Č. 5351.

Státní zaměstnanci. — Administrativní řízení (Podk. Rus): I. Rozhodovati o nárocích býv. uh. stát. fin. úředníka na území Podk. Rusi proti státu čsl. podle §§ 5 a 6 zák. č. 269/1920 přísluší min. fin., nikoliv hl. fin. řed. v Užhorodě. — II. Presumpce, že býv. uh. stát. úředník, nepodav žádost podle zák. č. 269/1920, se vzdává jakýchkoliv nároků proti státu čsl., nastává teprve uplynutím lhůty stanovené v § 4 cit. zák.
(Nález ze dne 5. února 1926 č. 2250).
Věc: Alexandr Sz. v Berehově (adv. Dr. Isidor Schletter z Prahy) proti ministerstvu financí stran reaktivování resp. vyplácení pense.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká nároku na pensi za dobu od 1. února do 30. června 1920, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl již za vlády maďarské státním exekutorem. Výměrem fin. řed. v Beregsásu z 23. ledna 1920 na základě podané žádosti a k ní přiloženého lékařského vysvědčení a na základě § 31 zák. čl. LXV : 1912 vzhledem k tomu, že u fin. řed. déle jednoho roku službu nekoná, dán ve smyslu § 33 cit. zákona s výhradou dodatečného schválení dočasně do pense koncem ledna 1920. Současně byla st-li vyměřena pense a dosavadní požitky koncem ledna resp. koncem března 1920 zastaveny. Pensijní požitky nebyly však st-li vypláceny. Podáním ze 4. července 1922, řízeným na min. fin., domáhal se st-l toho, aby mu byl poukázán plat se zpětnou platností od měsíce března 1919 a aby byl do aktivní služby jako státní exekutor zpět přijat, po případě aby byl pensionován. Podáním ze 13. února 1924 dovolával se st-l dekretu fin. řed. v Beregsásu z 23. ledna 1920, jímž byl dán do pense, a poukazuje na to, že dosud neobdržel ani haléře pens. požitků, žádal, aby mu nyní odpočivné požitky za 4 roky, t. j. od 1. února 1920 k výplatě byly poukázány.
Nař. rozhodnutím nebylo žádosti st-lově o převzetí do činné služby vyhověno a bylo vysloveno, že st-l, jenž nepodal ve smyslu § 4 zák. č. 269/20 resp. § 2 vlád. nař. č. 428/1920 Sb. ve lhůtě do konce června 1920 žádost za převzetí, pozbyl podle § 5 cit. zák. i jakýchkoliv nároků na pensi vůči čsl. státu.
Maje rozhodovati o stížnosti, musil se nss v prvé řadě vypořádati s námitkou ve stížnosti uplatňovanou, že žal. úřad byl nepříslušným nař. rozhodnutí vydati, ježto prý jak výrok o výplatě pense, tak výrok o reaktivování přísluší hl. fin. řed. v Užhorodě.
Námitku tuto neshledal nss důvodnou. Na sporu jest v prvé řadě otázka, zda se st-l jako býv. uh. státní zaměstnanec stal státním zaměstnancem čsl., v druhé řadě pak otázka, zda mu přísluší pense podle předpisů uherských jemu svého času prozatímně vyměřená. Poměr býv. státních úředníků uherských k republice čsl. upraven byl zákonem č. 269/1920 v ten rozum, že se stávají státními úředníky čsl. jen za podmínek vytčených v předpisech tohoto zákona (arg. § 2 I. odst.). Úředníci tito musejí tedy podati v předepsané lhůtě žádost za svoje ustanovení (§ 4), o žádosti této rozhodne příslušný ústřední úřad (§ 6 posl. odst.) a nepodají-li žádosti, platí o nich zákonná presumpce, že se uplynutím doby vzdávají bez jakýchkoliv nároků místa. Výrok o tom přísluší pak příslušnému ústřednímu úřadu.
V daném případě vyslovil žal. úřad, že st-l žádost za přijetí měl podati, že ji však ve stanovené lhůtě nepodal a že v důsledku toho pozbyl všech nároků proti státu čsl. Učinil tedy úřad výroky spadající pod ustanovení § 6 posl. odst. a § 5 cit. zákona a ježto výroky takové zákonem samým vyhrazeny jsou úřadu ústřednímu, byl žal. úřad příslušným výroky takové učiniti. Pak ovšem jest námitka nepříslušnosti žal. úřadu bezdůvodnou. — — — — —
V řízení správním i ve stížnosti samé domáhá se st-l pensijních požitků od 1. února 1920. Žal. úřad žádost tuto zamítl s poukazem na ustanovení § 5. zák. 269/20. Při tom však úřad přehlédl, že vzdání se jakýchkoliv nároků presumuje se dle cit. zák. ustanovení teprve »uplynutím lhůty« scil. lhůty v § 4 odst. I stanovené. Ztráta nároku na odpočivné požitky vize se po zákonu samém teprve k uplynutí lhůty stanovené v § 4 cit. zák. a končící dnem 30. června 1920. Vyslovil-li tedy žal. úřad, že st-l pozbyl nároku na pensi i za dobu od 1. února 1920 do 30. června 1920, porušil zákon.

Citace:

č. 5351. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 333-334.