Č. 5678.

Církevní věci. — Řízení před nss-em: Obecní zastupitelstvo místní obce není legitimováno ke stížnosti do rozhodnutí státních úřadů kultových, kterým bylo odepřeno schválení k přefaření obce té k jiné katolické farní obci.
(Nález ze dne 19. května 1926 č. 5141.) Věc: Obecní zastupitelstvo v D. (adv. Dr. K. Schreitter z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o přidělení k jiné farní osadě.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 29. srpna 1923 udělila zsp v Brně k žádosti farníků z obce D. a po provedení šetření po rozumu § 20 zákona ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. státní souhlas k přefaření obce D. z farnosti h-ské do farnosti něm.-j-cké. Námitky, proti tomuto vyfaření podané kostelním výborem konkurenčním v H., jakož i přifařenými obcemi V., P., H. a M., zamítla zsp jakožto neodůvodněné, ježto se obec D. podle protokolu z 19. dubna 1923 zavázala pro případ svého vyfaření složiti částku 2000 Kč, na ni z celkové potřeby za rok 1923 připadající, a ježto se dále daňová povinnost obce D. páčí jen as na 13% celkové daňové povinnosti a tudíž další zatížení ostatních zbylých obcí pro případ vyfaření jmenované obce bude jen nepatrné. Toto rozhodnutí bylo učiněno, když arcibiskupská konsistoř v O. byla sdělila přípisem z 22. června 1922, odvolávajícím se na vyjádření účastníků, že nemá proti přefaření zásadně námitek, dojde-li mezi povolanými činiteli ke shodě ve příčině různých poměrů povahy finanční. Min. škol., jednajíc o odvolání kostelního výboru konkurenčního v H., obecní rady městyse H. a několika občanů z D., zrušilo nař. rozhodnutím z moci úřední uvedené rozhodnutí zsp-é, ježto nebylo přihlédnuto ke všem námitkám místních interesentů a ježto není věcí státní správy kultové, aby bez zvláštního důvodu veř. zájmu schvalovala změny v dosavadních obvodech řím.-kat. farností, jež nejsou odůvodněny místními poměry zeměpisnými nebo pastoračními.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Poněvadž nss podle základního ustanovení §u 2 zák. o ss může poskytovati ochranu toliko proti zkrácení práv a nikoliv pouhých zájmů st-lových, bylo především zkoumati, zdali nař. rozhodnutí jest dle svého obsahu vůbec způsobilé, aby zasáhlo do právní sféry stěžující si obce.
Stížnost podána jest ob. zastupitelstvem v D. a uvádí se v ní vý- slovně, že obec D. pokládá se za zkrácenu ve svých právech rozhodnutím, které stížností bére v odpor. Rozhodnutím tímto byl v cestě instanční zrušen výrok zsp-é, jímž byl podle §u 20 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. vysloven státní souhlas k přefaření obce D. z farnosti h-ské do farnosti něm.j-ské. Jest tedy otázka, zda odepřením souhlasu k přefaření mohla obec D. býti dotčena ve své právní sféře. Než ani z ustanovení cit. zákona, který v řízení o změně hranic obvodů farních obcí postavení strany vůbec nepřiznává, ani z ustanovení ob. zřízení nedá se vyvoditi právní nárok obce toho obsahu, aby území její za určitých předpokladů bylo z dosavadního farního obvodu vyloučeno a do jiného farního obvodu přiděleno. Nějakého zvláštního titulu právního, o kterýž by stěžující si obec nárok takový mohla snad opírati, stížnost neuvádí. Pokud tedy obec D. jako taková béře nař. rozhodnutí v odpor, nemůže býti řeči o zkrácení nějakého jejího práva již proto, poněvadž ani v řízení správním o změně hranic obvodu farního jí postavení strany procesní nepřísluší.
Stížnost ob. zastupitelstva obce D. dovolává se ovšem ve svém textu ochrany soudní také pro práva obyvatelů obce na to, aby mohli býti účastni na úkonech náboženských v jejich jazyku konaných, ve kterýchžto právech cítí se tito a jejich jménem obec zkrácenými tím, že mají setrvati v dosavadním obvodu farním. Z toho lze souditi, že ob. zast. obce D. chtělo vznésti stížnost proti nař. rozhodnutí nikoliv jako zastupitelský orgán obce místní, nýbrž že vystupuje spíše ve funkci orgánu obce farní ve smyslu nařízení min. z 31. prosince 1877 č. 5 ř. z. z r. 1878, kterým bylo dle §u 52 svrchu cit. zákona z r. 1874 ob. zastupitelstvům uloženo, aby opatřovala záležitosti katolických obcí farních, dokud nebudou ve smyslu §u 37 cit. zákona vydány podrobnější předpisy o konstituování a zastoupení obcí farních. I když se připustí (srovnej nálezy Budw. 10406 A, 1148 A, 3725 A), že dle cit. nařízení ob. zastupitelstvo jest povoláno zastupovati katolíky svého území i v případě, když obvod farní skládá se z území několika obcí místních, a sluší-li podle toho ob. zastupitelstvu přiznati formální legitimaci k zastupování katolíků jeho území i před tímto soudem, zbývá otázka, zdali souhrn katolíků území obecního má právní nárok na to, aby území obecní bylo z obvodu farního vyloučeno a jinému farnímu obvodu přiděleno. Leč ani pro takovýto právní nárok nelze nalézti žádného zákonného základu, zejména cit. zákon z roku 1874 nemá žádného ustanovení, z něhož by nárok takový bylo lze vyvoditi.
Pokud se pak stížnost dovolává ustanovení úst. listiny, mohlo by přicházeti v úvahu vůbec jen ustanovení §u 124, §u 128 odst. 3 a §u 130. Prvé z těchto ustanovení prohlašuje však toliko rovnost všech náboženských vyznání před zákonem. Ustanovení na druhém místě uvedené nestanoví pak nic více, nežli že státní občané republiky mohou v mezích všeobecných zákonů volně užívati jakéhokoliv jazyka ve věcech, týkajících se náboženství. Dle ustanovení posléze citovaného jsou občané sobě rovni, pokud jim přísluší právo zakládati, říditi a spravovati ústavy náboženské a mohou v těchto ústavech volně používati svého jazyka. I kdyby z těchto ustanovení dal se snad vyvoditi právní nárok toho obsahu, aby orgány ústavu círk. při úkonech nábož. užívaly určitého jazyka a i kdyby nárok takový byl stihatelný před stát. úřady, neplyne z nich nikterak právní nárok stát. občanů katol. vyznání, aby za účelem splnění práv z úst. listiny snad plynoucích byli dle své volby přiděleni k určitému obvodu farnímu, v němž mohou uspokojení těchto svých práv očekávati. Nelze tedy ani pro nárok katolíků určitého území obecního na přefaření do jiného obvodu farního nalézti zákonného základu.
Poněvadž pak nárok takový nemohl býti založen ani rozhodnutím zsp-é, jíme stát. souhlas dle § 20 cit. zák. z r. 1874 byl vysloven, ježto právní moci nenabylo, byvši vzato v odpor stranami, jejichž legitimaci stížnost nepopírá, a způsobem, proti němuž stížnost nic nenamítá, nemohl nss nalézti, že nař. rozhodnutí jest způsobilé, aby zasáhlo do práv frakce obce farní, kterou představují katolíci obývající na území místní obce D., a bylo proto stížnost, pokud jest podána ob. zastupitelstvem v zastoupení katolíků jejího území, zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 5678. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 923-925.