Č. 5350.

Státní zaměstnanci: * Při určení pořadí dle § 37, odst. 2 č. 2 služ. pragm. nehledí se k předchozí službě vojenské.
(Nález ze dne 5. února 1926 č. 2168).
Věc: Ing. Oldřich R. v Bratislavě (adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací (min. rada Dr. Jar. Wolf) stran služebního pořadí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — —
Na sporu jest jediné otázka, zda výraz »doba státní služby« použitý v ustanovení § 37, odst. 2. č. 2 služ. pragmatiky z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., zahrnuje v sobě jen civilní službu státní či také vojenskou službu. Nss uznal v té příčině správným stanovisko žal. úřadu, který možnost započítání voj. služby v tomto směru popřel.
Dlužno ovšem přiznati, že by výraz § 37, odst. 2. č. 2 služ. pragm. »doba státní služby« sám o sobě připouštěl výklad, jaký mu dává st-l, kdyžtě — jak st-l zdůrazňuje — skutečně nutno službu vojenskou všeobecně uznati také za službu státní. Pro výklad, jaký smysl se slovům těm použitým v zákoně o služebním poměru státních úředníků a státního služebnictva, přikládati má, může býti rozhodným jen tento zákon sám, ježto každý jiný předpis, pokud by se neobíral materií upravenou §em 37 služ. pragm., připouštěl by domněnku, že užívá také výrazu v jiném smyslu. Již proto nelze jako interpretační pomůcky použíti předpisů zákona č. 222/1920 o propočítání služ. doby státních zaměstnanců, resp. prov. nařízení k němu z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. a nemá z té příčiny propočítací výnos st-li vydaný žádné váhy pro daný spor (srovnej nález Boh. 2071 adm.) nehledě ani k tomu, že propočítání služ. doby stalo se dle těchto předpisů výhradně k účelům vyměření služ. požitků a nemůže tedy zde předpis zmíněný pro stanovení služ. pořadí míti žádného významu, a že ostatně i cit. zákon i prov. nařízení také výslovně odlišuje »službu státní (t. j. pragmatikální) od »služby vojenské (§ 4 zákona č. 222/1920 a §§ 2, 12 a 13 nař. č. 666/1920), jejíž započtení zákon sám ani nenařídil, ponechav otázku tu cestě nařizovací (§ 4).
Je pak přirozeno, že služ. pragmatika jako zákon o služ. poměru státních úředníků a státního služebnictva používá výrazu »státní služba«, pokud ze souvislosti jeho ustanovení nic jiného není patrno, ve významu užším, t. j. ve významu civilní služby státní, kterou právě předpisy svými upravuje. Tak hned v § 2, dále v § 7, kde se výslovně normuje, od kdy počíná služební poměr státní a v § 9 o počátku služ. doby, kde se mluví všeobecně o přestupu z jiné státní služby a myslí se zřejmě zase jen na státní službu civilní; v § 12 o služ. přísaze, kterou složiti jest při vstupu do definitivního služebního poměru státního, v § 13 atd.
Nejinak tomu však jest také při předpisu § 37 služ. pragmatiky. Účelem stanovení služ. pořadí podle tohoto a násl. §§ bylo, určiti, v jakém poměru jest jednotlivý státní úředník k ostatním úředníkům téže hodn. třídy téhož služ. odvětví státní služby (§ 37. odst. 1.), takže je na snadě úsudek, že zákonodárce, normuje způsob stanovení pořadí toho, hleděl jen k okolnostem, za kterých tato státní služba, tedy státní služba civilní, byla úředníky té hodn. třídy, o jejichž služ. pořadí jde, konána, protože tento postup nejlépe přiléhal k účelu, jehož chtěl zákonodárce dosáhnouti a který s hmotným postavením úředníkovým neměl nic společného, kdyžtě služ. pořadí neposkytuje nároku na další jmenování podle tohoto pořadí. Proto určil zákon za měřítko pro určení pořadí služebního především délku služ. doby, ztrávené v té hodn. třídě, pro kterou služ. pořadí se má stanoviti (nebo s charakterem této hodn. třídy), v druhé řadě hodnostní poměr v nejblíže nižší hodn. třídě a kdyby ani to nestačilo, délku celé doby státní služby, pokud je započítatelná pro výslužné, eventuelně dále délku nezapočítatelné skutečné služ. doby státní a na konec teprve okolnost mimoslužební, t. j. věk života.
Z této úvahy plyne zřejmě, že výrazem »doba služby státní« v § 37. odst. 2. č. 2 (a ovšem i pod č. 3) použitým rozuměti jest jen dobu civilní služby státní a nikoli také dobu vojenské služby státní.
St-l vypočítává celou řadu předpisů, podle kterých jest i vojenská služba pro vyměření výslužného započítatelná. Ale při řešení tohoto sporu nejde o to, aby se zjistilo, zda a pokud je voj. služba do pense započítatelná, nýbrž o otázku zcela jinou, totiž — jak již shora bylo naznačeno — o to, v jakém smyslu je míněn výraz »státní služba« v § 37, odst. 2 č. 2 služ. pragmatiky. Bylo pak již dovozeno, že ve smyslu užším, jak jej vyslovil také žal. úřad. Z té příčiny je také bezvýznamný poukaz st-lův na předpis § 61, odst. 1 služ. pragmatiky, který ustanovuje toliko, jakých norem jest užíti při vyměření výslužného, jde-li o služ. dobu ztrávenou v jiném státním poměru služebním, který však ničím nepřispívá k řešení výše zmíněné otázky, v tomto sporu jedině rozhodné.

Citace:

č. 5350. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 331-332.