Č. 5643.

Státní zaměstnanci. — Administrativní řízení: — Řízení před nss-em (Slovensko): Rozhodnutí právní moci schopné či pouhá poukázka?
(Nález ze dne 5. května 1926 č. 5329.)
Prejudikatura: Boh. 3006, 3220, 4022, 5285 adm. a j.
Věc: Theodor M. v K. proti ministerstvu spravedlnosti (odb. r. Dr. K. Vodstrčil) o pensijní požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Při převzetí sedrie v Košicích čsl. justiční správou — dne 19. července 1919 — projevil předseda sedrie Theodor M. ochotu vykonati slib poslušnosti ve smyslu § 2 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. Zmocněnci vlády však uznali, že není se své úkoly, a prohlásil proto jmenovaný předseda, že požádá za přeložení na odpočinek. Až do vyřízení této žádosti, kterou podal dne 15. ledna 1920, byla mu povolena dovolená. St-l byl pak dán rozhodnutím presidenta republiky ze 17. května 1920 na dočasný odpočinek a byly mu při intimaci tohoto rozhodnutí výnosem min. sprav, z 22. května 1920 prozatímně vyměřeny pens. požitky podle uh. stylu, při čemž byla organisace soudnictví na Slov. vyzvána, aby podala návrh na novou úpravu pens. požitků se zřetelem na předpisy zákona č. 270/1920. St-l byl zproštěn činné služby dnem 30. června 1920. Na základě nového návrhu organisace soudnictví vyměřilo pak min. spravedlnosti výnosem z 5. srpna 1920 st-li dodatkem k prvému výnosu pens. požitky se zřetelem na ustanovení zákona č. 270 z r. 1920, totiž se zřetelem k předpisům zákonů č. 541/1919 a č. 2/1920.
Stížnost, kterou st-l podal k nss-u proti výnosu min. sprav, z 22. května 1920, byla nálezem tohoto soudu z 23. března 1921 č. 3450 vzhledem k dodatečnému dekretu téhož min. z 5. srpna 1920 stran nové úpravy pens. požitků st-lových a vzhledem k právnímu stavu zavedenému zákonem z 15. dubna 1920 č. 270 Sb. jako bezdůvodná zamítnuta.
Teprve dodatečně zrušilo min. sprav, v dohodě s min. fin. výnosem z 23. ledna 1923 výnos z 5. srpna 1920, protože st-l nevykonal služ. přísahu podle § 6 zákona č. 270/1920, a stanovilo současně, že u st-le vstupuje vzhledem k tomu v platnost opětně původní úprava pens. požitků, jež se stala výnosem z 22. května 1920.
Ve stížnosti dovolává se st-l především nabytého svého práva, které bylo založeno dekretem min. sprav. z 5. srpna 1920 a které nemůže teprve po uplynutí 4 let na úkor st-lův býti odvoláno jedině z důvodu, že nesložil služební přísahu.
Žal úřad dovozuje přípustnost svého postupu v odv. spise poukazem na to, že st-l v žádosti za pensionování z 15. ledna 1920 neuplatňoval nároku na pensi přesně formulovaného na základě určitých skutečností s odvoláním na platné právní normy, že tedy nevznesl určitý nárok formálně in judicium, z čehož prý jde, že úprava pens. požitků z 5. srpna 1920 provedena byla min. sprav. jednostranně ex officio. Takový poukaz prý není dle stálé praxe nss-u schopen právní moci a je jednostranně odvolatelný, bylo-li zjištěno, že se úprava požitků stala na základě nesprávných předpokladů skutkových nebo právních. V daném případě vycházel prý úřad mylně z předpokladu, že st-l vykonal přísahu služ. předepsanou v § 6 zákona č. 270/1920 jako podmínku pro to, aby se býv. soudcovský úředník uherský stal účastným výhod tohoto zákona, a mohl proto úřad svůj poukaz dodatečně odvolati, když se ukázalo, že předpoklad jeho neodpovídá skutečnosti.
