Č. 5671.Válečné škody: Na přijetí přihlášky opožděně podané nemá strana právního nároku (§ 4. vl. nař. 366/1920).(Nález ze dne 15. května 1926 č. 9629).Prejudikatura: Boh. 3025 adm.Věc: Dr. Vojtěch W. v K. proti ministerstvu vnitra o náhradu válečné škody.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: — — — —Na základě nálezu nss-u Boh. 3025 adm. byl st-l vyzván, aby, chce-li uplatňovati nárok na náhradu válečné škody ve smyslu vl. nař. č. 366/20, postupoval dle tohoto nařízení; st-l podal pak u okr. úřadu v K. v červnu 1924 znovu žádost, v níž uvedl též, že lhůtu k podání přihlášky dle cit. vl. nař. nemohl zachovati, poněvadž teprve koncem roku 1920 vrátil se z ruského zajetí.Nař. rozhodnutím vyslovilo min. vnitra, že nemůže zaříditi projednání žádosti dle § 7 vl. nař. z 21. května 1920 č. 366 Sb., poněvadž soupisová akce dle tohoto vl. nař. jest již dávno ukončena.O stížnosti do tohoto rozhodnutí nss uvážil:Nemůže býti pochybnosti o tom, že jediným a skutečným důvodem, jenž zněním nař. rozhodnutí došel svého výrazu, jest skutečnost, že st-lova přihláška podána byla po lhůtě, ustanovené §em 4 cit. vl. nař. do dne 30. června 1920. Stížnost sama potírá v tomto smyslu nař. rozhodnutí, brojíc proti němu námitkou, že st-l vrátil se z ruského zajetí teprve koncem roku 1920, nemohl tudíž ve lhůtě cit. vl. nařízením stanovené přihlášku svoji podati. K této námitce stížnosti jest uvésti:§ 4 cit. vl. nař. stanoví v odst. 1, že přihlášky musí býti podány nejpozději do 30. června 1920, jinak se k nim nebude přihlížetei a dodává v odst. 2, že jenom ve výjimečných případech, prokáže-li se, že strana pro nepřekonatelné překážky nemohla přihlášku dříve podati, může býti přihlédnuto i k přihlášce později podané. Vznášejíc svoji zmíněnou námitku, má stížnost nepochybně na mysli cit. ustanovení 2. odstavce, vycházející při tom patrně z názoru, že prokáže-li se, že přihláška nemohla býti podána ve lhůtě pro nepřekonatelné překážky, má strana právní nárok, aby přihlíženo bylo i k přihlášce opožděné. Tomuto názoru stížnosti nemůže však nss přisvědčiti. Odporujeť názoru tomu nejen samo znění uvedeného odst. 2, nýbrž i úvaha o spojitosti obou odstavců cit. § 4.Ve směru prvém jest poukázati k tomu, že dle slovného znění odst. 2 »může« býti přihlíženo k přihláškám opožděným, je-li toto opoždění omluveno nepřekonatelnými překážkami. Již z toho, že vl. nař. používá obratu »může«, jest patrno, že ponechává volné úvaze rozhodujícího úřadu, zda opožděnou přihlášku, bude-li náležitě omluvena, přijme, že tedy strana na přijetí opožděné přihlášky, i když toto opoždění zaviněno bylo překážkami nepřekonatelnými, nemá právního, stihatelného nároku.Ve směru druhém jest uvésti: Bylo-li v odst. 1. cit. § 7 stanoveno, že přihlášky musí býti podány nejpozději do 30. června 1920, jinak se k nim nebude přihlížeti, byla předpism tímto vyslovena zásada, že jen ony přihlášky mohou se státi účastnými řízení, vytčeného v posl. odst. § 7, které do 30. června 1920 budou uplatněny. Dle toho nebylo by min. vnitra ani mohlo přihlížeti k přihláškám, jež po této lhůtě byly by podány. Vláda republiky čsl musila si však býti vědoma, že mohou nastati okolnosti, jež jednotlivcům znemožní včasné podání přihlášky, pročež v odst. 2 udělila úřadu právo, aby v případech stranou nezaviněných, i tyto opožděné přihlášky do soupisové.akce pojal, aniž současně uložila úřadu povinnost, přihlášky tyto přijímati.Má-li však dle toho, co uvedeno, žal. úřad pouze právo, nikoliv však též povinnost opožděné přihlášky přijímati, jest patrno, že na přijetí přihlášky, jež — jak mezi stranami nesporno — podána byla až po 30. červnu 1920, neměl st-l právního nároku, a nemůže pak důvodně tvrditi, že nař. rozhodnutím, jež přijetí přihlášky odmítlo, byl ve svých subj. právech poškozen.