Č. 5353.Ochrana nájemníků: * Předmětem potvrzení dle § 4, odst. 1. věty 3 zákona o ochraně nájemníků č. 48/25 jest pouze potřeba bytu pro podnik a nikoliv též, zda jde o byt zřízený při podniku pro ubytování jeho zaměstnanců.(Nález ze dne 6. února 1926 č. 24706/25).Věc: Anastazie P. v P. proti zemské správě politické v Praze o potvrzení dle § 4 zákona o ochraně nájemníků č. 48/25.Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.Důvody: Výměrem z 30. července 1925 vydala osp v P. po konaném šetření st-lce jako majitelce domu čp. ... v P. ve smyslu § 4 zákona z 26. března 1925 č. 48 Sb. potvrzení, že st-lka potřebuje bytu o pokoji a kuchyni ve svém domě obývaného dosud manžely Františkem a Marií T., pro zaměstnance Josefa B., poněvadž při svém hospodářství potřebuje ženatého čeledína, který by v jejím domě bydlel a jehož žena by obstarávala posluhu v domácnosti st-lky, která jest již přes 70 let stará. K odvolání, v němž František T. toliko uvedl, že nemá se kam stěhovati, podalo četnictvo zprávu, že byt obývaný rodinou T-ovou byl zřízen v roce 1913, byl vždy pronajímám a nesloužil nikdy pro ubytování zaměstnancům zemědělského podniku st-lčina. Nař. rozhodnutím vyhověla zsp odvolání Františka T. a zrušila výměr prvé stolice, ježto předpoklad § 2 odst. 11. zák. o ochraně nájemníků není splněn, poněvadž předmětný byt při podniku nebyl zřízen pro ubytování zaměstnanců podniku, což i potvrzuje ta okolnost, že nikdy těmto účelům nesloužil.Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná namítá především, že žal. úřad překročil meze své příslušnosti, ježto nezabýval se toliko otázkou potřeby bytu pro zaměstnance, nýbrž zkoumal také, zda dotyčný byt byl k tomu účelu při závodu zřízen, aby sloužil za obydlí zaměstnancům zeměd. podniku.Dle § 4 odst. 1. zák. č. 48/1925 musí, jde-li o důvod výpovědi podle § 1 odst. 2 č. 11 cit. zák., býti potřeba podniku prokázána pravoplatným potvrzením polit. úřadu první stolice. V žádosti o potvrzení jest udati nájemníka, kterému má býti výpověď dána a zaměstnance, pro něhož majetník podniku byt potřebuje. Nájemníka jest jako stranu o zahájeném šetření vyrozuměti. Proti potvrzení může si stěžovati majetník podniku i nájemník k polit. úřadu II. stolice, který rozhoduje s konečnou platností.Z uvedeného zákonného předpisu plyne, že otázka, zda majitel podniku nutně potřebuje bytu pro ubytování svého zaměstnance, musí býti řešena ve zvláštním řízení před polit, úřadem a že ve směru tom soudy jsou vázány výrokem polit, úřadu. Zásada ta však platí jen ohledně potřeby podniku, nikoliv také ohledně ostatních předpokladů, na něž zákon o ochraně nájemníků v § 1 odst. 2 bod 13 svolení soudu k výpovědi váže. Ustanovení to nečiní svolení soudu k výpovědi závislým jen na tom, že majetník podniku továrního, živn. neb zeměd. k účelům provozovacím nutně potřebuje bytu pro svého zaměstnance, nýbrž stanoví ještě jako další předpoklad, že onen byt musí býti zřízen při podniku pro ubytování zaměstnanců podniku a že má sloužiti k účelu tomu. Existenci předpokladu toho nemá však zkoumati úřad politický, nýbrž, poněvadž v tomto směru v zákoně výhrady není, — řádný soud. Zákon neustanovuje v § 4, že existenci tohoto dalšího důvodu podle § 1 odst. 2 bod. 11. zkoumá polit. úřad, nýbrž omezuje působnost polit. úřadu pouze na zkoumání otázky potřeby podniku, která o sobě nesouvisí s otázkou, zdali byt, o který jde, je zřízen při podniku pro ubytování zaměstnanců podniku.Z toho plyne, že důvod, pro který žal. úřad zrušil výrok I. stolice a o který jedině opřel svůj výrok zamítavý, totiž že nebyl byt při podniku zřízen, není zákonným důvodem, pro který by správní úřad mohl odepříti vydání zmíněného osvědčení. Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.