Č. 5503.

Státní zaměstnanec: Stát. technický úředník, který — byv pověřen správou stavby mimo svoje úřední působiště — se přestěhoval do místa oné stavby a který po dokončení stavby se vrátil do svého služebního místa, kde však nemůže dostati bytu, takže musí rodinu zanechati v místě, kde byl pověřen správou stavby, nemá nároku na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti.
(Nález ze dne 18. března 1926 č. 4276).
Věc: Ing. Heřman F. v L. proti ministerstvu veř. prací o diety.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l — tehdy stav. inženýr u okr. hejtmanství v L. — byl dekretem býv. místodržitelství v Praze z 28. ledna 1915 pověřen vedením stavby a dozorem na stavbu nové úřední budovy pro okr. soud, berní úřad a berní referát v A. za současného sproštění dosavadního úředního zaměstnání v L. Zároveň bylo s ním sděleno, že stav. příplatky budou stanoveny a poukázány, jakmile se stav. pracemi bude započato nebo oznámeno jeho přestěhování do A. Po kolaudaci provedené novostavby byl výnosem zsp-é v Praze z 30. prosince 1920 přidělen zpět na místo dřívějšího svého působení při osp-é v L., kdež službu nastoupil dnem 31. března 1921. Nemoha v L. pro svou domácnost, kterou v roce 1915 přestěhoval do A., dostati vhodného bytu, nechal rodinu svou v A. a zažádal o odškodnění následkem vedení dvojí domácnosti. Nař. rozhodnutím z 1. června 1925 vyslovilo min. veř. prací, že st-l nemá nároku na povolení diet z titulu vedení dvojí domácnosti, poněvadž byl svého času exponován z L. do A. k dozoru při stavbě úředního domu, tedy nebyl ze svého původního místa přesazen a náleží mu tudíž v tomto případě pouze náhrada výloh, jak jest stanovena § 17 dosud platného výn. min. obch. z 26. března 1850, č. 134 ř. z.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Jak jest zřejmo z řízení předcházejícího nař. rozhodnutí a z jeho odůvodnění, založil žal. úřad svůj výrok na usnesení min. rady z 19. července 1919, jež výhody poskytnuté usnesením z 22. ledna 1919 určité kategorii zaměstnanců, t j. diety z důvodu nemožného přestěhování se a náhradu výloh stěhovacích, rozšířilo na zaměstnance převzaté z výslužby a ze služeb samosprávních a soukromých, jakož i na všecky případy nezaviněného přeložení z moci úřední, dále na usnesení min. rady z 9. prosince 1919, jež tento předpoklad zachovalo v platnosti omezujíc trvání nároku na diety na dobu jednoho roku. Také st-l čerpá svůj nárok na povolení diet z titulu vedení dvojí domácnosti z těchto usnesení min. rady. Proti opačnému názoru žal. úřadu snaží se st-l dovoditi, že přidělení z L. do A. nebylo »exponováním«, nýbrž mělo veškeré náležitosti nezaviněného přeložení z moci úřední. Nss názoru stížností hájenému nepřisvědčil.
Vpředu cit. výnos býv. místodržitelství z 28. ledna 1915, jehož se stížnost dovolává, pověřuje st-le, jenž dosud byl služebně zaměstnán v L., vedením stavebních prací a místním stavebním dozorem při stavbě úřední budovy v A. za současného sproštění dosavadního úředního zaměstnání v L. Výnosem tím nebyl tudíž st-l přeložen od okr. hejtmanství v L. k některému úřadu v A., tedy od úřadu k úřadu, jak předpokládá § 67 služ. pragm., nýbrž ve smyslu předpisů o stát. pozemních stavbách (výnos min. veř. prací z 30. června 1913, č. 1860, B, III) pověřen vedením stavby, tudíž služ. úkonem mimo služ. místo, pak je má na mysli § 11 a násl. výn. býv. min. obch. z 26. března 1850, č. 134 ř. z., a byly mu také dle tohoto předpisu přiznány vedlejší požitky (stav. příplatek), na nějž by nebyl měl nároku, kdyby byl zaměstnán ve svém služ. místě. Nebyl-li však přeložen do A., pak jeho zpětné povolání do L. po skončeném služ. úkonu v A. nebylo rovněž přeložením, nýbrž návratem zaměstnance do služ. místa po skončení úředního výkonu mimo úřední místo.
