Č. 5701.

Samospráva obecní: K praxi § 10 ob. fin. novely.
(Nález ze dne 26. května 1926 č. 10889).
Věc: Rudolf K. v M. proti zemskému správnímu výboru v Praze o uložení náhrady obecnímu starostovi.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ob. zast. v M. usneslo se při schvalování ob. účtů z r. 1923 vyloučiti z účtů položku 714 K za plán na stavbu ob. domu, poněvadž položka tato nebyla v ob. radě ani ve fin. komisi ani v ob. zast. projednána. Odvolání starosty obce Rudolfa K., v němž bylo namítáno, že dům, o který jde, je chudobinec, že ob. zast. na vypracování plánu pro tuto stavbu vskutku se usneslo a že usnesení toto jen nebylo protokolováno, bylo rozhodnutím osk v K. zamítnuto a st-li uloženo nahraditi obci uvedený obnos 714 K. V důvodech tohoto rozhodnutí se uvádí, že st-l zmíněné plány dal zříditi a částku 714 K z ob. pokladny vyplatil, neopatřiv si usnesení ob. rady, fin. komise a ob. zast., přes to, že zákon z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. v §§ 10—14 usnesení tato požaduje, jde-li o vydání v rozpočtu neobsazená. Mimo to poukazuje se v důvodech rozhodnutí k tornu, že plány jsou pro obec bez užitku, ježto nového ob. domu není zapotřebí. Byloť zjištěno, že obec má ob. chudobinec o 3 místnostech, který byl pronajat, ježto chudých příslušníků v obci bez přístřeší není. Další odvolání zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím, poněvadž šlo o vydání v rozpočtu neuvedené, pro které nebyla zabezpečena úhrada, a poněvadž nebylo vzhledem k spisovému podkladu a výpověděm svědeckým možno uznati za prokázáno, že potřebná usnesení byla skutečně učiněna.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost vytýká především, že nelze ustanovení §§ 10 a 14 ob. fin. nov. na daný případ použíti, poněvadž nešlo o provedení podniku neb zařízení, nýbrž pouze o opatření plánku a rozpočtu na stavbu ob. chudobince, tedy o přípravné opatření, kterého bylo zapotřebí dříve, než se mohlo ob. zast. o stavbě usnášeti. Tuto námitku neshledal soud důvodnou.
Ob. fin. novela předpisuje v § 14 zvláštní řízení, má-li býti učiněno vydání na zřízení podniku nebo zařízení v rozpočtu neuvedeného, a má-li býti uhrazeno jedním ze způsobů v zákoně uvedených. O takový případ ovšem nejde. Leč žal. úřad své rozhodnutí neopřel o ustanovení § 14 ob. fin. nov. Pokud tedy stížnost vytýká, že § 14 ob. fin. nov. nelze na daný případ použíti, je výtka tato bezpředmětnou. V nař. rozhodnutí není sice výslovně uvedeno ustanovení zákonné, na němž žal. úřad chtěl je založiti, avšak vyslovil-li povinnost starosty k náhradě škody z toho důvodu, že se ob. zast. vůbec neusneslo na dotčeném vydání a že se neusneslo zejména také na úhradě, měl na zřeteli zřejmě ustanovení § 10 ob. fin. nov., dle něhož může ob. zast. učiniti usnesení o vydání, které není v rozpočtu obsaženo, jen k návrhu ob. rady, když ob. fin. komise byla požádána o vyjádření, avšak usnesení takové bez současného zabezpečení úhrady jest neplatné, a za škodu z jeho provedení ručí osobně starosta nebo náměstek. Toto ustanovení zákona vztahuje se na veškerá vydání, bez rozdílu zdali jde o vydání na zřízení podniku neb zařízení neb na vydání k účelu jinému. Lze tedy ustanovení tohoto použíti i na případ dnešního sporu, kde běží o vydání na úhradu nákladu spojeného s opatřením plánku na stavbu chudobince.
Stížnost namítá ovšem dále, že usnesení ob. zast. ohledně opatření plánku na stavbu chudobince se skutečně stalo a že toliko nebylo protokolováno, ježto nastaly po usnesení změny v ob. zast. O této okolnosti byly vyslechnuty prý pouze osoby st-li nepřátelské a nebyly provedeny důkazy, jím v odvolání nabídnuté.
I tuto námitku neshledal nss důvodnou. Žal. úřad, jak již uvedeno, opřel své rozhodnutí jednak o to, že usnesení ob. zast. o vydání na opatření plánku se vůbec nestalo, a dále že vydání bylo starostou provedeno, aniž byla současně usnesena úhrada, jak to předpisuje § 10 ob. fin. nov. St-l však ani ve správním řízení netvrdil a netvrdí ani ve stížnosti, že učiněno bylo také usnesení o úhradě a že úhrada byla zabezpečena. Musil tedy nss dle § 6 odst. 1 zák. o ss vycházeti od skutkového předpokladu, že úhrada řečeného vydání zabezpečena nebyla. Za tohoto stavu věci, není však nař. rozhodnutí v rozporu se zákonem aniž záleží na tom, zdali ob. zast. se vskutku usneslo, že plán pro stavbu chudobince má býti na náklad obce opatřen, a je proto také bez významu, zdali zjištění žal. úřadu, že usnesení takové učiněno nebylo, zakládá se na řízení bezvadném.
St-l brání se posléze námitkou, že plánek neobjednal sám, nýbrž spolu s ním i Josef K. a jiní členové ob. zast. a že tedy škodu zavinili i tito členové ob. zast. Leč okolnost tato nemá právního významu, neboť podle odst. 2 § 56 ob. zř. jest věcí starosty, by usnesení ob. zast. provedl a podle § 10 ob. fin. nov. ručí za škodu způsobenou provedením neplatného usnesení ob. zast. starosta, resp. jeho náměstek, který je provádí. Zodpovědnosti, která takto starostu postihuje, nemůže se starosta nijak zbaviti tím, že k provedení disposice zákonem nedovolené přibral si některé členy ob. zast.
Stížnost poukazuje také k tomu, že obec má chudobince zapotřebí, poněvadž domek, kde ústav tento dosud jest umístěn, má pouze 1 místnost a 2 komory a že jest v obci nouze o byty. Smysl této námitky je patrně ten, že obec plánku, který st-l dal zhotoviti, může upotřebiti, takže jí z nedovoleného počinu st-lova škoda vůbec nevzešla. Žal. úřad potvrdiv rozhodnutí osk vyslovující povinnost starosty k náhradě škody, přijal tím názor nižší stolice, že obec ze zřízení plánku nemá žádného prospěchu, ježto chudobince pro své chudé příslušníky nepotřebuje. Pro tento svůj úsudek měl žal. úřad ve spisech dostatečný podklad, neboť jak ze sdělení ob. úřadu v M. z 9. května 1924 vyplývá, má obec chudobinec o 3 místnostech, které se nalézají v dobrém stavu, chudých příslušníků nemá, takže tyto místnosti jsou pronajaty. St-l proti tomu ani ve stížnosti netvrdí, že by v obci bylo chudých příslušníků, kteří by měli býti umístěni v chudobinci. Z okolnosti však, že v obci jest nouze o byty, ještě nijak nenásleduje, že by bylo stavby chudobince zapotřebí. Nemohl proto soud shledati, že by skutkový předpoklad žal. úřadu, že stavby ob. chudobince pro obec zapotřebí není, a že tedy z opatření plánu stav. nemá žádného prospěchu, trpěl nějakou procesní vadou, ke které soud dle § 6 odst. 2 zák. o ss je povinen hleděti.

Citace:

č. 5701. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 972-974.