Č. 5716.Samospráva obecní (Praha): I. * Obec hlavního města Prahy není oprávněna vybírati obecní přirážku k státnímu reálnímu poplatku předepsanému z převodů nastalých v době od 1. října do 31. prosince 1921. — II. * Otázku, je-li obec oprávněna předepsati přirážku obecní k státnímu reálnímu poplatku, dlužno posuzovati podle právního stavu v době, kdy uzavřeno bylo zpoplatněné právní jednání, a nikoli podle stavu v době vydání přirážkového předpisu.(Nález ze dne 28. května 1926 č. 6551.).Věc: Vratislav B. v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze stran obecní přirážky k státnímu poplatku reálnému.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Výměrem úřadu pro vyměřování poplatků v Praze z 8. září 1922 vyměřen byl st-li státní reální poplatek z převodu tří šestin domu čp. ... v Praze na základě kupní smlouvy z 12. listopadu 1921. Plat. rozkazem magistrátu hl. m. Prahy ze 17. srpna 1923 předepsána byla st-li na základě povolení min. fin. z 11. dubna 1922 podle § 10 zák. z 6. února 1920 č. 114 Sb. a § 33 zákona z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. 10% obecní přirážka k tomuto poplatku. Tento plat. rozkaz byl v pořadu instančním nař. rozhodnutím potvrzen. Žal. úřad odůvodňuje rozhodnutí své tím, že pro otázku povinnosti přirážkové není rozhodna doba, kdy přirážka byla předepsána (17. srpna 1923), nýbrž kdy se stal poplatný převod, t. j. tedy den 12. listopadu 1921, v tuto dobu pak byla obec Pražská oprávněna vybírati 10% přirážku k stát. poplatku reálnímu ne sice dle cit. výnosu min. fin., ovšem však na základě povolení daného v dohodě se zsp-ou výnosem zsv-u z 9. července 1920, kteréžto povolení zákonem z 12. srpna 1921 č. 334 Sb. zrušeno nebylo a podle § 59 odst. 2 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. ve spojení s vl. nařízením č. 143/1922 a 283/1922 sb., jakož i s ohledem na výše cit. povolení min. fin. z 11. dubna 1922 až do 31. prosince 1921 a tedy i v době spoplatněného převodu bylo v platnosti.Stížnost béře rozhodnutí to v odpor pro nezákonnost, dovozujíc:Žal. úřad nesprávně vykládá § 7 zák. č. 334/1921 v ten smysl, že od 1. října 1921 toliko úřady nemohou již přirážku povolovati, že však povolení již daná se nezrušují. Podle znění § 7 cit. zákona pozbyl zákon ze 6. února 1920 č. 117 Sb. platnosti, čímž odňat podklad pro další vybírání 10% ob. přirážky k stát. poplatku reálnímu. § 59 ob. fin. novely ve spojení s vl. nař. č. 143/1922 sice vyslovil, že obce mohou dávky, při nichž doba, na kterou byly povoleny, dosud neprošla, i na dále vybírati, avšak jen do 10. září 1922, a nemohla tedy sporná přirážka podle tohoto povolení dne 17. srpna 1923 již býti předepsána. Poněvadž pak nové povolení dané obci výnosem min. fin. z 11. dubna 1922 vztahuje se toliko na převody uskutečněné v době od 1. ledna 1922, není předpis odůvodněn ani podle tohoto povolení.Nss uvážil o stížnosti takto:Žal. úřad je toho názoru, že pro otázku, je-li v konkrétním případě obec na základě daného ji povolení oprávněna vybrati (předepsati) přirážku k stát. reál. poplatku, rozhodným jest právní stav, který tu byl v době spoplatněného převodu nemovitosti a nikoli stav v době, kdy přirážka byla předepsána. Názor ten je správný.Oprávnění obce, vybírati nějakou dávku, není nežli rubem povinnosti určitých subjektů, tuto dávku platiti. Primérní jest tato povinnost; teprve z ní vyplývá pak právo obce, dávku požadovati. Norma, že obec v určitém období jest oprávněna určitou