Poukazuje-li st-l na to, že jeho přesídlení z L. do A. bylo jeho nadřízenému úřadu známo a jím mlčky schváleno tím, že mu byla poskytnuta náhrada nákladů stěhovacích, stačí poukázati na cit. výnos min. obch. č. ř. z. 134/1850, jenž v § 17 připouští přesídlení rodiny exponovaných úředníků stavebních a stanoví náhradu výloh přesídlení, z čehož logicky plyne, že přesídlení samo o sobě jest pro otázku, zdali se jedná o exponování neb přeložení zcela bezvýznamné. Ostatně zřejmo ze spisů, že st-li byla přiznána pouze záloha na náklady přestěhování (výn. místodrž. z 23. února 1915), jejíž vrácení výnosem z 15. května 1915 bylo dodatečně sleveno s výslovným podotknutím, že se v jeho případě jedná o pouhé exponování a nikoli o přeložení na jiné služ. místo a že náhradou za vyšší výdaje stěhovací a existenční jest právě stav. příplatek.
Stejně nerozhodnou jest i st-lem uplatňovaná okolnost, že byl po dobu úřední činnosti v A. kvalifikován přímo z Prahy a že mu byly poukazovány veškeré požitky u berního úřadu v A., neboť kvalifikovalo-li jej přímo místodržitelství, dalo tím jen výraz tomu, že jeho dočasná činnost v A. jest rázu samostatného (§ 17 služ. pragm. a odst. 2 a 4 prov. výn. min. vnitra č. 903/14) a poukaz platu do A. jest samozřejmým, účetně-manipulačním opatřením.
Z těchto úvah plyne, že přidělení st-lovo z L .do A. nebylo přeložením z moci úřední na jiné služ. místo ve smyslu služ. pragmatiky, a že jím tudíž nebylo také jeho zpětné povolání z A. do L. Nelze proto shledati nezákonným, vyslovil-li úřad, že tu není »nezaviněného přeložení z moci úřední«, předpokladu to — jak shora vyloženo — pro přiznání st-lem vzneseného nároku na diety z titulu vedení dvojí domácnosti.
Míní-li konečně stížnost, že výhoda, kterou zákonodárce cit. usnesením min. rady strádajícím zaměstnancům poskytl, nesmí jim býti odnímána úzkoprsým výkladem a že v úřednických kruzích s uspokojením bylo konstatováno, že se nyní již nečiní rozdílu mezi dlouhodobým exponováním a přeložením, domáhá se těmito vývody zřejmě extensivního výkladu cit. usnesení v tom směru, aby pod pojem »nezaviněného přeložení z moci úřední« bylo subsumováno i déle trvající exponování ve smyslu shora uvedeného výn. min. obch. č. 134 ř. z. z r. 1850. K tomu třeba podotknouti: Cit. usnesení min. rady přiznávající diety z titulu vedení dvojí domácnosti za podmínek tam uvedených zaměstnancům činným v jejich služ. místě musí jako předpis výjimečný býti vykládáno striktně. A při striktním výkladu nelze dočasné exponování st-lovo k úkonům mimo služ. místo klásti na roven přeložení z moci úřední. Nss, jsa jedině povolán zkoumati zákonitost postupu žal. úřadu v tomto konkrétním případě, nemůže přihlížeti k tomu, jak úřad postupoval v případech jiných, byť i obdobných.

Citace:

č. 5503. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 611-613.