Č. 5456.

Státní zaměstnanci: * Státní úředník, jemuž byl propůjčen charakter vyšší hodnostní třídy, má právní nárok na to, aby byl veden v pořadníku zhotoveném podle § 39. služ. pragm. v seznamu odpovídajícím této vyšší hodnostní třídě.
(Nález ze dne 6. března 1926 č. 10636/25.)
Věc: Alois K. v Praze proti ministerstvu sociální péče stran služebního pořadí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l byl jmenován dekretem presidenta republiky ze 14. února 1919 odborovým radou v VI. hodn. třídě ve stavu konceptního úřednictva min. soc. péče s účinností od 1. ledna 1919 a obdržel rozhodnutím presidenta republiky z 9. února 1922 titul a charakter ministerského rady. Když byl v pořadníku úředníků min. soc. péče, uzavřeném ke dni 31. prosince 1924, zařazen mezi odborovými rady podle data svého jmenování odborovým radou, žádal podáním z 28. ledna 1925, dovolávaje se ustanovení § 37 odst. 1 služ. pragm., aby byl v pořadovém seznamu tom zařaděn mezi konc. úředníky V. hodn. třídy a to na místě, jež odpovídá datu shora uvedeného rozhodnutí presidenta republiky. Žádosti této min. soc. péče nař. rozhodnutím nevyhovělo a odůvodnilo svůj zamítavý výrok tím, že podle § 39 služ. pragm. jsou úředníci vedení v oddělených seznamech podle služ. odvětví a hodn. tříd;že má st-l jako odborový rada VI. hodn. třídy nárok na zařazení do hodn. seznamu úředníků VI. hodn. třídy a že mu zaručuje titul a charakter min. rady pouze podle § 37 odst. 1 služ. pragm. pořadí dle data 9. února 1922 pro případ, že bude jmenován min. radou.
O stížnosti uvážil nss takto:
Zákonem z 15. dubna 1873, č. 47 ř. z. zařazeni byli všichni s platem ustanovení úředníci státní do 11 hodn. tříd. Zákon z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (služ. pragmatika) nezměnil sice ničeho na dosavadním systému hodn. tříd, vyhradil však každému úředníku nárok na postavení v hodn. třídě, odpovídající jeho def. ustanovení, resp. poslednímu povýšení, a určil služ. pořadí jeho — odlišné od dosavadního právního stavu — nejenom jeho postavením v hodn. třídě, nýbrž také služ. dobou ztrávenou v témže služ. odvětví v dotčené hodn. třídě aneb s charakterem této hodnostní třídy ,(§ 37 služ. pragm.). Podle čl. VI. odst. 2 uvozovacích ustanovení k služ. pragm. jsou dřívější předpisy o určování služ. pořadí úředníků zrušeny a může proto při určování služ. pořadí a tím i při zařazování do pořadníku (§ 39 služ. pragm.) použito býti toliko ustanovení služ. pragm. (§§ 36—39).
Tato ustanovuje v § 37, že se služ. pořadí řídí délkou služ. doby ztrávené v témže služ. odvětví v příslušné hodn. třídě aneb s charakterem této hodn. třídy a staví tím služ. dobu ztrávenou s charakterem určité hodn. třídy úplně na roveň době ztrávené v dotyčné hodn. třídě. Mluví-li pak § 39 služ. pragmatiky o seznamech hodnostních, dělených podle služ. odvětví a hodn. tříd, pak vysvítá z toho se zřetelem na předeslané ustanovení §u 37 cit. zák., že náležejí do seznamu honostního, zhotoveného pro určitou hodn. třídu toho kterého odvětví, nejenom oni státní úředníci, kteří dosáhli jmenováním platu této třídy hodnostní, nýbrž i oni, kteří obdrželi toliko charakter této třídy, t. j. důstojenství, jež služ. pragmatika a předpisy úřednické vůbec s hodn. třídou spojují. Jest právě zákonným účelem pořadníku (seznamu hodnostního), aby propůjčoval na venek výraz právu na určité důstojenství, toto však jest ve své podstatě stejné u úředníka do určité hodn. třídy skutečně jmenovaného a u toho, jemuž byl právě charakter (právní povaha) dotčené hodn. třídy propůjčen a tím mu, vyjímajíc požitky, zaručena všechna práva s hodn. třídou tou spojená (viz dvor. dekret z 5. dubna 1844 sb. pol. zák. sv. 72, str. 83).
Není také žádného podkladu pro závěr, že chtěl zákonodárce ustanovením § 39 služ. pragm. vyjádřiti svou vůli v tom smyslu, že mají býti zařazeni do pořadníku určité hodn. třídy toliko úředníci skutečně do třídy té jmenovaní. Je tomu tak tím méně, kdyžtě by musil výklad takový vésti k rozporu s ustanovením § 37 služ. pragmatiky, podle něhož jsou si úředníci stejné kategorie do určité hodn. třídy jmenovaní a úředníci, požívající charakteru této třídy, po zákonu co do svého pořadí úplně rovni a rovnocenní.
Tento účinek právní má dosažení charakteru určité hodn. třídy hned a chybí také jakýkoliv doklad pro názor, že má zařazení do určité hodn. třídy nastati teprve, dosáhne-li dotčený úředník skutečně jmenováním oné hodn. třídy a to podle doby, kdy dosáhl charakteru této třídy. Neníť předpis § 37 služ. pragmatiky vázán na podmínku pozdějšího skutečného jmenování do dotčené hodn. třídy a není také účinek, spojený s propůjčením charakteru určité třídy, časově nijak omezen, tím méně pak odsunut na dobu pozdější. Musí proto propůjčení to jeviti hned své důsledky ve všech zákonem výslovně nevyloučených vztazích a má tudíž státní úředník, jemuž byl propůjčen charakter vyšší hodn. třídy, právní nárok na to, aby byl veden v pořadníku zhotoveném podle § 39 služ. pragm. v seznamu odpovídajícím této vyšší hodn. třídě (srovn. nález býv. ss-u z 10. července 1915, č. 4714, Budw. č. 11016 A).
Na tom nemůže ničeho změniti ani názor žal. úřadu, opírající se o ustanovení §u 36 služ. pragm., kdyžtě ustanovení to mluví toliko o postavení úředníka v hodn. třídě, výkladu však o tom, co sluší rozuměti »hodnostní třídou« nepodává a nemůže tudíž míti vlivu na zásadu, vyslovenou v § 37 cit. zákona.
Stejně bez významu jest i skutečnost, že se mají podle výnosu min. vnitra z 3. února 1914, č. 904 úředníci, kteří mají hodnost a název nejblíže vyšší třídy hodn., vésti v hodn. seznamu úředníků té třídy hodn., do které patří podle svého postavení v hodn. třídě. Nemůžeť výnos takový — který ostatně již pro tuto svou povahu nemá vigorem legis — měniti zákon nebo stanoviti úchylky od předpisů jeho a nelze se ho proto dovolávati při právním rozboru sporné tázky. — —

Citace:

č. 5456. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 524-526.