Č. 5506.

Zdravotnictví: Jak má úřad postupovati při povolení nové lékárny?
(Nález ze dne 20. března 1926 č. 5680.)
Věc: Božena G. a Karel G. v zastoupení pozůstalosti po Ph. Mg. Frant. G. v Praze (adv. Dr. Stan. Hendrych z Prahy) proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (odb. r. Boh. Zídek, za zúč. Ph. Mg. Frt. H. adv. Dr. Kar. Šauer z Prahy) o udělení lékárnické koncese.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsp v Praze rozhodnutím z 18. ledna 1922 nevyhověla žádosti Ph. Mg. Františka H. za udělení koncese k zřízení a provozování nové veř. lékárny v Praze se stanovištěm na P. na náměstí nebo v ulici L., poukazujíc na § 51 zák. z 18. prosince 1906 č. 5 ř. z. z r. 1907 a na ustanovení § 10 odst. 3. téhož zákona, poněvadž podle výsledků provedeného šetření úředního byla by zřízením žádané lékárny existenční schopnost lékárny Ph. Mg. G. v Praze N. ul. ohrožena. K odvolání jmenovaného zrušilo min. zdravotnictví nař. rozhodnutím výrok zsp-é a udělilo jemu žádanou koncesi s uvedeným stanovištěm, ježto podle výsledku konaného šetření je potřeba zříditi navrhovanou lékárnu prokázána, a protože zřízením jejím není ohrožena existenční schopnost sousedních lékáren, zejména není ohrožena existeční schopnost lékárny Ph. Mg. Františka G. v Praze N. ul. vzhledem k jejím odbytovým a provozovacím poměrům, její vzdálenosti od stanoviště nové lékárny a pravděpodobné újmě, kterou tato lékárna utrpí, bude-li nová lékárna zřízena.
O výsledcích úředního šetření, jež bylo podkladem obou rozhodnutí uvésti jest toto:
Pro udělení koncese H-ovi vyslovila se obec Pražská, česká i německá sekce výboru kondicinujících farmaceutů, lékařská komora, městský fysikát; proti udělení grémium lékárníků. Zem. zdrav. rada přijala návrh, »aby uznala místní potřebu lékárny na Hradčanech, aby však vzala v úvahu citelné poškození ano ohrožení stávající lékárny G-ovy, hrozící povolením dožadované lékárny.« Námitky proti udělení koncese H-ovi podali lékárníci Dr. F. a G., oba v N-ově ulici. V podrobném odůvodnění svého vyjádření dovozoval měst. fysikát z počtu a z poměrů obyvatelstva a z polohy dosavadních lékáren potřebu nové lékárny, zabýval se zevrubně také námitkami oběma lékárníky vznesenými a přihlížel zejména také i k hospodářským poměrům lékárny G-ovy za léta 1918, 1919, a 1920, jak byly zjištěny nahlédnutím do jeho knih. Pokud se týče újmy, která by asi nastala oběma lékárníkům, dospěl k závěru, že by nebyla příliš veliká, že by postihla lékárníka G. maximálně asi 10—15%, lékárníka F. jen asi 5%. Když H. podal proti zamítavému rozhodnutí I. stolice odvolání, vyžádalo si min. dobrozdání stát. zdrav, rady o tom, byla-li by zařízením nové lékárny existenční schopnost lékárny G-ovy ohrožena. Stát. zdrav. rada vyslovila se pak pro vyhovění rekursu H-ovu a pro udělení koncese pro lékárnu.
Stížnost vytýká jednak vadnost řízení jednak nezákonnost rozhodnutí toho. Námitka nezákonnosti ve stížnosti podrobněji provedena není, takže nss námitkou touto se věcně zabývati nemohl (§ 18 zák. o ss).
Námitky vytýkající vadnost řízení neuznal nss důvodnými, uváživ toto:
Proti udělení koncese pro novou lékárnu se stanovištěm na P. na náměstí nebo v ulici L. vznesl tehdejší majitel lékárny v N-ově ulici č. 32 Ph. Mg. František G. na základě ustanovení § 48, 51, a 10 odst. 3. zák. z 18. prosince 1906 č. 5 ř. z. z r. 1907 odpor z důvodu, že zřízením této lékárny bude existenční schopnost lékárny jeho ohrožena. Žal. úřad založil své rozhodnutí na úsudku, že takovéto ohrožení lékárny G-ovy nenastane. St-lé proti tomu po stránce formální namítají, jednak, že žal-úřad otázku ohrožení existenční schopnosti této lékárny neposoudil správně, jednak, že není z něho patrno, přihlíží-li úřad ke všem okolnostem pro otázku tu závažným.
