Č. 5458.

Školství. — Církevní věci (Slovensko): Může školský úřad žádati na vrchnosti církevní, aby řádně dosazeného katechetu na státní škole národní nahradil osobou jinou, z toho důvodu, že katecheta zameškal řadu vyučovacích hodin, třebas následkem své zaměstnanosti ve správě duchovní?
(Nález ze dne 6. března 1926 č. 4592).
Věc: Vincenc B. ve Z. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě stran zákazu školské výučby náboženství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Přípisem z 30. září 1923 žádal žal. referát u biskupského ordinariátu v Trnavě, aby na místo Vincence B., učitele řím.-kat. náboženství ve Z., jenž zmeškal ve školním roce 1922—1923 značný počet vyučovacích hodin, byla dána k vyučování náboženství na stát. ludové a měšťanské škole ve Z. jiná vhodná osoba. Tento připiš zodpověděla apoštolská administratura v Trnavě přípisem z 10. října 1923, že zmeškání vyučovacích hodin Vincencem B. nestalo se z jeho nesvědomitosti nebo nedbalosti, nýbrž pro neodkladné úkony církevní, které mu bylo provésti jako kaplanu rozsáhlé fary z-ské. Po té uvědomil žal. referát přípisem z 27. října 1923 ordinariát, že nebude-li ordinariátem dána za Vincence B. vhodná náhrada do dne 15. listopadu 1923, učiní referát potřebná opatření sám a pověří vyučováním náboženství učitele jiných předmětů. Posléze referát upozorňuje, že — jak jest ordinariátu známo — je proti kaplanu B. zavedeno disc. vyšetřování a že tedy za žádných okolností nemůže na státní škole vykonávati funkci katechety. Apošt. administratura v Trnavě odpověděla přípisem z 20. listopadu 1923, v němž odvolává se na svůj připiš z 10. října 1923, že hrozba, že referát pověří sám někoho vyučováním náboženství, nemá zákonitého podkladu, že poslední věta připíšu referátu může se vztahovati na státní úředníky, nikoli na kaplany, kteří nejsou státními úředníky a že ostatně skončeným disc. vyšetřováním se na kaplana B. nic zlého nedokázalo.
Na to žal. referát vyzvěděv dotazem, že Vincenc B. vyučuje náboženství dále, dne 15. října 1924 takto dopsal biskupskému ordinariátu v Trnavě: »Zdejším přípisem z 27. října 1923 prohlásil referát, že Vincenc B., kaplan v Z., z důvodů tam uvedených nemůže na státní škole vykonávati funkci katechety. Poněvadž ordinariát podle zprávy škol. inspektorátu z 8. října 1924 přes toto rozhodnutí a přes připiš referátu ze 14. dubna 1924 (výrok zastavující Vincenci B., jakožto duchovnímu, řádné i mimořádné požitky od státu podle třetího odstavce § 9 uh. zák. čl. XIV : 1898) dále zaměstnává jmenovaného kaplana jako katechetu na státních školách ve Z., jest referát nucen zjednati platnost té části svého rozhodnutí ze 27. října 1923, ve které projevil, že nesouhlasí s ustanovením jmenovaného duchovního za učitele náboženství, a zabraňuje jménem státní správy školské jmenovanému další výučbu na státních školách ve Z. Žádá se, aby o tom byl uvědomen Vincenc B.«
Proti tomu směřuje stížnost, o níž nss takto uvážil: — — Bezvýznamným jest odkaz stížnosti na fakt, že st-l byl s výslovným souhlasem žal. úřadu, jakožto dozorčího úřadu nad vyučováním na školách obecných (ludových) a občanských, ustanoven církevní vrchností za katechetu, neboť toho nař. rozhodnutí nepopírá a stížnost sama zásadně nemá námitky proti tomu, že může příslušný státní úřad, vykonávaje po rozumu (1) bodu § 3 zák. ze 13. července 1922 č. 226 Sb. svrchu zmíněný dozor, po případě církví dosazenému učiteli náboženství zakázati další vyučování. Bezpodstatnou jest i výtka stížnosti, že žal. úřad prý zamlčuje, že na základě nepravdivých udání byla proti st-li podána žaloba trestní, kterouž však státní zastup, v Nitře odmítlo jakožto bezzákladnou, neboť nař. výrok nijak neopírá se o fakt, že proti st-li bylo pro nějaký delikt zavedeno řízení trestní.
Pokud dále stížnost namítá, že úřad neprávem jakožto důvod svého opatření uvádí, že bylo proti st-li zavedeno disc. vyšetřování, když toto řízení skončilo st-lovým osvobozením, netřeba jí se zabývati, neboť úřad opírá své opatření ještě o další zcela samostatný důvod, totiž že st-l zmeškal značný počet vyučovacích hodin, ve kterémžto směru sice stížnost také vznáší námitku, která však jest podle názoru nss-u bezdůvodná. Stížnost totiž zdůrazňuje, že st-l zmíněné hodiny vyučovací nezameškal úmyslně z nedbanlivosti, nýbrž jedině z důvodu, že byl zaneprázdněn různými funkcemi církevními, aniž však stížnost zároveň by dovozovala, že prostý objektivní fakt zmeškání vyučovacích hodin, ať se stalo z důvodů jakýchkoliv, nepostačoval by k naříkanému opatření.

Citace:

č. 5458. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 529-530.