Č. 5275.

Státní občanství. — Domovské právo (Slovensko): O domovském právu osob nabyvších stát. občanství (uherského) podle § 48 zák. čl. L : 1879.
(Nález ze dne 8. ledna 1926 č. 52.)
Prejudikatura: Boh. 823, 3029 adm. a j.
Věc: Ch. N., K. S., S. a M. H. v Bardiově (adv. Dr. Nathan Kohner z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o státní občanství a domovskou příslušnost.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné

Důvody: Rozhodnutím z 8. května 1924 zrušil ministr pro Slov. z moci práva dozorčího jako absolutně zmatečná usnesení býv. adm. výboru svob. města Bardiova z 2. března 1.920 a ze 7. prosince 1920, kterými bylo uznáno, že st-lé nabyli podle §u 10 zák. čl. XXII : 86 domovského práva v Bardiově, a odůvodnil výrok svůj takto: »K uznání dom. práva jmenovaných členů rodiny Mojžíše H., pokud se týče k bezpodmínečnému jich přijetí do dom. svazku města Bardiova byl by ob. výbor města Bardiova v r. 1920 bezesporně příslušný a oprávněný, kdyby jmenovaní členové rodiny Mojžíše H. byli v době té čsl. státními občany. Z obsahu správních spisů jest však patrno, že jmenovaní v r. 1920 čsl. občany státními nebyli. Zemřelý Mojžíš H. nabyl sice se svojí manželkou a dětmi ve smyslu rozhodnutí býv. uh. min. vnitra z r. 1909 uh. stát. občanství dle § 48 zák. čl. L : 1879, ale nestal se ve smyslu směrnic stanovených v čl. 61. mírové smlouvy Trianonské, ani ve smyslu § 1 č. 1 úst. zákona č. 236/20, který by jedině mohl při stanovení jejich stát. občanství v úvahu přijíti, čsl. státním občanem. Ustanovení §u 48 zák. čl. L : 1879, kterým se ustanovuje uh. stát. občanství pro určitou kategorii cizozemců, neobsahuje žádného ustanovení o tom, ve které obci osoby takové s nabytím stát. občanství nabyly také dom. práva a ani zák. čl. XXII : 1886, kterým se stanoví způsoby nabytí dom. příslušnosti, neobsahuje ustanovení, z kterého by se dalo odvoditi, že a v které obci nabudou takové osoby dom. příslušnosti ipso jure. Mohou proto osoby takové nabýti dom. příslušnosti v některé obci jen výslovným přijetím do dom. svazku obce, z kterého důvodu také byly spisy, vztahující se na záležitost členů rodiny zemř. Mojžíše H., postoupeny býv. uh. min. vnitra magistrátu města Bardiova k ustálení jejich dom. příslušnosti. Magistrát města Bardiova však jmenované členy rodiny zemř. Mojžíše H. až do dne 2. března 1920 do dom. svazku města B. nepřijal, nenabyli proto jmenovaní až do tohoto.dne domovského práva v městě Bardiově. Potom však se nestali čsl. státními občany ve smyslu čl. 60 mírové smlouvy Trianonské a § 1 č. 1 úst. zákona č. 236/1920. a neměli v době, kdy právní výbor města Bardiova jejich domovskou příslušnost uznal, vztažmo je do dom. svazku města Bardiova přijal, jiného postavení než cizinců, kterým toliko mohlo město Bardiov přijetí do dom. svazku svého jen přislíbiti anebo je do svazku toho přijati s podmínkou, že nabudou čsl. stát. občanství (§ 16 zák. čl. V z r. 1903). Když správní výbor města Bardiova tak neučinil, nýbrž jim svými konečnými usneseními z 2. března 1920 a ze 7. prosince 1920 dom. příslušnost v městě Bardiově bezpodmínečně přiznal, jsou tato jeho usnesení nejen protizákonná, nýbrž absolutně zmatečná, a musila býti proto z moci práva dozorčího jako taková zrušena.«
Stížnosti do rozhodnutí toho k nss podané namítají, že, je-li nesporno, že Mozes H. nabyl podle § 48 zák. článku L : 1879 uh. stát. občanství, nemůže býti pochybnosti ani o tom, že nabyl také dom. práva v Bardiově před 1. lednem 1910, že toto dom. právo mají po něm i st-lé a že se tudíž stali čsl. stát. občany podle § 1 č. 1 úst. zákona č. 236/1920.
Tvrzení, že nabyl Mozes H. dom. práva v Bardiově před 1. lednem 1910, opírají st-lé o trojí ustanovení zák. čl. XXII : 86 a to o §§ 5, 16 a 10.
§u 5 nemůže se však stížnost s úspěchem dovolávati již proto, že ustanovení tohoto §u má význam toliko zásadní, že každý státní občan musí náležeti do svazku některé obce, nevyslovuje však, že s nabytím stát. občanství spojeno je již ze zákona také nabytí dom. práva v určité obci státního území. § 16 tohoto zák. článku stanoví, že v případech, ve kterých nelze dom. příslušnost zjistiti na základě předchozích ustanovení, přikáže se dotčená osoba, šetříc pořadí v §u tom uvedeného, do svazku některé obce podle zásad tam vytčených. Ustanovení to neponechává pochybnosti o tom, že v jeho smyslu nenabývá se dom. příslušnosti ipso facto, nýbrž teprve přikazujícím výrokem příslušného úřadu a že, dokud výrok takový nebyl vydán, zůstává dotčená osoba pouhým bezdomovcem. Pokud jde o § 10 téhož zák. článk, vyslovil nss již v nálezu Boh. 3029 adm. právní názor, že dom. příslušnosti v obci na Slovensku nenabývá se pouhým splněním náležitostí v §u tom vytčených, nýbrž teprv konstitutivním aktem výslovného přijetí dotčené osoby do domovského svazku obce.
Že by Mozes H. nebo st-lé byli bývali do dom. svazku obce Bardiova přikázáni ve smyslu §u 16 zák. čl. XXII : 86 vůbec a zvlášť nejpozději dnem 1, ledna 1920 resp. že byli nejpozději tímto dnem přijati do svazku toho výslovným projevem obce ve smyslu § 10 téhož zák. článku, netvrdí ani st-lé v řízení správním, ani netvrdí stížnost. Pak nestali se však ani čsl. státními občany ve smyslu § 1 č. 1 uv. ústav. zákona, poněvadž ustanovení to předpokládá osoby, které nejpozději dnem 1. ledna 1910 získaly a od té doby nepřetržitě mají dom. právo v území někdejšího mocnářství Rak.-Uherského, jež náleží nyní čsl. republice a poněvadž st-lé tohoto práva v uvedené době podle toho, co shora uvedeno, neměli. Nestali-li se však st-lé čsl. státními občany podle § 1 č. 1 úst. zákona a netvrdí-li ani, že by se jimi byli stali z některého jiného titulu § 1 tohoto zákona, pak nelze shledati, že by byl v rozporu se zákonem nebo se spisy správními závěr nař. rozhodnutí, že měli v době oněch usnesení býv. správního výboru města Bardiova k obci té postavení pouhých cizinců.
Je-li tomu tak, byla skutečně ona usnesení správního výboru podle názoru, jejž nss rovněž již vyslovil a to v nálezu Boh. 823 adm., absolutně zmatečná a mohl je žal. úřad z moci svého dozorčího práva zrušiti resp. za bezúčinná prohlásiti.

Citace:

č. 5275. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 188-190.