S názorem tím nelze souhlasiti. Nss arciť vyslovil na př. v nálezu Boh. 3006 adm., že pouhý ex offcio vydaný poukaz k výplatě služ. požitků, v němž není rozhodováno o určitém projednávaném nároku, není rozhodnutím právní moci schopným. Ale o takový případ tu nejde. Jak vychází z vylíčení děje, upravil žal. úřad pens. požitky st-lovy nejprve dekretem z 22. května 1920 prozatímně a slíbil v něm st-li, že mu požitky ty budou dodatečně upraveny se zřetelem na ustanovení zákonů č. 541/19 a 2/1920.
St-l nebyl s touto prozatímní úpravou spokojen a nečekaje na slíbenou novou úpravu, domáhal se stížností podanou k nss-u správné výměry pense. Tato stížnost byla nss-em ovšem zamítnuta jako bezdůvodná, ale jen proto, že zatím žal. úřad vydal novou slíbenou úpravu st-lových pens. požitků dekretem z 5. srpna 1920 se zřetelem na ustanovení zákona č. 270/1920 a že za tohoto stavu věci nemůže st-l tvrditi nějaké porušení svých subj. práv, resp. že se stížnost jeho stala vydáním rozhodnutí z 5. srpna 1920 z části bezpředmětnou.
I když tedy st-l původní svou žádost pensijní neopřel o skutečnosti a o právní stav, z něhož vycházel žal. úřad ve svém rozhodnutí z 5. srpna 1920 — což bylo vůbec nemožné, protože tehdy zákon č. 270/1920 ještě neplatil — neznamená to přece, že poukaz z 5. srpna 1920 byl vydán žal. úřadem zcela jednostranně, ex officio bez jakékoli ingerence st-lovy, jehož svrchu zmíněná stížnost byla žal. úřadu doručena již dne 3. července 1920, tedy ještě před vydáním rozhodnutí z 5. srpna 1920 a žal. úřad sám v odv. spise ze 7. srpna 1920 poukazoval na to, že stížnost ta stala se vydáním rozhodnutí z 5. srpna 1920 bezpředmětnou, pokud brojí proti tomu, že při výměře pense nebylo přihlíženo k poslednímu akt. platu. Nad to pak byla otázka výměry st-lovy pense učiněna na onu stížnost jeho i předmětem kognice nss-u v cit. již nálezu z 23. března 1921 č. 3450, neboť v něm bylo s rozhodnutím žal. úřadu z 5. srpna 1920 počítáno jako s pevným základem nové úpravy st-lových pens. požitků, což mělo — jak uvedeno — právě za následek výrok tohoto soudu, že se stížnost st-lova do rozhodnutí z 22. května 1920 stala z části bezpředmětnou, kdežto jinak že je bezdůvodná.
Za tohoto stavu věci nemůže už žal. úřadu býti přiznáno právo, aby svůj výrok z 5. srpna 1920 dodatečně odvolával a uváděl v platnost zase úpravu z 22. května 1920, definitivně již odstraněnou.
Zástupce žal. úřadu ovšem dovozoval při veř. ústním líčení oprávnění žal. úřadu ke změně původní výměry pense st-lovy také z ustanovení § 115 odst. 2 zák. čl. XLV : 1912. Nss nepokládal za nutno rozhodovati o tom, zda cit. předpis § 115 lze vůbec pokládati za platný v případech, o jaký tu jde. Neboť i kdyby tomu tak bylo, předpokládá předpis ten, že nesprávné stanovení výše pense stalo se omylem úřadu. Tohoto předpokladu však tu naprosto není, neboť min. sprav., přiznávajíc st-li dekretem z 5. srpna 1920 výhodnější požitky zaopatř., musilo si podle správních spisů býti toho vědomo, že st-l nevykonal služ. přísahu podle § 6 zák. č. 270/20, nepřiznalo mu tedy vyšší požitky následkem nějakého omylu, nýbrž vědomě.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5643. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 867-869.