Č. 5492.

Živnostenké právo. — Veřejní zaměstnanci: * Ustanovení § 33 služ. pragmatiky úř. nevyslovuje všeobecný zákaz provozování živnosti, tím méně nezpůsobilost státních zaměstnanců k nabytí živn. oprávnění. Nemůže proto živn. úřad, odvolávaje se na tento předpis, na základě § 4 živn. řádu odepříti koncesi po případě vydání živn. listu veřejnému zaměstnanci, na nějž cit. ustanovení služ. pragmatiky platí.
(Nález ze dne 16. března 1926 č. 5402).
Věc: Ing. Rudolf T. ve Z. proti ministerstvu obchodu o koncesi stavitelskou.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Nař. rozhodnutím bylo pořadem instančním potvrzeno rozhodnutí zsp-é v Brně ze 6. června 1924, kterým byla st-li jakožto úředníku města Z. odepřena koncese stavitelská se stanovištěm ve Z. Rozhodnutí toto jest odůvodněno takto: »Dle § 4 ž. ř. stanoví příslušné předpisy, pokud vyloučeny jsou osoby postavené ve veř. službě z provozování živnosti. Těmito předpisy pak jest rozuměti předpisy upravující stavovské poměry zmíněných osob. V tom směru rekurent, jakožto úředník města Z., postaven jest na roven státním zřízencům a podléhá tudíž ustanovení § 33 služ. pragm., dle kterého nesmí vedle svého úřadu provozovati žádného zaměstnání, které by ho mohlo zdržovati v úplném a přesném plnění služ. povinností neb vzbuditi domněnku předpojatosti při výkonu služby. Z uvedených důvodů také městská rada ve Z., jakožto jeho služ. úřad, odepřela mu dáti svůj souhlas. K námitce rekursu, že jde jen o nabytí, nikoliv o skutečné provozování koncese, se podotýká, že nabytí stavitelské koncese opravňuje také provozování živnosti stavitelské.
O stížnosti uvážil nss toto:
Dle § 4 ž. ř. jsou z provozování živnosti vyloučeni duchovní a řehodníci, pak vojáci, zeměpanští úředníci aneb jiné ve veřejné službě ustanovené osoby, pokud to příslušné předpisy stanoví.
Pokud jde o úředníky města Z., jest předpisem tím služ. pragmatika úředníků města Z., jež recipovala § 33 služ. pragmatiky pro státní zaměstnance a sluhy z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. Dle § 33 tohoto zákona nesmí úředník provozovati vedle svého úřadu žádné zaměstnání a přijmouti žádného postavení, která odporují vážnosti a důstojnosti jeho úřadu nebo mu mohou překážeti v úplném a přesném plnění jeho služ. povinností nebo by mohla vzbuditi domněnku, že jest předpojat ve výkonu služby. Každé výdělečné vedlejší zaměstnání dlužno služ. úřadu oznámiti. Ustanovení cit. § 33 neobsahuje tedy ani všeobecný zákaz provozování živnosti státním zaměstnancem, tím méně vyslovuje nezpůsobilost jeho k nabytí živn. oprávnění. Nemůže proto živn. úřad, odvolávaje se na tento předpis, na základě § 4 ž. ř. odepříti koncesi resp. vydání živn. listu veř. zaměstnanci, pro nějž platí ustanovení služ. pragmatiky pro státní zaměstnance a sluhy.
Když koncese byla udělena a majitel s provozováním jejím započne, jest arci povinen učiniti o tom oznámení služ. úřadu, jenž jest oprávněn a povinen zkoumati, není-li tu překážky ve smyslu § 33 služ. pragm., a rozhodnouti pořadem instančním ve smyslu této zákonité normy. Pokud tedy z tohoto ustanovení vyplývá omezení veř. zaměstnanců a zřízenců při provozování živnosti, vztahuje se na poměr jejich k služ. úřadu, a mohou o něm rozhodovati příslušné instance služební, nikoli však úřady živnostenské.
Jestliže tedy v daném případě odepřelo min. obch. st-li pořadem instančním koncesi pro živnost stavitelskou jedině z toho důvodu, že měst. rada ve Z. usnesla se nepovoliti st-li vykonávání prací stavitelských jako vedlejšího zaměstnání, pak jest nař. rozhodnutí v rozporu se zá-

Citace:

č. 5492. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 588-589.