Č. 5305.

Vodní právo: I. * Uznání vodního družstva podle § 57 čes. vodního zákona nezakládá samo o sobě právních účinků vůči osobám mimo družstvo stojícím. — II. * K zákonným účelům vodního družstva podle cit. § 53 nenáleží zřizování vodovodů a nelze pro zásobování obcí, osad a samot vodou zakládati vodních družstev.
(Nález ze dne 20. ledna 1926 č. 662).
Věc: Stavební družstvo pro O. a okolí (adv. Dr. Ant. Klouda z Prahy) proti ministerstvu zemědělství (za zúč. Vodovodní družstvo v O. adv. Dr. Milan Preis z Prahy) o přijetí za člena »Vodovodního družstva« v O.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem osp-é v N. z 12. prosince 1923 bylo dle §§ 75 a 76 vod. zák. v základě § 63 téhož zák. prohlášeno, že vodovodní družstvo v O. jest povinno majitele družstevních domů č. ... a domů postavených na č. kat. ... do svého svazku dodatečně přijmouti, poněvadž za předpokladů podchycení nových dostatečných pramenů 1) lze připojením na stávající vodovodní zařízení dosáhnouti co nejúčelněji pro objekty v úvahu přicházející žádoucí zásobování vodou a poněvadž 2) stávající zařízení vodovodní, pokud ho má býti použito společně, dostačí bez újmy dosavadních účastníků k ukojení společné potřeby.
Na odvolání vodovodního družstva v O. byl rozhodnutím zsp-é v Praze z 21. května 1924 v odpor vzatý výměr I. stolice zrušen s tím odůvodněním, že předpisů česk. zákona vod. lze použíti jen na taková společenstva, pokud se týče družstva, která byla utvořena k účelům vytčeným v § 53 tohoto zákona. Ježto vodovodní družstvo v O. podle svého účelu naznačeného v § 2 stanov některý z úkolů uvedených v § 53 zák. vod. nesleduje, není přípustno, aby povinnost v § 63 vod. zák. družstvům uložená také na ně byla vztahována, ježto toto vodovodní družstvo nelze považovati za konstituované na základě zákona vod.
Dalšímu odvolání stav. družstva pro O. a okolí nebylo nař. rozhodnutím vyhověno z důvodů rozhodnutí zsp-é.
Stížnost dovolává se u tohoto soudu ochrany práva na členství ve vodovodním družstvu v O. a snaží se toto tvrzené právo vyvoditi z ustanovení § 63 vod. zák. — — — Stěžejní otázkou sporu tedy jest, zdali sluší vodovodní družstvo v O. uznati za vodní družstvo podle vod. zákona.
Stížnost brojí proti mínění žal. úřadu, který otázku tuto — jak bylo již uvedeno — zodpověděl záporně, v podstatě dvěma námitkami, uplatňujíc,
1) že vodovodní družstvo o-cké bylo podle § 57 vod. zák. uznávací listinou vodoprávním úřadem vydanou za vodní družstvo ve smyslu vod. zákona výslovně uznáno, že tento uznávací akt úřední nabyl právní moci a žádným pozdějším výrokem úředním své právní účinnosti nepozbyl. Bylo tedy podle mínění stížnosti o právní povaze jmenovaného vodovodního družstva pravoplatně rozhodnuto. Právní moc tohoto rozhodnutí váže i úřad sám a brání mu otázku jednou již rozhodnutou znovu řešiti, leda snad v řízení směřujícím k odvolání řečeného aktu uznávacího.
Stížnost však mylně pojímá uznávací akt úřední podle § 57 vod. zák. jako autoritativní, právní moci schopné rozhodnutí o otázce, zdali sdružení, o něž jde, má právní povahu vodního družstva. Zajisté je myslitelno, že při příležitosti vydání uznávací listiny vzejde spor o tuto otázku, a bylo-li o ní v kontradiktorním se stranami provedeném řízení rozhodnuto, bude toto rozhodnutí vodního úřadu formálním nálezem, který pro otázky jím vyřízené má — ovšem jen inter partes — účinek právní moci (srv. Pantůček: »Vodní družstva« ve Správním obzoru roč. 48, 163 a násl.). Než takovéhoto rozhodnutí, vydaného v řízení, v němž stěžující si družstvo bylo by bývalo procesní stranou, stížnost se nedovolává. Uznávací listina sama o sobě však, ať již má povahu pouhého, právní moci neschopného úředního osvědčení (Srv. Pantůček 1. c. str. 48 a 163), či snad má účinek konstitutivní, zakládajíc korporační právo uznaného družstva, není rozhodnutím o sporné právní povaze sdružení, zejména však není rozhodnutím erga omnes působícím, takže by kterýkoli extraneus, v řízení vůbec nezúčastněný, mohl z něho pro sebe nějaká práva vyvozovati.
