Č. 5423.

Obecní úředníci: 1. Za platnosti zákonů č. 495/1921 a 394/1922 nemůže obecní úředník časovým postupem dosáhnouti V. hod. třídy.Řízení před nss-em: II. V řízení před nss-em nemá st-l nárok na to, aby nss k jeho podnětu učinil ústavnímu soudu návrh podle § 9 zák. o úst. soudě č. 162/1920 co do otázky, zda určitý předpis zákona neodporuje ústavě.
(Nález ze dne 25. února 1926 č. 3757.)
Věc: Dr. František K. v Brně proti městské řadě a městskému zastupitelstvu v Brně (mag. rada Dr. Al. Otoupalík) o postup do V. tř. hodnostní.
Výrok: Stížnost se dílem odmítá jako nepřípustná, dílem zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Dne 20. března 1923 usneslo se ob. zastupitelstvo v Brně, že služ. požitky a právní nároky úředníků a zřízenců zem. hl. m. Brna, jeho ústavů a podniků, dále učitelů, pokud jsou ve službách obecních, srážejí se dnem 1. ledna 1923 na míru požitků, práv a nároků zřízenců státních stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných poměrů rodinných a převádějí se tito zaměstnanci dnem 1. ledna 1923 na podkladě základních platů (všech vyšších stupňů služného) dle stavu ze dne 31. prosince 1922 do korespondujícího stupně platového schématu státních úředníků případně zřízeneckých stupňů t. j. převádějí se na systém státní na základě požitků, práv a nároků dle stavu z 31. prosince 1922.
Dne 1. ledna 1923 oznámil st-l, že má nárok na postup do 1. plat. stupně V. hodn. třídy dnem 1. března 1923. Výnosem z 9. května 1923 vyrozuměn byl st-l o tom, že se zařazuje na základě usnesení měst. rady z 8. května 1923 do požitků 4. plat. stupně VI. hodn. třídy dnem 1. března 1923 a že žádosti za povýšení do V. hodn. tř. 1. stupně nebylo vyhověno ve smyslu usnesení měst. zastupitelstva z 20. března 1923. Výnosem z 5. května 1924 intimováno bylo st-li rozhodnutí měst. zastupitelstva z 27. listopadu 1923, jímž byla stížnost jeho zamítnuta z důvodu, že st-l nemá podle ustanovení § 3 zák. č. 495/1921, provedeného zem. hl. městem Brnem usnesením měst. zastupitelstva z 20. března 1923 pres., na postup do V. hodn. třídy nároku, poněvadž by jím překročena byla míra požitků a právních nároků úředníků státních stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných poměrů rodinných. Rozhodnutím tímto byly zároveň zamítnuty námitky st-lovy proti usnesení měst. zastupitelstva z 20. března 1923, jelikož námitky ty nemohou míti vlivu proti jasnému ustanovení cit. zákonů.
Rozhoduje o stížnosti, vycházel nss z těchto úvah:
Stížnost vytýká, že nař. rozhodnutím je porušena zásada o ochraně nabytých práv, vyslovená v čl. V. uvoz. patentu a § 5 o. z. o. a v různých jiných zákonech, že dle usnesení měst. zastupitelstva z 29. října 1920 nabýti lze vyšší hodn. třídy povýšením, na němž se ob. zastupitelstvo usnáší, což nahrazuje jmenování stát. úředníků dle § 49 služ. pragm., že tudíž nejedná se zde o automatický postup, jaký má na mysli § 52 služ. pragm. pro stát. úředníky, že vedoucí úředníci města Brna, jako st-l, mohou býti srovnáni jen se státními úředníky skupiny A u vyšších úřadů státních a úředníky ministerstev, kteří jsou povyšováni do V. ba i vyšší hodn. třídy, že tudíž nepřesahuje nárok st-lův na povýšení do V. hodn. třídy míru nároku úředníka skupiny A u ministerstva, že § 19 zák. č. 394/22 a § 3 zák. č. 495/21 vyslovují zásadu, dle níž se mají úřady budoucně říditi, že se tudíž ustanovení tato nevztahují na úředníky v činné službě již se nalézající, že dotčená ustanovení jsou nejasná a nepřesná.
