Č. 5278.Cesty. — Administrativní řízení: Jak má úřad postupovati, když určuje výši konservačního paušálu silničního?(Nález ze dne 9. ledna 1926 č. 48.)Věc: Firma České montánní podniky, akciová společnost v M. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran silničního konservačního paušálu.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody. Nař. rozhodnutím určil zsv st-lce k žádosti osk v S. podle §u 3 zák. z 2. dubna 1867 č. 32 z. z. úhrnečný plat na udržování a rekonstrukci 21 km dlouhé okresní silnice S.-J.-K.-M. za rok 1919 částkou ... 2400 Kč, 1920 ...6000 Kč, 1921 ... 29000 Kč, 1922 ... 15700Kč, 1923 ... 20000 Kč, poněvadž částky tyto odpovídají, jak úřad shledal po důkladné a spravedlivé úvaze veškerých poměrů, škodám, které nákladní vozy firmy silnici této způsobily.O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:Stížnost nebrojí proti povinnosti placení paušálu žal. úřadem vyslovené, nýbrž pouze proti jeho výši, jak byla nař. rozhodnutím stanovena. Pokud jde o výši paušálu, nevytýká stížnost dále nic proti methodě, které žal. úřad při výpočtu paušálu použil. Žal. úřad vypočetl totiž paušál tím způsobem, že rozdělil celkový udržovací náklad uvedené silnice v určitém správním roce podle poměru rozsahu dopravy podniku st-lčina na této silnici k rozsahu dopravy ostatní. Námitky stížnosti směřují především proti skutkovému základu, kterého žal. úřad při svém výpočtu použil. V tom směru vytýká stížnost, že zjištění počtu ostatních nákladních povozů kromě st-lčiných mělo se státi přesným číselným způsobem, nikoli však pouhým odhadem a že provedený odhad jest nespolehlivý.V příčině rozsahu řečené ostatní dopravy opřel žal. úřad své rozhodnutí o výpověď okr. cestmistra. Podle protokolu, sepsaného 21. dubna 1923 v kanceláři osk v S., odhadl okr. cestmistr Karel K. na podkladě svých záznamů a podle vlastního pozorování počet nákladních povozů, používajících uvedenou silnici, mimo povozy st-lčiny průměrně na 6 povozů denně a to o váze 12 až 13 q. Stížnosti jest tedy dáti za pravdu, že počet uvedených povozů nebyl zjištěn přesným sčítáním, nýbrž odhadem, leč odhad není ve správním řízení zásadně nepřípustným prostředkem průvodním a zákon sám pro vyměření silničního konservačního paušálu nepředepisuje určitý způsob zjišťování dopravy, zejména nepředepisuje přesné registrování povozů silnici používajících. Pokud pak stížnost vytýká, že podklad získaný odhadem nebyl spolehlivý, dlužno podotknouti, že odhad nelze vyvrátiti námitkou, že bylo možno zjistiti rozsah dopravy přesným sčítáním povozů. St-lka zajisté byla by mohla správnost odhadu vyvrátiti, kdyby proti datům, která sloužila za podklad odhadu, byla postavila jiná konkrétní data, anebo kdyby byla aspoň nespolehlivost oněch dat prokázala. Toho však st-lka v řízení správním neučinila.Stížnost vytýká dále jako vadu řízení, že nebylo st-lce umožněno vyjádřiti se o posudku zemského technika, ježto se o něm dověděla teprve z nař. rozhodnutí, takže nemohla proti posudku tomuto uplatniti své námitky, jež ve stížnosti k tomuto soudu podané formuluje v ten smysl, že nebylo jí sděleno, na základě kterých zkušeností technického odborníka a na základě kterých theoretických výpočtů úřad dospěl k úsudku, že náklad automobilem dovážený způsobí silnici škodu čtyřnásobně větší, než jakou by způsobil stejný náklad dopravovaný potahem zvířecím a že válcování silnice mohlo v daném případě vystačiti pouze na