Č. 5334.

Policie. — Administrativní řízení (Slovensko): I. Mohou úřady politické vlastníku zakázati kácení stromů z důvodu, že by další kácení mohlo zavdati příčinu k porušení veř. klidu a pořádku? — II. O ochraně krás přírodních.
(Nález ze dne 29. ledna 1926 č. 1622.)
Věc: Nitranská sídelní kapitula v Nitře proti župnímu úřadu v Nitře o vykácení stromořadí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nálezem okr. úřadu v N. z 29. listopadu 1924 bylo stěžující si kapitule, resp. firmě Ladislav T. v H., zakázáno další kácení stromořadí na louce pod Zoborem a to z důvodu, že podle oznámení četnictva vzbudilo kácení toho stromořadí mezi obecenstvem veřejné pohoršení a značné rozčílení a jest důvodná obava, že tato okolnost bude využita se stran politických k agitacím, ba dokonce i k demonstracím a že by mohlo dojíti k vážnému porušení veř. klidu a pořádku. Odůvodněnost této zprávy jest prokázána i přípisem měst. rady v N. a písemnými protesty místní organisace komunistické strany a župního sekretariátu čsl. strany soc. Ve výměru se dále praví, že podle zjištění u přídělového komisariátu stpú-u jsou pozemky stěžující si kapituly zabrány a st-lka jimi volně disponovati nemůže, takže nebyla ani k tomu oprávněna, aby stromořadí na dříví prodala.
Odvolání st-lčino bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého s dodatkem, že udržení přírodních krás jest veř. národním zájmem a že zvláště majitelé zabraných statků nejsou oprávněni tyto na zabraném majetku zničiti.
O stížnosti na rozhodnutí toto podané uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí, odvolávajíc se i na důvody rozhodnutí I. stolice, opírá zákaz vykáceti stromořadí, o něž jde, o tyto důvody: 1. že kácení stromořadí vzbudilo mezi obecenstvem veř. pohoršení a značné rozčílení, takže jest odůvodněna obava, že ohrožen bude veř. pořádek a klid, 2. že majetek st-lčin jest majetkem zabraným a st-lka jím tedy nemůže volně disponovati, 3. že zachování přírodních krás jest veř. národním zájmem a že zvláště majitelé zabraných majetků nejsou oprávněni tyto na zabraném majetku zničiti. — — —
St-lka namítá nepříslušnost úřadů správních rozhodovati o kácení zmíněného stromořadí a sice proto, že dozor na hospodaření na velkém majetku pozemkovém může vykonávati toliko stpú a nikoli úřady správní.
V tomto směru bylo nutno dáti stížnosti za pravdu. Hospodaření na zabraném majetku pozemkovém, jakým jest dle souhlasného tvrzení obou stran — a tedy nesporně — i majetek st-lčin, upraveno jest zák. z 12. února 1920 č. 118 Sb. Zákon tento pověřuje dozorem nad řádným hospodařením stpú (§§ 4, 5, 9, 10, 12 a j.), kdežto polit. úřady jsou toliko povinny poskytovati osobám dozorčím, jež stpú-em k tomu byly určeny, pomoc k výkonu služby potřebnou (arg. § 5 odst. 6). I v § 20 zák. příd. z 30. ledna 1920 č. 81 Sb. jest péče o zachování krás a památek přírodních svěřena stpú-u. Nemohou tedy úřady polit. z důvodů hospodaření na zabraném velkostatku činiti žádných autoritativních rozhodnutí ve příčině zachování přírodních krás a památek, ježto jim působnost úřadů rozhodujících v tomto směru zákonem přiznána nebyla (srov. a contrario § 22 zákona č. 118/20), a ani stpú na ně působnost tu přenésti nemohl. Jest proto nař. výrok, pokud nepřípustnost kácení stromořadí opírá o ohledy hospodaření na majetku zabraném, (výrok ad 2) a částečně i výrok ad 3) výrokem úřadu nepříslušného.
Nař. rozhodnutí opřeno jest i o další důvod, že zachování přírodních krás jest veřejným národním zájmem. Avšak ani v tomto směru není nař. rozhodnutí v souhlase se zákonem. Kácení stromů jest výkonem práva vlastnického, výkon práva vlastnického může pak dle § 109 úst. listiny býti omezen toliko zákonem. Mohla by tedy st-lka ve volné disposici býti omezena jenom tenkráte, kdyby ochrana přírodních krás byla zajištěna zákonem, jako tomu jest na př. při ochraně uměleckých památek dle zák. čl. XXXIX : 1881, anebo kdyby zákonem bylo stanoveno, že připouští se vyvlastnění takových krás přírodních. Tomu však v daném případě není. Úřad neopřel nař. rozhodnutí o žádný předpis zákonný a nss neshledal, že by existoval positivní předpis zákonný, dle kterého by úřady správní byly oprávněny, výkon práva vlastnického z důvodu ochrany krás přírodních omezovati.
