Č. 5347.


Honební právo (Slezsko): * Souhlas obce k prodloužení nájmu honitby dle § 25 hon. zák. pro Slezsko jest pouze interním vyjádřením vůči úřadu povolanému, aby povolil prodloužení, a může býti odvolán, dokud úřad prodloužení nájmu nepovolil.
(Nález ze dne 4. února 1926 č. 128.)
Věc: Adolf L. a spol. v K. proti ministerstvu zemědělství (min. rada Václ. Manhal) o pronájem obecní honitby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ob. zastupitelstvo v K. usneslo se dne 6. července 1923 na tom, aby žádosti hon. společnosti o prodloužení pronájmu ob. honitby na dalších 8 let za roční pachtovné 660 Kč bylo vyhověno a zároveň udělen souhlas k výměně určité části obvodu ob. honitby proti části obvodu vlastní honitby, sjednané mezi hon. společností a majitelem velkostatku Ferdinandem S., pro příští pachtovní období. Dne 18. října 1923 odvolalo nově zvolené zastupitelstvo usnesení ze 6. července 1923 a požádalo osp-ou ve F., aby žádané prodloužení dosavadního pachtovního poměru neschválila, nýbrž nařídila veřejnou dražbu.
Rozhodnutím z 10. července 1924 prodloužila osp na základě § 25 hon. zák. vzhledem k usnesení ob. zastupitelstva v K. ze 6. července 1923 dosavadní pachtovní smlouvu k žádosti honební společnosti jako pachtýře na dobu od 1. ledna 1924 do 31. prosince 1931 za roční nájemné 660 Kč. Zároveň schválila smlouvu, uzavřenou mezi honební společností a Ferdinandem S. ohledně výměny určitých částí obvodů honitby.
Ke stížnosti obce K. bylo v pořadu instančním nař. rozhodnutím rozhodnutí prvé stolice, potvrzené druhou stolicí, zrušeno a vysloveno, že ob. honitba má býti na zbývající dobu nájemního období pronajata veř. dražbou.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Hon. zákon pro Slezsko stanoví v § 25, že ...... »okr. pol. úřad může se souhlasem ob. zastupitelstva dosavadní nájemní poměr ...... osobě, která ob. honitbu pro končící období má v nájmu, na příští nájemní období bez dražby prodloužiti.« Předpokladem takovéhoto prodloužení dosavadního hon. poměru jest tedy, že ob. zastupitelstvo projevilo svůj souhlas. V daném případě vycházel žal. úřad z toho, že tento předpoklad dán není, protože ob. zastupitelstvo v K. usnesení ze 6. července 1923 usnesením z 18. října 1923 zrušilo a žádalo, aby prodloužení dosavadního nájemního poměru schváleno nebylo. Stížnost naproti tomu tvrdí, že žal. úřad měl bratr za podklad pouze usnesení ob. zastupitelstva ze 6. července 1923 a neměl přihlížeti k usnesení z 18. října 1923, protože projev ob. zastupitelstva jako zákonného zástupce majitelů pozemků o tom, že se uděluje souhlas k žádanému prodloužení nájemního poměru bez dražby, jest povahy soukromoprávní, z něhož druhá strana, totiž uchazeč o pronájem, nabyla soukromoprávního nároku vůči obci, a proto obec již od této smlouvy jednostranně ustoupiti nemohla. Stojí tudíž stížnost na stanovisku, že již usnesením obce, jímž se dává souhlas k prodloužení pronájmu, se zakládá smluvní poměr mezi obcí a uchazečem o pronájem, a že obec takové usnesení již odvolati nemůže.
Tento názor nelze uznati správným. Jak z §§ 7 a 25 hon. zák. pro Slezsko plyne, děje se pronajímání ob. honitby politickým úřadem a teprve tento akt zakládá konkrétní práva pro uchazeče o pronájem; v případě prodloužení pachtu dle § 25 cit. zák. jest ovšem pol. úřad tak dalece vázán, že jen tehdy, když obec projevila svůj souhlas, může pronájem prodloužiti, avšak tento souhlas jeví se jako pouhé interní vyjádření obce vůči úřadu, a nikoliv jako převzetí nějakého právního závazku vůči uchazeči, pročež také vůči úřadu může býti až do jeho rozhodnutí kdykoliv odvoláno. Správnost tohoto názoru plyne i z další úvahy, že pol. úřad i v případě souhlasu obce není povinen pronájem prodloužiti, nýbrž může prodloužení odepříti (arg. slovo »může« v § 25).
Když však žal. úřad, zkoumaje předpoklady pro prodloužení pro- nájmu dle § 25 slez. hon. zák. shledal, že tyto předpoklady dány nejsou, protože chybí zákonem požadovaný souhlas ob. zastupitelstva, nelze shledati, že nař. rozhodnutí odporuje zákonu a bylo stížnost, která nevznáší jinou námitku, zamítnouti jako bezdůvodnou.
Citace:
č. 5347. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 327-328.