Č. 5656.

Mimořádná opatření: Cizozemský peněžní vklad osoby fysické, která se v době všeobecného soupisu zdržovala v cizině, nepodléhá soupisu podle vl. nař. č. 110/1919.
(Nález ze dne 8. května 1926 č. 9295).
Věc: Josef P. v T. proti hlavnímu finančnímu ředitelství v Užhorodě stran dodatečného soupisu vkladní knížky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Podáním de praes. 6. ledna 1925 — řízeným na fin. řed. v Berehově — žádal st-l, aby byla dodatečně označena jeho vkladní knížka, vydaná býv. uh. pošt. spořitelnou v Budapešti č. ..., uváděje, že vklad na tuto knížku — 600 K — učinil v roce 1916 z Ameriky a že knížka v době, ledy měla býti označena, nebyla v jeho držení, že ji obdržel po návratu z Ameriky do čsl. republiky. Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že zmíněná vkladní knížka nepodléhá označení, poněvadž se st-l v době všeobecného soupisu zdržoval mimo území čsl. republiky a vklad je uložen v cizině.
Ve stížnosti se namítá: St-l prokázal, že uvedenou vkladní knížku znějící na 678 K 54 h neměl v době soupisu ve svém držení, nýbrž že ji teprve »nyní« obdržel z Ameriky a že tudíž nemohl až dosud knížku tu předložiti k označení; st-l také prokázal, že jest čsl. státním občanem. Mělo tudíž býti vyhověno st-lově žádosti za dodatečné označení knížky. Odůvodnění nař. rozhodnutí, že st-l byl v době všeobecného soupisu v cizině a že peníz byl uložen jako vklad v cizině, nemění ničeho na té okolnosti, že st-l uložil peníz u uh. pošt. spořitelny, a že v důsledku toho jest tato povinna vklad mu vrátiti a to v oné valutě, v níž jest podle mezinárodních smluv povinna vyplatiti vklady čsl. státním občanům. Uplatňování těchto nároků vzal na sebe čsl. erár, který též převzal vůči čsl. stát. občanům povinnost platební. St-l navrhuje, aby nař. rozhodnutí bylo v tomto směru změněno, že příslušný úřad jest povinen provésti žádané označení.
Stížnost neshledal nss důvodnou:
Podnětem k vydání nař. rozhodnutí byla žádost st-lova za povolení dodatečného soupisu peněžního vkladu st-lova u býv. uh. pošt. spořitelny v Budapešti, tudíž žádost za povolení dodatečného soupisu cizozemského peněžního vkladu ve smyslu čl. 3 vl. nař. ze 4. března 1919 č. 110 Sb., jež bylo vydáno na základě zákona z 25. února 1919 č. 84 Sb.
Ze srovnání bodu a) č. 1 odstavce 1 článku 3 cit. nař. s ustanovením bodu b) č. 1 odst. 1 téhož článku ve spojitosti s článkem 1 tohoto nařízení jde zcela nepochybně na jevo, že cizozemské peněžní vklady náležející osobám fysickým — o takovýto vklad jde také v tomto sporu — podléhají soupisu ve smyslu cit. nařízení, jestliže dotyčná osoba fysická v době všeobecného soupisu — t. j. podle článku 1 cit. nař. v době od 10. března do 10. června 1919 v území republiky čsl. bydlí nebo nejméně jeden rok se zdržuje.
St-l, jak patrno z vývodů stížností, přiznává sám, že v době vše- obecného soupisu zdržoval se mimo území republiky čsl., — přiznává tedy sám, že není u něho splněn svrchu zmíněný předpoklad, jejž cit. nařízení stanoví pro soupisovou povinnost ohledně cizozemských peněžních vkladů, náležejících osobám fysickým. Jestliže tedy žal. úřad, vycházeje právě ze zjištění, že se st-l v době všeobecného soupisu peněžních vkladů zdržoval mimo území republiky čsl., vyslovil, že cizozemský peněžní vklad st-lův vůbec nepodléhá soupisu ve smyslu cit. nařízení a z tohoto důvodu zamítl st-lovu žádost za dodatečný soupis tohoto peněžního vkladu, jest nař. rozhodnutí v souhlase se zákonem. — — —

Citace:

č. 5656. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 892-893.