Leč nař. rozhodnutí opřeno jest ještě o další samostatný důvod, že vykácením stromořadí ohrožen bude veř. pořádek a klid. Byl tedy úřad při svém opatření veden ohledy policejními, směřujícími k zachování veř. klidu a pořádku. Na jakém zákonném podkladě žal. úřad resp. úřad I. stolice se viděl oprávněna učiniti nař. opatření k zajištění veř. pořádku a klidu, ve svém rozhodnutí sice neuvedl. Než nemůže býti pochybnosti, že mohl míti na zřeteli pouze nařízení z 10. ledna 1853 č. 9 ř. z. oddíl B. Toto nařízení stanoví v § 22, že do působnosti služnovských úřadů náleží, pokud jinak není stanoveno, bezprostřední péče o zachování bezpečnosti, veř. pořádku a klidu. Dle § 35 téhož zákonného ustanovení činí pak služný veškerá opatření, která v oboru správy policejní zákony nebo pokyny nadřízených úřadů jsou nařízena nebo která shledá nutnými ve vlastním oboru působnosti.
Dle těchto norem byl tedy služnovský úřad v zásadě oprávněn, aby v zájmu zachování veř. pořádku a klidu bezprostředně učinil vhodná opatření. Na tomto právním stavu nenastala pak žádná změna ani zák. článkem XXI : 1886, ježto dle § 71 tohoto zák. článku nebyla působnost hlavního služného nově vymezována, nýbrž bylo vysloveno jen tolik, že hlavnímu služnému přísluší všechna práva a povinnosti, které zákon nebo statut na něho přenáší. Dle § 6 zákona č. 126/1920 přešla pak působnost tato na nové úřady okresní.
Bylo tedy vzhledem k tomuto ustanovení zkoumati, zda žal. úřad, resp. úřad I. stolice měl k vydání nař. opatření dostatečný podklad.
Žal. úřad opřel zákaz o přípis města N. z 27. listopadu 1924, pak o připiš sekretariátu čsl. strany soc. z 28. listopadu 1924 a přípis místní politické organisace komunistické strany z 28. listopadu 1924 a posléze o četnickou relaci z 28. listopadu 1924. Než v přípisu města N. se praví pouze, že město obíralo se věcí a požádalo kapitulu jako majitelku, aby stromořadí ponechala, ježto je ozdobou města a okr. úřad se žádá, aby dle možnosti do dalšího opatření zastavil kácení. V přípisu sekretariátu čsl. strany soc. se pak praví, že členstvo strany je pobouřeno tím, že někdo patrně neoprávněný kácí topolové stromořadí u N., že sekretariát proti takovému samovolnému jednání se ohrazuje a nemůže převzíti zodpovědnost za eventuelní výtržnosti se strany svého členstva. V přípisu míst. pol. organisace komunistické strany se pak uvádí, že biskupská správa svým jednáním dopouští se vandalismu, že jednání takové příčí se lidské morálce a dobrým mravům a je možné jen, když uznává se vlastnické právo k takovému statku a žádá se o zakročení úřadu, při čemž se dodává, že lid má nezadatelné právo na přírodní krásy a bude si je chrániti. Z toho je vidno, že přípis města N. vůbec nedává podkladu pro nějaké policejní opatření úřadu a že také přípisy zmíněných pol. stran neskytají opory pro závěr, že jednání st-lčino ohrožuje veř. pořádek a klid a že ohrožení tomu může býti čeleno toliko opatřením, k němuž úřad sáhl. Neboť zmíněné přípisy netlumočí nikterak mínění široké veřejnosti ve věci kácení topolového stromořadí st-lkou, nýbrž jsou dle svého obsahu projevem několika osob proti st-lce učiněným s hlediska jejich pol. stran, četnická relace pak se omezuje na pouhou reprodukci těchto projevů a neuvádí samostatně žádných skutečností, z nichž by se dalo souditi, že právě naříkané opatření bylo nutým, aby se případnému porušení veř. pořádku a klidu mohlo zabrániti.
Slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 5334. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 301-303.