Napadené rozhodnutí opřelo ob. zastupitelstvo o ustanovení § 3 zák. č. 495/21 a o usnesení ob. zast. z 20. března 1923. Usnesení toto dle svého obsahu provádí ustanovení § 19 zák. č. 394/22. Napadené rozhodnutí opírá se tudíž nejen o předpis § 3 zák. č. 495/21, nýbrž také o ustanovení § 19 zák. č. 394/22. Cit. § 19 stanoví, že služ. požitky a právní nároky zaměstnanců obcí a jiných korporací tam uvedených, stanovené služ. řády neb usneseními těchto korporací, pokud přesahují z tohoto zákona vyplývající míru jednotlivých druhů požitků, práv a nároků úředníků a zřízenců státních stejné nebo rovnocenné kategorie, musí býti těmito korporacemi od 1. ledna 1923 uvedeny na míru požitků, práv a nároků zaměstnanců státních dle tohoto zákona. Předpis tento rozšiřuje zásady stanovené v § 3 zákona č. 495/1921 na požitky a nároky zákonem č. 394/22 nově upravené, za současného rozšíření této zásady po stránce subjektivní na další kategorie veř. zaměstnanců. Neboť § 3 stanoví, že služ. požitky a právní nároky úředníků a zaměstnanců zemí, žup..... a úředníků okresů a obcí.... stanovené služ. řády nebo usneseními těchto korporací, pokud přesahují míru jednotlivých druhů požitků, práv a nároků úředníků a zřízenců státních rovnocenné kategorie ... musí býti těmito korporacemi nejdéle do konce roku 1922 uvedeny na míru požitků, práv a nároků úředníků a zaměstnanců státních. Předpisy tyto jsou zcela jasné a přesné. Z doslovu těchto předpisů se podává, že jimi zakazuje se samosprávným korporacím v nich uvedeným, aby upravujíce budoucně služ. poměry svých zaměstnanců, poskytly jim co do služ. požitků a právních nároků větší výhody, nežli mají obdobní zaměstnanci státní. Předpisy těmi však ukládá se korporacím těmto zároveň, aby služ. požitky a právní nároky svým zaměstnancům poskytnuté ve služ. řádech a usneseních, až dosud vydaných, od 1. ledna 1923 redukovaly na míru obdobných požitků a nároků obdobných zaměstnanců státních. Tím jest přímo vysloveno, že ony služ. řády a usnesení v tomto rozsahu, počínajíce 1. lednem 1923, přestávají býti pro tyto zaměstnance zdrojem práv a nároků, a že se práva a nároky z nich vyplývající od onoho termínu v rozsahu tam stanoveném ipsa lege zrušují. Předpisy zmíněné stanoví horní hranici, kterou nesmí převyšovati služ. požitky a přes kterou nesmí sahati právní nároky úředníků v předpisech těch označených. Ustanovení ta nemají za účel postaviti úředníky samosprávné na roven úředníkům státním ohledně postupu do vyšších hodn. tříd, dosažitelného jedině jmenováním, na které není nikdy nároku. Ustanoveními dotčenými nebere se právo obci systemisovati v budoucnosti také místa hodn. třídy, jež ve státní službě automatickým postupem dosažitelná nejsou, a místo takové případně st-li, ovšem jmenováním, propůjčiti. Nárok obecních úředníků na časový postup zajištěný služ. řády nebo usneseními obce, spadá pod ustanovení § 3 zák. č. 495/21 a § 19 zák. č. 394/22, tedy ve smyslu těchto předpisů zanikl nárok tento od 1. ledna 1923. pokud nekryje se s obdobným nárokem obdobných úředníků státních. Pokud stížnost odvolává se na ustanovení čl. V. úvodního zákona k o. z. o. a § 5 o. z. o., poukázati jest k tomu, že uvedenými ustanoveními zákona č. 495/21 a 394/22, zákonů to pozdějších a specielních derogována jsou ve směrech v zákonech těch vyznačených ustanovení zákona dřívějšího, obsahujícího předpisy všeobecné, že tudíž v tomto ohledu norma v o. z. o. vyslovená nemá větší síly než cit. § 3 a § 19.