pět roků.Ze správních spisů vychází, že žal. úřad opřel svůj úsudek o vyjádření svého štěrkového úřadu ze 17. června 1924. Ze spisů nelze ovšem poznati, že by st-lka o tomto vyjádření byla slyšena. Avšak vyjádření štěrkového úřadu, který jest článkem organisace žal. úřadu, nelze považovati (srv. již nález býv. ss-u Budw. 6512 A) za součástku skutkové podstaty, kterou sluší vyšetřiti za spolupůsobení strany, nýbrž jest pouhou pomůckou, které rozhodující úřad používá, aby mohl posouditi výsledky provedeného šetření s hlediska odborného, a kterou není povinen dříve než rozhodnutí vydá, straně k vyjádření sděliti.Pokud však st-lka chce snad namítati, že základy potřebné k vyměření konservačního paušálu měly býti vyšetřeny za účasti znalce, stačí poukázati k tomu, že zákon slyšení znalce nepředepisuje, nýbrž požaduje toliko, aby příspěvek byl vyměřen po spravedlivém a důkladném uvážení veškerých směrodatných okolností (§ 3 zák. z 2. dubna 1867 č. 32 z. z.). Nebylo tedy možno uznati za vadu řízení, že st-lce nebylo před vydáním nař. rozhodnutí sděleno vyjádření štěrkového úřadu zsv-u, jehož žalovaný úřad při svém rozhodnutí použil.Pokud pak vyjádření toto pojato bylo do nař. rozhodnutí, tvoří součástku tohoto rozhodnutí, zejména jeho odůvodnění, a bylo tedy povinností soudu, aby se jím zabýval, pokud stížnost proti němu se obrací.Proti předpokladu žal. úřadu, že náklad dopravovaný motoricky způsobuje dle zkušenosti čtyřnásobnou škodu než jakou způsobuje stejný náklad dopravovaný zvířecím potahem, namítá stížnost, že úřad neuvedl, odkud zkušenost tuto čerpal, a že zejména neuvedl přesně silnice, kde zkušeností těchto bylo nabyto, ba že nepodal ani teoretického výpočtu, o který se opírá, takže vlastně vychází z číslice libovolné.Soud nemohl námitku tuto uznati důvodnou. Žal. úřad uvedl ve svém rozhodnutí, že přesnými zkouškami na pokusných silnicích v Americe bylo zjištěno, že náklad dopravovaný motoricky způsobí čtyřnásobnou škodu ve srovnání s nákladem dopravovaným zvířecím potahem a že správnost tohoto poznatku potvrzují zkušenosti nabyté zdejšími technickými silničními odborníky a teoretické výpočty. Žal. úřad jest úřad odborný, pověřený záležitostmi silniční správy na velmi širokém území správním a disponuje silami pro toto odvětví správní odborně školenými. Podobně jako nelze na znalci, v řízení průvodním slyšeném, právě vzhledem k jeho odborné kvalifikaci požadovati, aby dokazoval poučky a zásady svého vědného oboru a aby je z nejzákladnějších teoreticky nebo empiricky získaných premis před úřadem vyvozoval, není možno žádati ani na odborném úřadě, aby základy svých poznatků, jež náležejí k jeho odborným vědomostem a zkušenostem, v každém konkrétním případě znovu prokazoval. Není tedy vadou řízení, jestliže žal. úřad založil své rozhodnutí na odborných poznatcích, jež nesporně náležejí k obsahu vědomostí a zkušeností úředního orgánu správy silniční, aniž prokázal, jakými cestami k poznatkům těmto dospěl.Totéž platí o další námitce, že žal. úřad nijak nedoložil, že v daném případě může válcování při těžké vozbě vystačiti na pět let a že tedy za daného způsobu používání silnice a jejího upotřebení, nutno zachovati pětileté období válcovací, neboť ani zde nejde o nic jiného než o použití poznatků, náležejících k všeobecnému odbornému vědění úřadu silničního.Ježto tedy žádná z námitek stížnosti není podstatná, bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.