Č. 5256.

Učitelstvo. * Povoláním učitele, který byl za platnosti paritního zákona a před účinností zákona č. 251/1922, maje zkoušku učitelské dospělosti, ustanovován učitelským substitutem, k presenční službě vojenské nepřerušuje se služba školní ve smyslu § 2 zákona č. 306/1920.
(Nález ze dne 2. ledna 1926 č. 25195/25.)
Věc: Adlof K. v K. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o jmenování definitivním učitelem a poukaz požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l byl poprvé ustanoven ve službě školské jako zastupující učitel dnem 16. září 1919, konal jako substitut službu nepřetržitě do 30. září 1921, nastoupil 1. října 1921 presenční službu vojenskou a vykonal 28. dubna 1922 zkoušku učitelské způsobilosti. Žádosti jeho, aby byl ve smyslu zákona č. 306/20 jmenován definitivním učitelem bez určení služebního místa si účinností od 1. září 1920 zšr v Praze rozhodnutím z 5. března 1924 nevyhověla, poněvadž v době, kdy vykonal zkoušku způsobilosti, nebyl již ve školní službě, a tedy nejsou splněny podmínky stanovené §em 1 a 2 zákona č. 306/1920 pro jmenování def. učitelem bez určení místa. Min. škol. nař. rozhodnutím odvolání nevyhovělo vzhledem k důvodům rozhodnutí v odpor vzatého.
Stížnost shledal nss důvodnou.
Nař. rozhodnutí vychází z právního názoru, že nastoupením presenční služby vojenské zrušuje se služ. poměr učitele, jenž ve smyslu 2. odst. článku II paritního zákona č. 274/1919 koná službu počáteční, zastupuje jiného učitele. Názor ten založil žal. úřad patrně na ustanovení prvého odstavce § 14 par. zák., podle kterého zůstává učiteli vykonávajícímu voj. službu presenční, zachováno jeho místo v hodn. třídě a kteréž ustanovení vztahuje se tedy zřejmě toliko k učitelům do hodn. tříd již zařazeným. Takovým učitelem však st-l nesporně nebyl.
St-l, jak rovněž je nesporno, nastoupil voj. službu presenční již dne 1. října 1921. V době té měl § 14 parit. zákona ještě další (sedmý) odstavec, zrušený teprve článkem I. § 4 zákona č. 251/1922, nabyvšího účinnosti 1. června 1922. Není proto v tomto případě rozhodno ustanovení odstavce prvního, nýbrž onen původně poslední (sedmý) odstavec § 14, který ustanovil, že, jsou-li ustanovení zákonů zemských pro učitele, jichž se týče, příznivější než ustanovení tato, platí zákony zemské.
Zemský zákon pro král. České z 26. května 1891 č. 41 z. z. ustanovoval však ve třetím odstavci § 5, že po čas činné služby branné za účelem vykonání zákonné pravidelné nebo jednoroční po případě dvouleté
Bohuslav, Nálezy správní VIII. služby presenční bude každému trvale ustanovenému učiteli při školách národních učitelské místo jeho zachováno a že zatímnímu učiteli zachová se místo učitelské se stejnými požitky. Poněvadž prozatímním učitelem podle tehdejšího právního stavu byl každý učitel, který nebyl ustanoven definitivně, nýbrž toliko do odvolání, nemůže býti pochyby, že ustanovení 3 odst. §u 5 uv. zem. zákona vztahovati slušelo za platnosti nezměněného par. zákona i k učitelům ustanoveným toliko k zastupování jiného učitele. Tomuto výkladu není zajisté na závadu, že zákon mluví o zachování učitelského místa, poněvadž podle tehdejšího právního stavu prozatímní učitel žádného místa učitelského neměl, což zákon naznačuje tím, že zachovává učiteli trvale ustanovenému jeho místo učitelské, učiteli zatímnímu však toliko místo učitelské se stejnými požitky.
Poněvadž pak zákonodárce i při učiteli zatímním užívá výslovně výrazu »zachová se«, jest jasno, že v konání presenční služby vojenské, po kterou právě i takovému učiteli učitelské místo zachoval, neviděl rozvázání služ. poměru, nýbrž že poměr ten po čas voj. služby presenční zachovával a jen ve směrech v zákoně uvedených modifikoval; neboť kdyby měl opačný úmysl, nebyl by užil slova »zachová se«, nýbrž dikce jiné na př. zatímní učitel bude po skončení voj. služby presenční znovu ustanoven.
Je-li tomu tak, je názor, z něhož žal. úřad vycházel, právně mylný a slušelo tedy rozhodnutí jeho založené jedině na tomto názoru zrušiti podle § 7 zák. o ss. — — —

Citace:

č. 5256. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 157-158.