dávku vybírati, neznačí tedy nic jiného, nežli že jest oprávněna požadovati dávku od těch subjektů, jimž v uvedeném období vznikla dávková povinnost. Přirážka obecní podle své podstaty není dávkou samostatnou, nýbrž pouhým adnexem oné státní dávky, k níž se vybírá. Povinnost přirážková připíná se na touž skutkovou podstatu, která je rozhodna pro vznik povinnosti k placení základní dávky státní, a — virtuelně aspoň — vzniká současně s povinností posléze uvedenou. Vznikne tedy, jakmile nastane skutková podstata, která tvoří důvod zavazující k placení základní dávky státní, a nikoli předpisem přirážky, kterýžto akt toliko povinnost již existentní konstatuje a formalisuje. Dává-li se proto obci oprávnění, aby v určitém období vybírala ob. přirážku k nějaké dávce státní, má to — pokud není výslovně stanoveno nic jiného — především ten smysl a účinek, že všem těm subjektům, u nichž podle příslušných předpisů v tomto období uskuteční se důvod zavazující je k placení oné dávky státní, vzniká současně virtuelně také povinnost k placení příslušné přirážky obecní.Povinnost k placení stát. reál. poplatku vzchází podle § 44 popl. zák. uzavřením právního jednání o převodu vlastnictví k nemovitosti. Podle toho, co shora řečeno, je tento moment rozhodným také pro vznik povinnosti k placení eventuelní ob. přirážky k onomu stát. poplatku. Ježto v daném případě předepsán byl stát. reál. poplatek z převodu nemovitosti na základě kupní smlouvy z 12. listopadu 1921, bude pro rozřešení sporné otázky zákonitosti nař. předpisu ob. přirážky rozhodným, zda obec Pražská byla v den 12. listopadu 1921 oprávněna přirážku k stát. reál. poplatku vybírati. Na tuto otázku musil nss na rozdíl od žal. úřadu dáti odpověď zápornou.Zákon ze 6. února 1920 č. 117 Sb. ustanovením čl. I § 1 bod 15 ve spojení se zákonem z 5. května 1908 č. 32 z. z. česk. dovolil, aby v obci hl. města Prahy zavedena byla ob. přirážka nejvýše 10% ní k poplatkům z převodů nemovitostí, ležících na území obce a to z převodů mezi živými i pro případ smrti. Podle § 2 cit. zák. 117/1920 je k zavedení takové přirážky potřebí — mimo usnesení ob. zast. — schválení zsv-u v dohodě se zsp-ou, resp. — pokud by k dohodě nedošlo — schválení vlády.Na základě tohoto zákona povolil zsv výnosem z 9. července 1920 v dohodě se zsp-ou obci Pražské vybírati, počínajíc dnem 1. srpna 1920 bez omezení časového 10%ní přirážku k stát. poplatkům reál., které předepsány budou z převodu vlastnictví k nemovitostem ležícím v obvodu hl. města Prahy mezi živými i pro případ smrti.Zákon z 12. srpna 1921 č. 334 Sb. stanovil v § 7 bod 1, že pozbývá platnosti »čl. I § 1 č. 15 zákona ze 6. února 1920 č. 117 Sb., kterým bylo hl. městu Praze povoleno vybírati 10% přirážku k poplatkům z převodu nemovitostí.« Ustanovení to jest ovšem o sobě nejasné. Zákonem č. 117/1920 nebylo totiž — jak patrno — obci Pražské dáno povolení vybírati zmíněnou přirážku, nýbrž byl předpisy jeho čl. I § 1 bod 15 a čl. II dán toliko právní podklad, aby jmenované obci právo k vybírání oné přirážky cestou adm. mohlo býti povoleno. Práva vybírati zmíněnou přirážku nenabyla obec již ze zákona č. 117/1920 ex lege, nýbrž teprve povolením daným cit. výnosem zsv-u z 9. července 1920, tohoto povolení však zákon č. 334/1921 podle doslovu svého se nedotýká. S touto slovnou iterpretací předpisů § 7 bod 1 zák. č. 334/1921, na níž přestává žal. úřad, nelze se však po názoru nss-u spokojiti. Cit. předpis praví, že pozbývá platnosti č. I § 1 