č. 5483.Policejní právo trestní. — Mimořádná opatření: I. Může jednání, pro které pachatel byl v řízení soudním osvobozen z určitého přestupku soudně stihatelného, státi se ještě předmětem trestního stihání u úřadů policejních pro přestupek policejně trestný? — II. O přestupcích předpisů pro výrobu a prodej lihu.(Nález ze dne 13. března 1926 č. 5303.)Věc: Adolf G. v B. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o přestupek nařízení o cenách lihu.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Rozsudkem okr. úřadu v Bánovcích z 23. října 1923 byl st-l uznán vinným přestupkem §u 23 odst. I. a II. vl. nař. č. 355/1920 a §u 2 bod c) a §u 13 odst. II. vl. nař. 620/1920, jehož se dopustil tím, že v červenci 1921 prodával čistý líh za cenu vyšší než v cit. §u 2 vl. nař. 620/20 a že jednal proti předpisu §u 13 vl. nař. 620/20) a odsouzen podle §u 17 cit. vl. nař. 620/20 k trestu peněžité pokuty 1000 Kč, v případě nedobytnosti k trestu 50denního uzamčení. Rozsudek první stolice byl v postupu instancí, posléze nař. rozhodnutím, v celém obsahu a z důvodů v něm uvedených potvrzen.O stížnosti na toto rozhodnutí nss uvážil:St-l byl uznán vinným přestupkem překročení úředně stanovených cen při prodeji zdaněného čistého lihu pitného, a překročení předpisů pro výrobu a prodej lihovin (§ 2 a 13 vl. nař. 620/1920).Bezdůvodnou jest námitka st-lova, že byl pro čin za vinu mu kladený již stihán okr. soudem v Bánovcích a že proto nemůže býti pro týž čin po druhé stihán úřady adm. Jak z trestních spisů okr. soudu v Bánovcích je zřejmo, byl st-l u okr. soudu stihán pro přestupek předřazování podle § 7 zák. ze 17. října 1919 č. 568 Sb. o trestání válečné lichvy. Jednalo se tedy o trestní stihání st-le pro přestupek soudem stihaný, jehož trestní podstata jest úplně odlišnou od trestní podstaty přestupku nyní st-l za vinu kladeného. Jest sice pravda, že základem trestního stihání st-lova byl v obou případech týž čin, t. j. prodej čistého lihu třetím osobám za určitý peníz; kdežto však v prvém případě soudního stihání se vyhledává toho, aby někdo, využívaje mimořádných poměrů vyvolaných válkou, žádal za předměty potřeby zřejmě přemrštěnou cenu, postačí v případě druhém, když prodávající překročil ceny lihu pevně stanovené. Jde tu o případ ideální konkurence trestních činů, při níž osvobození pro jeden trestní čin nevylučuje stihání a potrestání pro čin druhý, třeba skutková podstata byla částečně tatáž a odpadla jen okolnost trestnost zvyšující.Bezdůvodnou je i další námitka, že st-l neprodával čistý líh, nýbrž jen vinný destilát. Jak z adm. i soudních spisů vychází na jevo, potvrdili všichni slyšení svědci, že koupili v závodě st-lově čistý líh. V jednom případě bylo to také konstatováno ze zápisů v denníku st-lově. Také okr. soud v Bánovcích v důvodech rozsudku ze 3. listopadu 1923 výslovně konstatuje, že soud má na základě spisů a výpovědí slyšených svědků za prokázáno, že jednalo se o čistý líh (přibližně 87%), silný a dobré chuti. Dospěl-li žal. úřad za tohoto stavu věci k úsudku, že st-l prodával čistý pitný líh, nelze vytýkati, že by tento úsudek žal. úřadu neměl snad dostatečné opory ve spisech. — — —