Č. 5653.

Živnostenské právo (Slovensko): I. Ztráta spolehlivosti je zákonným důvodem odnětí výčepní licence. — II. O kompetenci úřadů při odnětí výčepní licence podle zák. čl. XXV : 1899.
(Nález ze dne 7. května 1926 č. 9679).
Věc: Štěpán M. v M. (adv. Dr. Ivan Dérer z Bratislavy) proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o odnětí výčepní licence.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 26. listopadu 1921 povolilo fin. řed. v Bratislavě st-li podle zák. čl. XXV : 1899 a nař. min. pro Slov. z 11. srpna 1919 č. 6810/1919 pres., uveřejněného pod č. 131 v Úředních Novinách, »až do další disposice« v domě čp. ... v M. osobně a neomezeně nalévati víno, pivo a všechny lihové nápoje. Rozhodnutím ze 16. prosince 1924 prohlásilo však licenci tu na základě rozsudku sedrie v Bratislavě z 18. září 1924 za zrušenu. Odvolání z toho podané bylo nař. rozhodnutím zamítnuto a výrok prvé instance potvrzen s tím, že licence byla zrušena na podkladě § 3, odst. 1 a § 15, odst. 2 zák. čl. XXV : 1899, protože nespolehlivost st-lova zjistila se později tím, že byl odsouzen pro násilí spáchané proti vrchnosti napadením službu konajícího úředníka důchodkové kontroly.
O stížnosti uvážil nss toto:
V odst. 6 § 15 zák. čl. XXV : 1899 jest obsaženo ustanovení, že o odnětí povolení rozhodují na podnět představenstva obce neb adm. a fin. orgánů v § 7 vzpomenuté fin. a adm. vrchnosti jednomyslně a způsobem v tomto §u určeným. Z toho dovozuje stížnost, že ke zrušení licence jest třeba iniciativy zmíněných orgánů, souhlasného rozhodnutí fin. a adm. úřadů a řízení provedeného způsobem v § 7 předepsaným. Stížnost vychází z toho, že v konkrétním případě byl dán fin. orgány podnět k odnětí licence. Ze správních spisů jest zřejmo, že gfř výnosem z 29. listopadu 1924 zaslalo fin. řed. v Bratislavě opis rozsudku shora zmíněného s příkazem, aby na základě tohoto rozsudku zrušilo st-lovu licenci na neomezený výčep. Gfř nelze však považovati za finanční orgán ve smyslu 6. odst. § 15, nýbrž za fin. úřad, čili jak se v zák. čl. XXV : 1899 praví, fin. »vrchnost«. Za tohoto stavu věcí jest předpoklad stížnosti, že v daném případě daly finanční orgány podnět k odnětí licence, v rozporu se spisy. Licence byla tedy zrušena, aniž představenstvo obce neb adm. a fin. orgány daly k tomu podnět.
Stížnost však vytýká, že není tu souhlasného rozhodnutí fin. a adm. úřadů a že nebyl zachován postup v § 7 předepsaný. Nss vyložil však v nálezu ze 17. listopadu 1925 č. 21898 ustanovení 6. odst. § 15 v ten smysl, že souhlasu adm. úřadu k odnětí licence jest třeba, když byl dán obcí neb adm. a fin. orgánem podnět k odnětí licence. Není-li tu takového podnětu, souhlas adm. úřadu k odnětí licence předepsán není a není důvodu, aby předpis o potřebě souhlasu adm. úřadu byl analogicky rozšiřován na případy, kdy podnět k odnětí licence obcí neb adm. a fin. orgány dán nebyl. V daném případě nedala podnět k zavedení řízení ani obec, ani orgán adm. a fin., proto nebylo třeba k odnětí licence souhlasu adm. úřadu.
Nař. rozhodnutím byla instančním pořadem zrušena licence st-lova, protože se stal nespolehlivým. Úřad spatřuje nespolehlivost v tom, že st-l byl odsouzen pro násilí spáchané proti vrchnosti napadením službu konajícího úředníka důchodkové kontroly. Odnětí licence nebylo následkem odsouzení trestním soudem, nýbrž důvodem jeho byla úvaha žal. úřadu, že st-l po udělení licence pozbyl zákonem požadované úplné spolehlivosti.