Okolnosti, na nichž i odpor v řízení správním podaný i stížnost zakládá tvrzení, že existeční schopnost lékárny v N-ově ul. č. 32 bude ohrožena, jsou malý poměrně počet obyvatelstva v atrakčním obvodu lékárny, nepatrný přírůstek jeho, jeho sociální a hospodářské poměry, stav humanitních ústavů, odbytové poměry lékárny G-ovy, počet osob v ní zaměstnaných, její umístění a poloha lékáren v okolí lékárny G-ovy. Jak ze spisů správních vysvítá, byly veškeré tyto momenty podnětem úvah a rozboru zejména ve vyjádření pražského fysikátu, které se údaji odporu podrobně zabývalo, a o něž se i dobré zdání státní zdravotní rady opíralo. Podotknouti jest, že jednotlivé údaje ve vyjádření tom neuchylují se od údajů odporu a stížnosti tak, že by jevilo se nutným, aby straně byly údaje ty předkládány. Rovněž nemohl soud nalézti, že by údaje ty potřebovaly nějakého doplnění k tomu, aby mohl býti na nich založen bezpečný úsudek o otázce svrchu uvedené, což ostatně stížnost ani nenamítá. Mohl by tedy býti za tohoto stavu věci spor jen o to, zdali úsudek z daných skutečností vyvozený jest správný. Poněvadž úsudek o tom, zdali existenční schopnost lékárny již zařízené bude povolením nové lékárny ohrožena čili nic, jest výsledkem hodnocení daných okolností skutkových, nemůže nss správnost úsudku toho, jsa vázán ustanovením §u 6 zák. o ss, věcně přezkoumati, a poněvadž po stránce formální neshledal ani nějaké vady v postupu úřadu, ani že by úsudek úřadu, srovnávající se s velkou částí vyjádření ve věci podaných, byl s obsahem spisů resp. se zjištěnými okolnostmi v rozporu, musil stížnost, pokud popírá správnost onoho úsudku žal. úřadu uznati za neodůvodněnou.
Nemohl však přiznati oprávněnosti ani výtce stížnosti, že odůvodnění nař. rozhodnutí bylo nedostatečné. Aby odůvodnění rozhodnutí správního úřadu vyhovovalo požadavkům řádného řízení správního, jest třeba, ale také postačí, aby z něho byl zřejmý i právní názor i skutkový podklad, na němž rozhodnutí je založeno. O tom, že v daném případě jde o rozřešení sporu vzneseného na úřady správní na základě ustanovení §§ 48, 58 a 10 odst. 3 zák. č. 5 ř. z. z r. 1907, nemůže býti nijaké pochybnosti a také stížnost jest si toho zřejmě vědoma. Pokud pak jde o skutkový podklad nař. rozhodnutí, nemohly ani v tom směru vzejíti st-li důvodné pochybnosti o tom, že úsudek úřadu o jediné otázce, která, jak bylo vyloženo, jest na sporu, t. j. o otázce ohrožení lékárny st-lů, zakládá se na hodnocení jednak obj. skutečností, jednak individuelních poměrů lékárny této. Obojích těchto skutečností dovolával se majitel lékárny ve svém odporu proti povolení nové lékárny, a jenom momenty tohoto druhu mohly podle povahy věci býti také substrátem úsudku úřadu o řečené otázce. Poněvadž pak mezi konkrétními údaji strany a těmi, o něž podle spisů se opíral úřad, nějakých rozporů není, jest patrno, že rozdíl mezi stanoviskem st-lů a úřadu záleží jen v rozdílném hodnocení týchž okolností. Aby úřad také onen interní myšlenkový proces, který označuje se jako hodnocení skutkových okolností v důvodech rozhodnutí nějak rozváděl, z povinnosti úřadu rozhodnutí odůvodniti nijak nevyplývá a nebylo by ostatně za všech okolností a ve všech směrech ani možno. Že st-lé nedostatečností odůvodnění nař. rozhodnutí ve své obraně nijak zkráceni nebyli, vyplývá ostatně již z toho, že ve stížnosti skutečně uplatňují námitky proti všem skutkovým předpokladům, na nichž úřad podle spisů své rozhodnutí založil.

Citace:

č. 5506. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 617-619.