Č. 5600.

Technikové soukromí. — Inženýrské komory. — Řízení před nss-e m: I. * Disciplinární nález pracovní sekce inženýrské komory jako čestné rady je rozhodnutím podle § 2 zák. o ss. — II. O kompetenci a řízení v disc. věcech členů inženýrské komory. — III. O skutkové podstatě disc. přestupku porušení vážnosti stavu podle § 19 zák. o inženýrské komoře.
(Nález ze dne 22. dubna 1926 č. 8670).
Prejudikatura: Boh. XXII, LXI, CXV a 5084 adm.
Věc: Ing. Josef Š. v N. proti představenstvu inženýrské komory, pracovní sekci v Praze o disciplinární nález.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Nálezem pracovní sekce představenstva inženýrské komory pro Čsl. republiku v Praze jako čestné rady ze 6. listopadu 1924 č. 75 byl st-l uznán vinným, že ve svém přípise z 11. září 1923, řízeném na představenstvo inženýrské komory, nepřípustným způsobem kritisoval usnesení čestné rady z 3. září 1923, týkající se záležitosti ing. Karla M. z K. a napadl v něm také předsedu inženýrské komory ing. Antonína K., čímž porušil vážnost stavu dle § 19 zák. z 18. března 1920 č. 185 Sb., a uložena mu za to výstraha jakož i náhrada útrat čestného řízení částkou 251 K 80 h.
Nss o stížnosti do tohoto nálezu podané uvážil: — — —
Stížnost namítá mimo jiné nepříslušnost žal. úřadu k vydání nař. rozhodnutí. St-l navrhuje totiž v konečné prosbě, aby po zrušení nař. nálezu bylo nové řízení ve věci předsedy K. uloženo smírčímu soudu podle § 18. zák. č. 185/1920, který jest dle názoru stížnosti v této záležitosti jedině příslušným.
Názoru tomu nelze přisvědčiti. Dle § 18 cit. zák. může představenstvo inženýrské komory vykonávati také smírčí činnost a v této působnosti smírně zakročovati při rozepřích členů komory ve stavovských věcech. Naproti tomu podle § 19 téhož zákona má pracovní sekce z úřední povinnosti zakročiti jako čestná rada proti členům; a) zanedbávají-li tito své povinnosti ke komoře, neb b) poruší-li vážnost stavu.
Jak ze srovnání těchto dvou zákonných ustanovení jest patrno, jest zde normována dvojí činnost příslušných orgánů inženýrské komory, a to v § 18 činnost smírčí, v § 19 činnost disciplinární. Již z povahy věci vyplývá, že obě tyto činnosti se navzájem nevylučují, neboť i tam, kde došlo k nějakému sporu mezi členy komory, může způsob, jakým k tomuto sporu došlo u toho či onoho člena komory, zakládati skutkovou podstatu disc. přestupku, t. j. zanedbání povinnosti ke komoře nebo porušení vážnosti stavu. Pak ovšem bude o sporu mezi členy jednati představenstvo dle § 18 cit. zák., kdežto otázkou disc. přestupku bude se zabývati pracovní sekce jako čestná rada a to zcela nezávisle na smírčím jednání přestavenstva.
I kdyby tedy v daném případě byly dány předpoklady pro smírčí jednání představenstva dle § 18 cit. zák., není tím nikterak dokázáno, že o disc. přestupku st-li za vinu kladeném nebyla příslušná rozhodovati pracovní sekce dle § 19 téhož zákona.
Stejně bezpodstatná jest další námitka nepříslušnosti žal. úřadu, již st-l domnívá se spatřovati v tom, že prý pracovní sekce vystupovala tu zároveň jako žalobce i jako soudce. Disc. řízení podle § 19 cit. zákona zahajuje se z moci úřední, nevystupuje tu tedy vůbec žádný žalobce a nečiní se žádný žalobní návrh. St-l vychází tu zřejmě opět z téhož mylného názoru, na němž založil první svoji námitku nepříslušnosti, shora již vyrácenou, že totiž v disc. řízení rozhoduje se o věcech stran t. j., že v daném případě rozhodovalo se o otázce, urazil-li st-l svým přípisem pracovní sekci či nikoli. Jest ovšem pravda, že žal. úřad musil si předem tuto otázku zodpověděti, leč vlastním předmětem jeho rozhodování otázka tato nebyla, nýbrž byla jím otázka, zda st-l porušil vážnost stavu; v tom směru pak, jak již řečeno, zahajuje a provádí se řízení bez návrhu žalobce, z moci úřední. V dalším vytýká stížnost, že přípisy v řízení podpisuje jednak placený úředník komory, jednak předseda komory inž. K., který jest po názoru stížnosti v této věci žalobcem a soukromým účastníkem. Nehledě ani k tomu, že tu st-l mate pojmy žalobce a soukromého účastníka, stačí poukázati k tomu, co právě bylo uvedeno, a z čehož na jevo jde, že inž. K. jako předseda inženýrské komory není v této věci pro svoji osobu ani žalobcem, ani