Zák. čl. XXV : 1899 ukládá v 1. odst. § 3 úřadu, že smí uděliti licenci jen takovým osobám, které jsou úplně spolehlivé a nařizuje ve 2. odst. § 15, že licence má se odejmouti, když nastanou aneb vyjdou na jevo okolnosti, pro něž, kdyby byly existovaly neb známy bývaly, licence by měla ve smyslu § 3 býti odepřena. Z toho jest zřejmo, že podle 2. odst. § 15 má se odejmouti licence, jesliže majitel její pozbyl náležitostí, které stanoví § 3 jako předpoklad pro její udělení, tedy i když pozbyl úplné spolehlivosti. Pojem úplné spolehlivosti v zákoně definován není. V 2. odst. § 3 jsou uvedeny jednotlivé případy, kdy udělení licence jest vyloučeno. Z těchto případů nedá se definice pojmu úplné spolehlivosti dovoditi a nelze za to míti, že by byl výpočtem těchto případů pojem úplné spolehlivosti vzhledem k výčepu a prodeji pálených nápojů lihových vyčerpán. I osobám, které byly trestním soudem odsouzeny pro jiný trestní čin než v § 3, odst. 2, bod 1. uvedený, nebo které vůbec odsouzeny nebyly, může se nedostávati úplné spolehlivosti k provozování výčepu a prodeji pálených nápojů lihových.
S tohoto hlediska nelze nař. rozhodnutí shledati nezákonným, když byla st-li odňata licence, protože po jejím udělení pozbyl úplné spolehlivosti, a není nezákonnost v tom, že rozhodnutí se opírá o skutečnost, že st-l byl odsouzen pro trestní čin, který není uveden v § 3 odst. 2, bodu 1. cit. zákona. Zbývá pak zkoumati, zda žal. úřad za daných okolností mohl dojíti k závěru, že st-l pozbyl spolehlivosti pro další vykonávání licence, o niž jde. Posouzení této otázky jest ponecháno volnému uvážení úřadu k rozhodování povolaného. Nss nemůže toto volné uvážení správního úřadu přezkoumávati meritorně, nýbrž musí se omeziti na zkoumání, zda skutkové předpoklady, položené za základ rozhodnutí, jsou správné a zda závěry, k nimž úřad na základě zjištěných okolností skutkových dospěl, nejsou v rozporu se zásadami logického myšleni.
V těchto směrech soud žádných závad neshledal. St-l byl odsouzen pro přečin násilí proti vrchnosti dle § 4, odst. II. zák. čl. XL : 1914 a pro přečin urážky na cti dle §§ 2, 4, odst. II. zák. čl. XLI : 1914, který spáchal tím, že úředníku důchodkové kontroly, který se dostavil k němu za účelem revise jeho obchodu, násilím znemožňoval výkon revise a při tom užil urážlivých a ponižujících výrazů. Výkon důchodkové kontroly v host. a výč. místostech náleží úřadu důchodkové kontroly, jenž ji vykonává svými úředníky. Ti jsou tedy nejen oprávněni, nýbrž i povinni kontrolu v místnostech těch prováděti. Majitel licence jest naproti tomu povinen jim výkon kontroly umožniti a usnadniti. Když však st-l úřední revisi své živnosti násilím znemožňoval a užil proti úředníku revisi tu provádějícímu urážlivých a ponižujících výrazů, pak porušil hrubě povinnosti, které jsou majiteli licence uloženy. Takovéto chování odůvodňuje závěr úřadu, že st-l nemá k oprávnění k výčepu a prodeji pálených nápojů lihových zákonem žádané spolehlivosti. Nedostatek úplné spolehlivosti jest pak zákonitým důvodem k odnětí licence.

Citace:

č. 5653. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 887-889.