Stížnost je na omylu, domnívá-li se, že pro opačný názor může se dovolávati judikatury býv. ss-u. Soud tento naopak v nál. Budw. č. 8927 A schválil názor, že uznávacím aktem dle § 57 vod. zák. subjektivní práva a zájmy třetích osob nijak nejsou dotčeny a popřel jejich legitimaci k rekursu proti aktu uznávacímu. Na témže stanovisku stojí nál. Budw. č. 9028 A (str. 955), v němž se dovozuje, že osoby mimo družstvo stojící mohou se opravnými prostředky brániti jen proti rozhodnutí, jímž byly prohlášeny za nucené členy společenstva, a že teprve pak mohou namítati nedostatek kteréhokoli ze zákonných předpokladů nuceného přibrání ke družstvu. Ani z nál. Budw. č. 7864 A, jehož se stížnost zvláště dovolává, nic pro její stanovisko neplyne, neboť v něm zabýval se soud otázkou, jaký právní význam má úřední uznání družstva pro člena tohoto družstva, a nikoli pro osoby mimo družstvo stojící.
Vodní zákon ostatně v § 63 ukládá družstvu, t. j. vodnímu družstvu podle § 53 za určitých podmínek právní povinnost přijmouti k žádosti vlastníků sousední pozemky do svazku družstevního, a zakládá pro tyto vlastníky právní nárok na přijetí do svazku družstevního jen proti takovému družstvu. Tento ze zákona plynoucí nárok nemůže býti rozšiřován na jiná sdružení, jež nemají povahu vodního družstva v technickém smyslu vod. zák., ani když snad takovému sdružení dostalo se úředního uznání dle § 57 vod. zák., neboť uznání toto, i kdyby snad sdružení z něho nabylo právní »existence pro soukromý a veřejný obchod«, nemůže nahraditi nedostatek pojmových náležitostí, které vodní družstvo takové charakterisují.
Stěžující si stavební družstvo může tedy nárok na přijetí do svazku vodovodního družstva odvozovati jediné z ustanovení zákona, t. j. z § 63 vod. zákona. Stížnost snaží se také nárok tento ze samého zákona dokázati a obrací se proti nař. rozhodnutí
2) námitkou, v níž uplatňuje, že vodovodní družstvo v O. má právní povahu vod. družstva ve smyslu § 53 a násl. zák., a že je tedy postihuje povinnost přijmouti do svazku družstevního uchazeče podle § 63 cit. zákona kvalifikované. Slušelo tedy zabývati se otázkou, zdali vodovodní družstvo o-cké má vskutku pojmové náležitosti vod. družstva ve smyslu § 53 a násl. vod. zák.
Zástupce stížnosti sám při veř. ústním líčení uznal, že pojmové znaky vod. družstev jsou v § 53 vod. zák. uvedeny taxativně. Jen družstva sledující některý z účelů zde uvedených jsou vodními družstvy v technickém slova smyslu. Náhled tento jest nepochybně správný, a plyne již z povahy vod. družstev jako družstev nucených, neboť ustanovení zákona, jimiž se zasahuje do cizí právní sféry, a normy, jimiž zakládají se veřejnoprávní povinnosti, nutno vykládati striktně. Náhled tento jest také ve shodě i s písemnictvím o vodních družstvech (Dr. Pantůček: »Vodní družstva« 1. c, Pace v Mayrhofrově Handbuchu) i s judikaturou jak býv. ss-u tak i nss-u.
Stížnost snaží se dovoditi, že statutární účel vodovodního družstva je v rámci předpisu § 53 vod. zák., ježto vodní zákon, jednaje v § 39 v souvislosti s §§ 36—38 o zásobování obcí a osad vodou, nazývá zařízení k opatření vody: »Bewässerungsanstalten« a používá tedy stejného názvu jako v § 53 (»Bewässerungsanlagen«), a ježto dále podstata vodního díla, sloužícího zásobování vodou, neliší se od vodních děl zřízených na zavlažování a odvodňování pozemků.