soukromým účastníkem, čímž padá námitka, že by neprávem podpisoval vyřízení sporné věci se týkající. Že by předseda komory vůbec nebyl oprávněn přípisy komory podpisovati, stížnost netvrdí a byla by ostatně taková námitka vzhledem k § 21 zák. o inženýrské komoře neodůvodněna. Podpisuje-li také jiná osoba za něho, jest to věcí interní úpravy agendy komory. Zákon o inženýrské komoře to nezakazuje, pročež nemůže v tom býti shledána nezákonnost. Ostatně stížnost netvrdí o žádném určitém vyřízení představenstva, že by bylo vadně podepsáno, ani že následkem toho nemohlo býti právem pokládáno za vyřízení komory. Nelze tudíž ani tuto námitku uznati důvodnou.
Stejně bezdůvodná jest námitka, že představenstvo komory má v čestném výboru právního poradce, kdežto st-li se takové právo odpírá. § 23 vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 654 Sb. dovoluje představenstvu komory i pracovních sekcí pozvati experty k jednání představenstva, ovšem nemají tito práva hlasovacího. Že expert v daném případě přivzatý hlasoval, ani stížnost netvrdí. Že pak st-l jako obviněný nemůže míti v čestné radě svého právního poradce, plyne jasně již z úvahy, že obviněný ani sám ani svým zástupcem nemůže zasedati v soudcovkém kolegiu a nemůže se porad jeho zúčastniti. Byla by to výjimka ze zásad každého soudního řízení, která by musila býti zákonem stanovena. Poněvadž pak zákon takovou výjimku nezná, není ani v tom vytýkané nezákonnosti.
V řadě procesních námitek vytýká stížnost konečně, že čestnému výboru předsedal člen předsednictva, který byl st-lem zavržen pro podjatost. Námitka tato vyvrácena jest obsahem spisů. — — —
Naproti tomu bylo ve věci samé dáti stížnosti za pravdu.
Inkriminovaná část dopisu st-lova z 11. září 1923 zní: »Inž. K. jako předseda přivodil: a) že otázka poškození st-lova (scil. se strany geometra M.) nebyla projednána vůbec, b) že skutková povaha oznámeného provinění nebyla řádně zjištěna a že vytáčky a zapírání obviněného brány byly za důkaz neviny, c) osobně působil k řízení postrádajícímu vší důkladnosti tím, že poukazoval na nedostatek času, zakřikoval referenta, který charakterisoval jeden z dokladů jako účet a nikoliv jako doplatek na účet, a d) posléze vyhlásil protizákonné usnesení, jímž se obviněný osvobozuje z toho důvodu, že stížnost nebyla st-lem, zatlačeným do posice svědka, řádně odůvodněna, a nikoliv proto, že obvinění nebyla shledána pravdivými. Předseda inž. K. nejen že zanedbal veškeré iniciativní kroky, nýbrž on nedbal ani učiněných podaných návrhů na doplnění a provedení řízení průvodního.«
Veškeré výtky, jež st-l vznesl v tomto dopisu proti postupu pracovní sekce resp. předsedy jejího inženýra K. ve věci inženýra M., možno kvalifikovati výhradně jen jako námitky vytýkající vadnost řízení a nesprávnost hodnocení provedených průvodů. Třebas snad námitky ty nejsou formulovány tak, jak by je byl stylisoval právník, přece nelze o nich tvrditi, že by svým obsahem nebo formou vybočovaly z hranic přípustné kritiky a že by obsahovaly insinuace takové míry, která by zakládala na straně pisatele porušení vážnosti stavu. Kdyby proti výroku čestné rady ve věci M-ově byl st-l býval měl možnost podati nějaký instanční prostředek opravný a v něm by byl užil těchto slov a obratů, nebylo by lze výroky jeho kvalifikovati jinak než jako přípustnou právní obranu, nevybočující nikterak z mezí slušnosti, jakou mu kázala vážnost stavu. Nelze proto spatřovati porušení této vážnosti ani tam, kde st-l výtky svoje — nemaje možnosti instančně si stěžovat — vložil do přípisu, vyjadřujícího pouze jeho nespokojenost s výrokem, jenž se dotýkal jeho materielních zájmů, zvláště když přípis ten adresoval a zaslal pouze inženýrské komoře, takže věc celá měla zůstati uvnitř této stavovské organisace a nebyla určena k tomu, aby postup komorních orgánů nějak před veřejností zlehčovala.
Poněvadž tedy žal. úřad neprávem shledal v inkriminovaném přípisu st-lově porušení vážnosti stavu ve smyslu § 19 lit. b) cit. zák., bylo rozhodnutí jeho zrušiti pro nezákonnost a to i ve výroku jeho o náhradě útrat řízení disciplinárního, jenž podmíněn jest odsuzujícím výrokem ve věci samé.

Citace:

č. 5600. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 794-797.