Č. 5555.

Závodní výbory: Rozhodčí komise nesmí rozhodovati ultra petitum partium.
(Nález ze dne 7. dubna 1926 č. 7503.) Prejudikatura: Boh. 3265 adm.
Věc: Firma .... v P. (adv. Dr. Ant. Schauer z Prahy) proti rozhodčí komisi podle zákona o záv. výborech v H. (za súč. záv. výbor adv. Dr. Frt. Polák z Prahy) o spolupůsobení záv. výboru při disc. řízení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Záv. výbor dělnický ve st-lčině závodě v K. usnesl se anulovati napomenutí a důtky, jež správa závodu udělila 7 dělníkům v závodě zaměstnaným. Když ke stížnosti správy závodu bylo usnesení to nálezem rozhodčí komise zrušeno, podal závodní výbor k rozhodčí komisi stížnost tohoto obsahu: »Správa závodu udělila důtku (šesti) v závodě zaměstnaným dělníkům, aniž by k tomu dle §u 3 lit. f) zák. o záv. výb. přizvala záv. výbor. Záv. výbor je toho náhledu, že dle cit. ustanovení má právo spolupůsobiti při udržování kázně a pořádku v závodě, při disciplinárním řízení atd. Poněvadž správa závodu záv. výbor k této spoluúčasti na udělení důtek nepozvala, stěžujeme si a žádáme, aby rozh. komise rozhodla, že důtky v důsledcích nepřizvání záv. výboru jsou neplatny.« Při ústním líčení o této stížnosti namítal zástupce podnikatelky, že rozh. komise je nepříslušná o věci rozhodovati, a že věc byla již pravoplatně rozsouzena shora zmíněným nálezem. Rozhodčí komise nař. nálezem odmítla návrh záv. výboru, aby důtky udělené dělníkům bez přizvání záv. výboru byly prohlášeny za neplatné, pro svou nepříslušnost, uložila však správě závodu, aby pro příště zamýšlené disc. tresty předem záv. výboru dávala na vědomí a poskytla mu možnost, aby o nich mohl se vyjádřiti. Ke vznesené námitce věci rozsouzené podotkla rozh. komise, že dřívější nález byl vydán o stížnosti proti anulování napomenutí a výtek udělených správou závodu, kdežto v tomto případě vznesl záv. výbor na rozh. komisi spor o rozsahu svého práva dle §u 26 zák. o záv. výb.
O stížnosti uvážil nss takto:
Po stránce procesní vytýká stížnost, že o námitce rei judicatae měla rozh. komise rozhodnouti usnesením nebo rozsudkem, jak to předpisuje § 261 c. ř. s., platný dle § 35 prov. nař. k zákonu o záv. výb. a dle § 431 c. ř. s. i pro řízení před rozhodčími komisemi, a neměla omeziti se na pouhou poznámku o této námitce v důvodech nař. rozhodnutí.
Zkoumaje tuto nepochybnou procesní vadu s hlediska § 6, odst. 2 zák. o ss, neshledal nss, že jde o vadu podstatnou, pro kterou by nař. rozhodnutí dle tohoto ustanovení musilo býti zrušeno, neboť vada ona neznemožňuje straně, aby se proti zamítnutí námitky rei judicatae bránila, ani nečiní nález rozhodčí komise zmatečným dle § 477 c. ř. s. Poněvadž stížnost proti věcnému vyřízení námitky rei judicatae výtek nečiní a vada jí vytýkaná není vadou podstatnou, nebylo možno tuto námitku stížnosti uznati za důvodnou.
Jako další vadu resp. nezákonnost vytýká stížnost, že úřad uložil st-lce, aby příště zamýšlené disc. tresty dávala předem záv. výboru na vědomí a poskytla mu možnost, aby se o nich vyjádřil, ačkoliv záv. výbor návrh tohoto obsahu nepodal, nýbrž pouze žádal, aby komise prohlásila důtky uložené dělníkům za neplatné, poněvadž byly jim uloženy bez přizvání záv. výboru k spoluúčasti na určení trestu. Vytýká tedy stížnost, že rozhodčí komise rozhodovala přes petit záv. výboru. Výtku tuto slušelo uznati důvodnou, neboť, jak nss dovodil již v nálezu Boh. 3265 adm., platí vzhledem k ustanovení § 35 vl. nař. č. 2/1922, vydanému na základě § 26, odst. 7 zák. o záv. výb., pro rozh. komise přísná zásada projednací vyslovená v § 405 c. r. s., dle níž nelze přiznati straně něco, co navrženo nebylo. V daném případě uložila rozh. komise správě závodu, aby příště každý zamýšlený disc. trest předem oznámila záv. výboru, aby se tento mohl o něm vyjádřiti, ačkoliv záv. výbor vydání rozhodnutí tohoto obsahu ani původně nenavrhoval ani během řízení původní svůj petit v tom směru nerozšířil, nýbrž domáhal se pouze toho, aby udělené důtky uznány byly za neplatné. Tím porušila rozh. komise uvedenou procesní zásadu a dopustila se vady, kterou nutno kvalifikovati jako vadu podstatnou, neboť procesní odpůrce může se jen proti těm návrhům náležitě brániti, které v řízení správním byly vzneseny.
Z důvodů těch zrušil nss rozhodnutí dle § 6 zák. o ss, aniž mohl zkoumati, byla-li rozh. komise vůbec oprávněna ukládati správě závodu nějakou povinnost pro futuro, zvláště pak byla-li oprávněna uložiti jí povinnost v nař. rozhodnutí uvedenou.

Citace:

č. 5555. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 707-709.