Soud nemohl se však k tomuto náhledu přikloniti. Při výkladu vod. zákona je nutno hleděti i k jeho českému textu rovněž autentickému, a k významu výrazu »zavlažování«, jenž odpovídá výrazu »Bewässerungsanlagen«, použitému v textu německém. Výraz »Bewässerungisanlagen« německého textu zákona nemůže míti jiný význam nežli výraz »zavlažování«, jehož zákon používá v textu českém. »Zavlažováním« jest však dle výslovného znění českého textu zákona míněno »zavlažování pozemků«, jež uvádí se jako protiklad »vysoušení pozemků«. Výklad, který rozšiřuje význam slov »zavlažování pozemků« i na opatřování vody pitné a užitkové pro potřeby obyvatelstva a průmyslu, nedá se srovnati ani s obyčejným smyslem výrazů v zákoně užívaných, ani s positivními ustanoveními zákona, jež jako na př. § 56 a § 66 určují jak většinu hlasů při zakládání družstva, tak výši příspěvků podle plošné míry zúčastněných (t. j. zavlažovaných) pozemků. (Srv. Pantůček 1. c. str. 48). Proti extensivnímu výkladu slov »zavlažování pozemků« mluví ostatně také úvaha, že vod. zákon označuje péči o opatření vody pro obce a osady v § 36 jako záležitost obcí a osad v rámci ob. zřízení a odkazuje tedy péči o zřizování vodovodů pro potřebu obcí a osad jiným nuceným svazům (t. j. jmenovaným samosprávným korporacím). Přikazuje-li však zákon opatřování vody do působnosti obcí a osad, nelze za to míti, že zamýšlí, aby vedle obcí a osad byly za účelem opatřování vody tvořeny ještě zvláštní svazy nucené povahy, zejména když vzájemný poměr těchto k obci resp. k osadě nijak neupravil.
Namítá-li písemná stížnost dále, že v daném případě jde skutečně o zavlažování pozemků (stavebních parcel, zahrádek a parků) a že tedy již proto vodovodní družstvo o-cké je družstvem zavodňovacím, jest námitka tato v rozporu se spisy správními, neboť z přípisu vodovodního družstva v O. ze 13. června 1921, který stěžující si družstvo k min. rekursu připojilo, jde na jevo, že mezi podmínkami, které byly stěžujícímu si družstvu vodovodním družstvem kladeny, byla i podmínka, že vody z vodovodu nesmí býti používáno k účelům průmyslovým, ani k zalévání zahrádek a podobně. Konečně i z rozhodnutí osp-é z 12. prosince 1923 je patrno, že stavebnímu družstvu šlo o zásobování družstevních domků vodou pro potřebu lidí a dobytka a nikoli o zavodňování družstevních pozemků. Ostatně připustil i zástupce stížnosti při veř. ústním líčení, že vodovodní družstvo v O. mělo za účel nikoli zavlažování pozemků, nýbrž opatření zdravé pitné vody, ježto v obci řádila epidemie tyfová.
Ze všech těchto úvah plyne, že stěžejní otázku sporu sluší zodpověděti záporně, a že sluší tedy přisvědčiti žal. úřadu, jestliže neuznal vodovodní družstvo v O. za vodní družstvo ve smyslu vod. zákona, proti němuž bylo by lze s úspěchem uplatňovati nárok na nucené přijetí do svazku družstevního podle § 63 vod. zák.
Stížnost namítá také, že úřad, shledal-li, že vodovodní družstvo v O. není vodním družstvem, proti němuž by mohl býti uplatňován nárok na členství dle § 63 vod. zák., byl povinen zrušiti i výrok I. stolice o právním trvání družstva. Stížnost však přehlíží, že rozhodnutím prvé stolice nebyla judikátně řešena otázka právní existence vodovodního družstva, a že i kdyby tomu tak bylo, nedostávalo by se stavebnímu družstvu legitimace rozhodnutí ono bráti v odpor, poněvadž jím do jeho práv nijak se nezasahuje (sr. nález ss-u Budw. č. 8926 A, 9028 A).

Citace:

č. 5305. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 248-251.