Č. 5450.


Dávka ze zábav. — Administrativní řízení (Slovensko): I. * Po 1. lednu 1923 rozhodují jako poslední stolice ve věcech dávky ze zábav ve velkých obcích na Slovensku okr. úřady, nikoliv okr. výbory. — II. O kompetenci okr. výboru a okr. úřadů na Slov.
(Nález ze dne 4. března 1926 č. 4291).
Věc: Maxmilián W. v P. proti okresnímu výboru v Prešově o dávku ze zábav.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl pořadem instančním potvrzen výměr měst. rady v P. z 15. prosince 1923, jímž byl st-l uznán povinným zaplatiti za dobu od 1. srpna do 30. listopadu 1923 na obecní dávce ze zábav paušálně 20 K denně, celkem 2400 K.
Maje o stížnosti rozhodovati, musil se nss nejprve z povinnosti úřední zabývati otázkou, byl-li žal. úřad, totiž okr. výbor v P. vůbec příslušným vydati nař. rozhodnutí. V tom směru uvážil soud toto:
Vydávaje nař. rozhodnutí, jednal okr. výbor jako stolice odvolací a přezkoumával v této funkci meritorně rozhodnutí měst. zast. v P., kterým byl pořadem inst. potvrzen shora uvedený výměr měst. rady v P. z 15. prosince 1923. V době, kdy bylo vydáno rozhodnutí I. stolice, bylo město P., které dříve bylo městem se zříděným magistrátem, již velkou obcí (§§ 4 a 10 vl. nař. z 21. září 1922 č. 275 Sb.). V téže době byl pak na Slov. již v platnosi jak zákon z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. o přechodné úpravě fin. hospodářství obcí a měst s právem municipálním (arg. § 59 tohoto zákona), tak i zákon z 29. února 1920 č. 126 Sb. o zřízení župních a okr. úřadů ,(arg. čl. 1. a 2. tohoto zákona a §§ 1 a 2 vl. nař. ze 26. října 1922 č. 310 Sb.). Ježto se tedy předpis dávky ze zábav stal již za účinnosti cit. zákona č. 329/1921, kterým bylo vybírání této dávky ve všech obcích nařízeno (§ 37), dlužno užíti předpisů tohoto zákona, pokud zákon ten sám nestanoví výjimky. Takovou výjimku zná cit. zákon pouze po stránce materiemi, vyhradiv v 2. odst. § 59 obcím právo vybírati — s obmezeními tam uvedenými — i na dále dosud povolené dávky a poplatky, kdežto po stránce procesní zákon nic odchylného nestanovil. Sluší tudíž v daném případě použíti procesních ustanovení cit. zákona č. 329/1921. K těmto procesním normám náleží ovšem nepochybně i ustanovení 2. odst. § 44 cit. zákona, podle něhož rozhoduje v záležitostech poplatků a dávek vybíraných podle tohoto zákona jako úřad poslední stolice správní bezprostřední úřad dohlédací, pokud by ohledně jednotlivých dávek nebylo výslovného ustanovení, že jako úřad poslední stolice správní rozhoduje v záležitostech dotčené dávky vyšší úřad dohlédací, jako tomu jest u dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí (§ 19 pravidel o této dávce, připojených jako dodatek III. k vl. nař. z 27. dubna 1922 č. 143 Sb., srovnej nález Boh. 3949 adm.).
Citovaný zákon č. 329/1921 obsahuje pak v §§ 48 a 56 předpisy o tom, který orgán jest považovati za bezprostřední úřad dohlédací podle tohoto zákona. Ustanovení § 56 tohoto zákona v daném případě nerozhoduje, ježto toto ustanovení týká se pouze měst s právem municipálním. Podle 3. odst. § 48 cit. zák., který v daném případě, kde jde o velkou obec na Slovensku, jedině přichází v úvahu, jest pak vyrozumívati bezprostředním úřadem dohlédacím municipální výbor. Počínaje dnem 1. října 1921, kdy nabyl na Slovensku účinnosti zákon č. 329/1921 (vide § 59, odst. 1 tohoto zákona), rozhodoval tedy minic. výbor jako bezprostřední úřad dohlédací v poslední stolici správní o odvoláních v záležitostech dávky ze zábav.
Tento stav doznal však vzhledem k § 58 tohoto zákona změny počínaje dnem 1. ledna 1923, kdy byly na Slov. zřízeny nové župní a okr. úřady ve smyslu zákona č. 126/1920. Podle 1. odst. § 58 cit. zák. č. 329/1921 přísluší totiž ode dne zřízení nových okr. a župních úřadů působnost bezprostředního úřadu dohlédacího zásadně okr. výborům, které podle první věty odst. 2. § 58 téhož zákona rozhodují zásadně také jako stolice odvolací v záležitostech upravených tímto zákonem. Z této zásady nastává však výjimka podle druhé věty 2. odst. § 58 tohoto zákona, pokud jde o působnost bezprostředního úřadu dohlédacího jakožto stolice odvolací v určitých záležitostech uvedených v tomto ustanovení, k nimž patří také, jak patrno z citace § 44 v druhé větě 2. odst. § 58, záležitosti ob. poplatků a dávek. Tuto působnost bezprostředního úžadu dohlédacího přikazuje druhá věta 2. odst. § 58 cit. zákona okr. senátům, které podle zák. z 9. března 1920 č. 158 Sb. mají býti zřízeny u okr. úřadů. V § 44. zákona č. 158 z r. 1920 se však stanoví, že okr. senáty budou zřízeny teprve až nabude účinnosti zákon vzpomenutý v § 43, totiž zákon upravující řízení správní před okr. a žup. senáty. Tento zákon nebyl však dosud vydán.
Jestliže § 58 zákona č. 329/1921 přikazuje s jedné strany (v odst. 1. a v první větě odst. 2.) zásadně působnost dohlédacího úřadu ve smyslu tohoto zákona, počínaje dnem, kdy na tom kterém území budou zřízeny nové okr. a žup. úřady, okr. výborům, jestliže však týž § s druhé strany (v druhé větě odst. 2.) určitý obor působnosti bezprostředního úřadu dohlédacího — mimo jiné také instanční rozhodování podle 2. odst. § 44 vylučuje z kompetence okr. výborů a přikazuje tento obor působnosti do kompetence jiných orgánů (okr. senátů), které však v době zřízení nových okr. a žup. úřadů nebyly ještě zřízeny, pak nelze pochybovati o tom, že, — dokud nebudou tyto jiné orgány (okr. senáty) zřízeny, — může pravomoc zmíněná v 2. odst. § 44 a přikázaná v této normě bezprostředním úřadům dohlédacím — totiž pravomoc rozhodovati v poslední stolici o obecních poplatcích a dávkách vybíraných podle tohoto zákona — příslušeti, počínaje dne 1. ledna 1923, jedině novým okr. úřadům. Z těchto úvah plyne tedy, že v daném případě nebyl okr. výbor vůbec příslušným, aby vystupoval jako stolice odvolací v záležitosti dávky ze zábav, která byla st-li předepsána za účinnosti zákona č. 329/1921 a zákona č. 126/1920. Nař. rozhodnutí, vydané okr. výborem, jest tedy aktem úřadu nepříslušného, tudíž aktem zmatečným.
Citace:
č. 5450. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 512-514.