Č. 5388.

Dávka z přírůstku hodnoty: I. Ani podle dávk. řádu z roku 1922 není nabyvatel nemovitosti stranou v řízení o vyměření dávky z přír. hodn., a to ani tehdy, převzal-li placení dávky na sebe. — II. Ani podle dávk. řádu z roku 1922 není úřad oprávněn, vzíti za základ pro vyměření dávky jako hodnotu nabývací částku, přijatou úřadem při posledním dávce podrobeném převodu téže nemovitosti za hodnotu zcizovací, aniž úřad provede řízení předepsané v § 17. dávk. řádu.
(Nález ze dne 16. února 1926 č. 3046.)
Prejudikatura: Boh. 1214 a 4304 adm.
Věc: Vojtěch K. a Bedřich P. v K. (adv. Dr. Vlád. Hostaš z Klatov) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost, pokud se týká legitimace Bedřicha P., zamítá se jako bezdůvodná, v ostatním obsahu ke stížnosti Vojtěcha K. zrušuje se nař. rozhodnutí pro nezákonnost.
Důvody: Plat. rozkazem zem. insp. ze 17. dubna 1924 byla vyměřena dávka z přírůstku hodnoty částkou 4563 K z převodu domu čp. ... v K., zcizeného Bedřichem K. manželům Bedřichu a Alžbětě P. dle kupní smlouvy z 30. června 1922 za 65000 K. Nabyvatelé převzali placení dávky z přír. hodn. na sebe a byli dle odst. 12. prodávajícím splnomocneni, aby přiznání k dávce zařídili, a podali a celé řízení jménem zcizitele provedli. Odvolání oběma smluvními stranami z plat. rozkazu podané bylo nař. rozhodnutím zamítnuto. — — —
O stížnosti uzážil nss toto:
Stížnost namítá především, že prý neprávem nebyla uznána legitimace nabyvatele Bedřicha P. vystupovati v řízení jako strana. K této námitce dlužno uvésti, že převod, o který jde, se stal za platnosti dávkového řádu dle pravidel vydaných vl. nař. z 27. dubna 1922 č. 143 Sb., a že tedy norma, podle níž otázku tuto jest řešiti, jest § 13 těchto pravidel, podle něhož dávku z přírůstku hodnoty platí zcizitel a ukládací řízení provádí se výhradně se zcizitelem a pouze jemu se dávka předpisuje. Jak nss vyslovil nálezem Boh. 1214 adm., není nabyvatel nemovitostí podle § 13 vl. nař. 545/1920 stranou v řízení o vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí a to ani tehdy, převzal-li placení dávky na sebe. Názor tento vyslovený pro obor platnosti vl. nař. č. 545/20 má platnost též na daný případ, který jest posuzovati dle pravidel vydaných vl. nař. 143/1922, neboť § 13 těchto pravidel v tomto směru úplně souhlasí s dávkovým řádem z r. 1920. Nálezy nss-u, jichž se stížnost dovolává pro svůj názor, že převzetím povinnosti k placení dávky z přírůstku hodnoty a ohlášením povinnosti té zem. insp. pro zem. dávky, stal se nabyvatel Bedřich P. v řízení vyměřovacím stranou, byly vydány za platnosti dávk. řádu z r. 1915, kterým poměr nabyvatele v řízení vyměřovacím byl upraven dle zásad podstatně se lišících od dávk. řádu nyní platného. Plné moci kupní smlouvou nabyvateli udělené, aby do řízení vyměřovacího jménem zcizitele vstoupil, nabyvatel vůbec nepoužil a přiznání k dávce nepodal, úřadu však nenáleží, aby sám z moci úřední nabyvatele ku podání přiznání vyzval. Právem bylo tedy odvolání nabyvatele nař. rozhodnutím zamítnuto pro nedostatek legitimace a je tedy stížnost jeho po této stránce bezdůvodná. — — —
Stížnost Vojtěcha K. jako zcizitele, které nelze upříti přípustnost, namítá, že při určení nabývací hodnoty zcizeného domu nebylo přihlíženo k výměnku Reginy A., který zcizitel svého času, když dům kupní smlouvou z 27. května 1918 nabyl, beze srážky z kupní ceny 30000 K na sebe vzal jako vedlejší plnění ve smyslu § 5, odst. 2, a dovozuje z toho, že nabývací hodnota o kapitalisovanou hodnotu tohoto výměnku byla vyšší.
Žal. úřad ve shodě s I. stolicí vzal za nabývací hodnotu onen peněžitý obnos 30000 K, který byl při předchozím dávce podrobeném převodu použit úřadem jako hodnota zcizovací a opřel se při tom o ustanovení § 5 odst. 1. dávk. řádu. Postup ten neshledal nss po zákonu správným.
Již nálezem Boh. 4304 adm. vyslovil nss právní názor, že ustanovení odst. 1 § 5 vl. nař. č. 545/1920, neopravňuje vyměřující úřad vzíti za základ pro vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti jako nabývací hodnotu částku, Která byla při posledním dávce podrobeném převodu úřadem vzata jako hodnota zcizovací, aniž dříve provedl řízení podle § 17 cit. nařízení. Při tomto názoru trvá nss i v daném případě za platnosti ustanovení § 5 dávk. řádu dle dodatku III. k vl. nař. č. 143/22, který v tomto směru souhlasí s dávk. řádem č. 545/20. Nabývací hodnotou jest podle tohoto ustanovení hodnota při posledním dávce podléhajícím převodu. Rád ustanovuje tedy za nabývací hodnotu onu hodnotu, kterou nemovitost měla, nepředpisuje nijak, že jest při vyměření dávky za nabývací hodnotu prostě a bez dalšího řízení použíti hodnotu, která při předchozím vyměření dávky byla vyměřovacím úřadem stanovena za hodnotu zcizovací. Jest proto hodnotu, kterou nemovitost měla při nabytí i při dalším zcizení, samostatně vyhledati podle § 17 dávk. řádu, nemá-li se za základ pro vyměření dávky vzíti udaná cena a nelze prostě vzíti za základ částku, která byla při předchozím převodu úřadem stanovena jako obecná hodnota bez účasti nynějšího poplatníka t. j. tehdejšího nabyvatele, který v tomto řízení stranou nebyl. Nemohl se proto žal. úřad prostě odvolati na hodnotu zjištěnou při dřívějším vyměřovacím řízení, nýbrž bylo provésti řízení podle § 17 dávk. řádu.
Nař. rozhodnutí, které vycházelo z nesprávného právního názoru, totiž že mohl úřad vzíti za hodnotu nabývací hodnotu zcizovací, použitou při vyměření předchozím aniž bylo by nutno se stranou jednati, bylo tudíž zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5388. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 395-397.