Č. 5694.

Dávka ze zábav: Divadelní představení (sylvestrovské), v jehož přestávce se pořádá tombola, podléhá dávce.
(Nález ze dne 25. května 1926 č. 10.884.)
Věc: Ema Š. v P. (adv. Dr. Václav Dvořák) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku ze zábav.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Úřadovna hl. města Prahy .... předepsala výměrem z 26. února 1924 st-lce ze vstupenek použitých při sylvestrovském představení .... r. 1923 podle úředního vyšetření obecní dávku ze zábav ve výši 15006 K 50 h, poněvadž při tomto představení byla konána tombola, tedy zábavní produkce ve smyslu §u 2 č. 2 pravidel o vybírání dávky ze zábav, takže celé představení podléhá podle §u 3 č. 3 těchto pravidel uvedené dávce. Odvolání st-lky bylo usnesením sboru hl. m. Prahy pro vyřizování stížností a v cestě inst. nař. rozhodnutím zamítnuto, poněvadž šlo v daném případě o divadelní představení spojené s tombolou neb jinou zábavní produkcí podobného druhu. Ježto pak nerozhoduje rozsah zábavní produkce v poměru k hlavnímu představení, jest dána povinnost k placení dávky ve smyslu § 3 č. 3 pravidel.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Oproti předpokladu, na němž je založeno nař. rozhodnutí, že s divadelním představením, o něž jde, spojena byla tombola nebo jiná zábavní produkce podobného druhu, zakládající povinnost k placení dávky ve smyslu § 3 č. 3 pravidel, namítal zástupce stížnosti při veř. líčení, že žal. úřad nesprávně vykládal předpisy § 2 č. 2 a § 3 č. 3 pravidel, a snažil se dovoditi ze srovnání obou ustanovení, že — i kdyby šlo o tombolu neb zábavní produkci podobného druhu — nelze ji již podle gramatického výkladu řečených ustanovení považovati za produkci ňeb podívanou stejně jako jí nejsou přednášky, recitace a pod. v § 2 č. 2 rovněž uvedené.
Námitce této nss nemohl přisvědčiti:
Navazujíce na všeobecnou zásadu vyslovenou v § 1, že dávku ze zábav platiti jest ze všelikých zábav, vyjímajíc zábavy domácí, uvádějí pravidla v § 2 č. 2 všeobecně, že dávce jsou podrobeny »produkce a podívané všeho druhu, k nimž je třeba úředního povolení«. Pravidla však neomezují se na tuto formulaci, nýbrž vypočítávají v dalším určité druhy takových zábav, které — ač by je podle slovného významu konkrétního označení nebylo lze nazvati ani »produkcí« ani »podívanou«, jako na př. přednášky a recitace, k nimž zástupce stížnosti zvláště poukazoval, — přece jen podle znění cit. předpisu dávce podrobují. Výpočet různých druhů zábav, k všeobecnému označení »produkcí a podívaných všeho druhu« příkladmo (arg. »jako«, »jmenovitě též«) připojený, nutí k závěru, že pravidla pro své účely počítají tyto druhy zábav k »produkcím a podívaným všeho druhu«, tedy i tomboly a podobné zábavy. Stanoví-li pak § 3 č. 3, že osvobození divadelních představení od dávky neplatí, je-li divadelní představení spojeno se »zábavní produkci«, nelze ani z tohoto ustanovení ničeho vyvoditi ve prospěch stanoviska hájeného zástupcem stížnosti a nelze je vykládali jinak nežli v souvislosti s předcházejícím § 2 t. j. v tom smyslu, v jakém výraz »produkce« užívá § 2 č. 2, na nějž ostatně § 3 č. 3 výslovně odkazuje.
Písemná stížnost vytýká, že v daném případě nešlo ani o tombolu ani o podobnou zábavní produkci, poněvadž schází podstatný znak tomboly, t. j. složení sázek, nýbrž že šlo pouze o rozdávání novoročních dárků návštěvníkům divadla z důvodů reklamních. Ani tuto námitku nelze shledati důvodnou.
Mezi stranami není sporno, že při divadelním představení, o něž jde, byly rozdávány mezi obecenstvo cennější předměty jako vásy, košíčky, pudřenky, skleničky a pod. tím způsobem, že vylosováním byly z každé řady a z každého druhu lístků určeni návštěvníci divadla, kteří tyto předměty obdrželi, kdežto všichni ostatní návštěvníci dostali pouze papírové figurky s obrazem hlavního představitele kusu. Šlo tedy o veř. vylosování různých předmětů mezi osobami při vylosování přítomnými. Vylosování prémií sleduje obecenstvo při tom súčastněné v jeho průběhu s určitým napětím, které lze považovati stejně jako účast při jiných hrách za zábavu a předvedení takového vylosování podniku za přítomnosti všech na něm súčastněných jest pak pokládati za zábavní produkci ve smyslu §u 2 č. 2 pravidel. Taková produkce podléhala by pak podle uvedeného ustanovení dávce, když k jejímu pořádání bylo zapotřebí úředního povolení.
Není sporno, že na plakátech o představení bylo návštěvníkům tohoto představení slíbeno, že »každý návštěvník obdrží dar neb upomínku a zvláště šťastní jednotlivci dárek z cesty kolem Evropy«. Platili tedy návštěvníci ve vstupném i za účast na vylosování dotyčných předmětů. Z toho, že při sylvestrovském představení roku předchozího, byly stanoveny ceny stejné, ačkoliv se tehdy žádné vylosování neprovádělo, nelze ještě vyvozovati, že při sylvestrovském představení v roce 1924 nebyla ve vstupném obsažena úplata za účast při vylosování cennějších předmětů. K takovému vylosování různých předmětů mezi osoby, které složily zmíněnou sázku, jest pak podle § 29 pat. o stát. loterii a dekretu dvoř. kanceláře dne 24. února 1840 č. 23 sb. just. zák. zapotřebí svolení úřadu. Šlo tedy o zábavní produkci ve smyslu §u 2 č. 2 d. ř. dávce podrobenou.
Bezdůvodná jest i další námitka stížnosti, že divadelní představení nepodléhalo proto dávce, poněvadž § 3 č. 3 pravidel má na mysli pouze ty případy, kde byly pořádány samostatné zábavy, které se odbývají zpravidla po představení, nesouvisí s předchozím divadelním kusem a Jsou vlastně hlavním programem dotyčného podniku, na př. taneční zábavy při div. představeních ochotnických.
Stížnost doznává sama, že vylosování dárků se stalo v přestávce, že se tedy dalo mimo div. představení. Podle § 3 č. 3 nastává povinnost k placení dávky tím, že div. představení jest spojeno s nějakou zábavní produkcí a nerozhoduje v jakém poměru jest zábavní produkce co se týče jejího trvání k ostatní části programu, zdali tedy snad zábava zabírala jen menší dobu v porovnání s dobou, kterou vyžadovalo div. představení neb v meziaktí, jak se v daném případě stalo.
Bylo-li však div. představení spojeno se zábavní produkcí ve smyslu § 2 č. 2 pravidel, byl dán předpoklad druhé věty §u 3 č. 3 pravidel, podle které jsou div. představení vyloučena z osvobození od dávky. Právem proto žal. úřad nevyhověl odvolání st-lky domáhající se osvobození od této dávky.

Citace:

č. 5694. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 960-962.