou jedním z nejdůležitějších zdrojů příjmů obecních, bylo postupováno s největším urychlením. Tomuto úmyslu zákona by však nevyhovovalo, kdyby vyšší dohlédací úřad, shledá-li, že není k úhradě schodku třeba přirážek v požadované výši a 200% přesahující, musil věc postoupiti bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, který by znovu a samostatně rozhodoval, při čemž není vyloučeno, že by dospěl k náhledu, že je zapotřebí přirážkové výměry vyšší, než kterou vyšší úřad dohlédací za dostatečnou uznal, načež by věc opět předložil úřadu vyššímu. Zákon však nepamatoval nijak pro takovýto případ na úpravu vzájemných poměrů obou úřadů dohlédacích, které by přece k zamezení zbytečných průtahů bylo nutně zapotřebí. I z toho je patrno, že dle vůle zákona k takovéto situaci, o jejíž rozřešení nijak není postaráno, nemá nikdy dojíti.
Žal. úřad nebyl tedy — třeba že uznal, že procentní výměru ob. přirážek jest snížiti pod výši příslušnost jeho dle § 31 odst. 3. cit. zák. zakládající, zproštěn povinnosti, o povolení přirážky ve vlastní působnosti rozhodnouti, a muselo proto nař. rozhodnutí, které jest založeno na opačném právním názoru, býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5367. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 362-364.