č. 15 zákona č. 117/1920, »kterým bylo povolenou; hl. městu Praze vybírati přirážku k stát. poplatku reál.; vychází tudíž z názoru — ovšem nesprávného — že povolení k vybírání přirážky bylo obci dáno již zákonem č. 117/1920, a chce zřejmě, aby pozbyl platnosti zákon tohoto domnělého obsahu. Potvrzeno je toto mínění dalším kontextem, jenž v těsné souvislosti s ustanovením o obci Pražské praví, že pozbývají platnosti »povolení udělená rozhodnutím vlády jednotlivým městům k vybírání obecní přirážky ke stát. poplatkům z převodu nemovitostí«, kteréžto znění nezůstavuje žádné pochybnosti o tom, že zrušují se povolení sama. Chtěl-li však zákon zřejmě u všech ostatních obcí zrušiti povolení jim již udělené, nelze předpokládati, že ohledně obce Pražské chtěl stanoviti něco jiného. Potvrzeno je toto mínění také materialiemi, v nichž (zpráva výb. rozpočt. a úst. tisk 2825. Posl. sněm. 1921 I. vol. obd., 3 zas. str. 3) se výslovně praví, že »vzhledem k ustanovení § 33 návrhu zákona o přechodné úpravě fin. hospodářství obcí ..... bylo nutno v §u 7 čl. 1 odstraniti všechna posavadní povolení daná jednotlivým obcím, aby mohly vybírati 10%ní přirážku ke stát. poplatku z převodu nemovitosti« —, kterýžto pasus je tím významnější, že ustanovení, týkající se hl. m. Prahy, v původní vl. osnově (tisk 1398 posl. sněm 1/2) nebylo a do § 7 bod 1 osnovy vloženo bylo teprve během jednání parlamentního, čímž se vysvětluje také nejasnost shora zmíněná. A posléze mluví pro názor nss-u ještě jedna úvaha. § 57 zákona z 12. srpna 1921 č. 329 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. října 1921, stejně jako zákon z 12. srpna 1921 č. 334 Sb. (§ 59 prvého a čl. III druhého zákona), stanoví, že pozbývají platnosti veškerá ustanovení zákonů a nařízení, dále statutů městských, která se týkají poměrů fin. hospodářství obcí, upravených tímto zákonem. Tato derogační klausule vztahuje se docela nesporně i na zákon č. 117/1920, což je potvrzeno nad to ještě úsudkem a contrario z odst. 3 §u 57, kde se zachovávají v platnosti toliko zákony č. 114 a 116/1920. Pozbylo tedy již ustanovením § 57 ob. fin. nov. od 1. října 1921 platnosti také ustanovení čl. I § 1 bod 15 zákona č. 117/1920, a nebylo třeba, aby zákon č. 334/1921 ještě výslovně je rušil. Stalo-li se tak přece, je v tom nový důkaz, že tento zákon chtěl učiniti ještě jinou disposici, nežli která se stala již § 57 ob. fin. nov., t. j. že chtěl nikoli zrušiti ono zákonné ustanovení, které od 1. října 1921 již následkem derogační klausule §u 57. ob. fin. nov. neexistovalo, nýbrž povolení na jeho základě vydané. Tímto výkladem teprve nabývá předpis §u 7 bod 1. zákona č. 334/1921 rozumného smyslu jako specielní ustanovení, kterým se pro přirážku obecní k stát. poplatku reál. stanoví výjimka ze všeobecné zásady § 59 odst. 2 ob. fin. novely.Těmito úvahami dospěl tedy nss k závěru, že povolení k vybírání přirážky k stát. reál. poplatku, udělené obci Pražské výnosem zsv-u z 9. července 1920, důsledkem ustanovení § 7 bod 1 zák. č. 334/1921 pozbylo dnem 1. října 1921 platnosti. Poněvadž pak nové povolení dané obci Pražské výnosem min. fin. z 11. dubna 1922 vztahuje se toliko na převody nastalé od 1. ledna 1922, plyne z toho, že obec Pražská přirážku k stát. reál. poplatku předepsanou z převodů nastalých v době od 1. října do 31. prosince 1921 vybírati oprávněna není.Ježto v daném případě jde o převod nastalý 12. listopadu 1921, tedy v kritickém období, je předpis přirážky nezákonný.