Rozhodnutím měst. zastupitelstva v Brně z 27. listopadu 1923 potvrzeno bylo usnesení měst. rady z 8. května 1923, jímž zamítnuta byla žádost st-lova, kterou uplatňoval nárok na postup do V. hodn. třídy dnem 1. března 1923, kterou opíral o usnesení měst. zast. v Brně z 29. října 1920, jímž upraveny byly postupové lhůty vysokoškolských měst. úředníků a podle jehož bodu 3. přiznán byl těmto úředníkům nárok na postoupení do V. hodn. třídy po 9 letech ztrávených v VI. hodn. třídě. Dle usnesení ob. zastupitelstva v Brně z 19. října 1920 nezávisel postup do V. hodn. třídy na jmenování, nýbrž na uplynuti určité doby. Jedná se zde tedy o nárok na časový automatický postup do platů vyšší hodn. třídy, s nímž spojeno jest zároveň dosažení této hodn. třídy. Automatického postupu časového v tomto smyslu ani služ. pragmatika ani pozdější zákony upravující služ. poměr stát. úředníků a sluhů neznají. Dle § 51 služ. pragm. znamená časový postup u stát. zaměstnanců toliko postup do požitků vyšší hodn. třídy bez nabytí příslušné hodnosti. Tento časový postup sahá při stát. úřednících s vysokoškolským vzděláním (skupiny A), která při komparaci podle § 3 zák. č. 495 z r. 1921 a § 19 zák. č. 394 z r. 1922 zde v úvahu padá, podle § 1 čl. III. zák. č. 541/1919 do VI. hodn. třídy inclusive, jedná se zde tedy o časový postup, který přesahuje míru nároků obdobného stát. úředníka.
Časový postup do určitých práv nezáleží v tom, že úředník splněním podmínek pro tento časový postup nabude dotyčných práv časovým postupem dosažitelných beze všeho dalšího opatření úřadu, neboť práva taková závislá jsou od určitých předpokladů, zejména od uplynutí určité doby a proto třeba jest k dosažení a k realisování práv těch opatření úřadů, kterým se deklaruje, že splněny jsou podmínky časový postup zajišťující. Opatřením takovým nepřiznává se tedy právo pouze uplynutím určité doby vázané a nelze proto opatření to srovnávati s propůjčením určité hodnosti jmenováním, na které není nároku a které jest aktem konstitutivním. Z toho plyne, že nárok st-lův na časový postup do V. hodn. třídy byl ustanovením § 19 zák. č. 394/22 v souvislosti s předpisy § 3 zák. č. 495/21 zrušen a že tedy žal. úřad tím, že nárok tento zamítl, nejednal proti zákonu.
Stížnost poukazuje k tomu, že jmenování úředníků a úprava jejich služ. poměrů náleží do samostatného oboru působnosti obce (§ 33 obec. statutu) a navrhuje konečně, aby nss podal ústavnímu soudu návrh podle § 9 zákona z 9. března 1920 č. 162 Sb. stran ústavnosti zákonů č. 495/21 a 394/22. K tomu jest poznamenati, že ve smyslu zákona č. 162/20, zejména vzhledem k ustanovení § 9 až 15 zákona nepřísluší straně před nss-em vystupující, tedy ani st-li, nárok na to, aby k jeho žádosti učiněn byl úst. soudu návrh podle § 9 zák. č. 162/20. St-l může sice v řízení před nss-em dáti podnět k takovému návrhu, avšak kontrole st-lově se vymyká a do působnosti senátu, v příslušné věci rozhodujícího, nenáleží, jak nss v případné plenární schůzi s podnětem takovým naloží. Nelze proto k námitce předem uvedené přihlížeti.

Citace:

č. 5423. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 460-463.