Č. 5591.

Nemocenské pojišťování. — Administrativní řízení (Slovensko): I. * § 13. zák. čl. VIII : 1908 a na základě něho vydané nař. býv. uher. min. orby čís. 4000/1912 o nemoc. pojištění zaměstnanců vodních družstev, byly derogovány §em 1, odst. 1. vlád. nař. z 23. září 1919 č. 516 Sb. — II. * Ustanovení § 1 odst. 1 vl. nař. č. 516/1919 jest kryto zákonem čís. 268/1919.
(Nález ze dne 20. dubna 1926 č. 8469).
Věc: »Spojené družstvo proti zátopám na pravém břehu Váhu a dolním Dudváhu a pro odvádění vniterních vod v Š. (adv. Dr. Ervín Hexner z Bratislavy) proti ministerstvu sociální péče (komisař Dr. Jan Kvapil, za zúč. okresní dělníky pojišťující pokladnu v Nitře Dr. František Kulhánek) stran nemocenského pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 2. března 1925 předepsala okresní dělníky pojišťující pokladna v Nitře stěžujícímu si družstvu k náhradě během 15 dnů částku 205 K 80 ha jakožto náklad vzniklý opatřením potřebných dat nepřihlášených zaměstnanců družstevních. Z tohoto výměru se odvolalo stěžující si družstvo k min. soc. péče, dovozujíc, že nařízením býv. uh. min. orby č. 4000/1912, vydaným v základě § 13 zák. čl. VIII : 1912, jsou sproštěni všechni zaměstnanci vodních družstev nemoc, pojistné povinnosti, kteréžto ustanovení dosud žádným vl. nařízením ani zákonem č. 268/1919 zrušeno nebylo, není tu proto ani povinnosti přihlašovací. Min. soc. péče nař. rozhodnutím odvolání nevyhovělo a potvrdilo v odpor vzaté usnesení z těchto důvodů: »Není sporu o tom, že před novelami zák. čl. XIX : 1907 platily na území slovenském zvláštní normy týkající se nemoc. pojištění zaměstnanců družstev proti zátopám, jež pojištění jejich zaměstnanců zvláštním způsobem upravovaly. Novelou zák. čl. XIX : 1907 (vl. nař. z 23. září 1919 č. 516 Sb., § 1) byl na obvod Slov. rozšířen čl. I a VII zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. a tímto způsobem byla pojistná povinnost nemocenská rozšířena na veškerou námezdní práci a provádění nemoc, pojištění bylo uloženo pokladnám v odst. 1. čl. VII zák. č. 268/1919 uvedeným. Tímto vl. nařízením také stanoveno, že veškerá ustanovení zákonů a nařízení, platných dosud na Slov., pokud jsou v rozporu s ustanoveními odst. 1. § 1 tohoto nařízení, pozbývají platnosti. Nehledě ani k dalším novelám, jimiž bylo nemoc. pojištění zaměstnanců odchylně upraveno, než jak je stanovily dřívější normy maďarské (nař. č. 4000 : 1912) a z jejichž ustanovení by se musilo míti vzhledem k jejich obsahu za to, že dřívější zvláštní úpravy nemoc, pojištění zaměstnanců vodních družstev derogovaly, vyplývá pojistná povinnost nemocenská zaměstnanců vodních družstev z vl. nař. č. 516 z r. 1919, jak bylo shora uvedeno«.
In formali vytýká stížnost, že byl porušen kompetenční předpis § 156 zák. čl. XIX : 1907, poněvadž ve věci nerozhodla vůbec průmyslová vrchnost I. stupně, nýbrž přímo min. Výtka ta není důvodná. Stížnost přehlíží předpis § 20, odst. 3 cit. zák. čl. a § 30 odst. 3 vl. nař. č. 199/1922, jež obsahují zvláštní kompetenční předpis pro stanovení náhrady útrat, vzniklých pokladně opatřováním dat nepřihlášených pojištěnců toho obsahu, že proti stanovení takovéto náhrady pokladnou jest možno se odvolati k přímo k min. soc. péče.
Jako titul exempce svých zaměstnanců z povinného pojištění u okr. dělníky pojišťující pokladny uvádí stěžující si družstvo nařízení uh. min. obch. z 27. června 1912 č. 4000. Toto nařízení, vydané na základě zmocnění, uděleného §em 13 zák. čl. VIII : 1912, vyjímá z povinného pojištění dle § 1 zák. čl. XIX : 1907 zaměstnance vodních družstev, tam blíže označené, ukládajíc zaměstnavateli samému, aby je podporoval v případě onemocnění obdobnými dávkami, jak je ukládá zák. čl. XIX : 1907 nemoc. pokladnám.
Žal. úřad vychází v nař. rozhodnutí z právního názoru, že toto min. nař. pozbylo platnosti novelisací zák. čl. XIX : 1907.
Nss tento názor sdílí.
Zák. čl. XIX : 1907 byl, pokud jde o okruh pojištěnců, podstatně změněn vl. nař. z 23. září 1919 č. 516 Sb., jež uvedlo na Slov. v platnost mimo jiné i §§ 1 až 4 nemoc. zákona ve znění novely z 15. května 1919 č. 268 Sb. Paragrafy tyto, stanovící odchylně od zák. čl. XIX : 1907 označení osob pro případ nemoci povinně pojištěných (§ 1), výjimky z této zásadní pojistné povinosti (§§ 2 a 3) a pojem zaměstnavatele (§ 4), vymezily tím v každém směru nově okruh pojištěnců. Tím, že tyto předpisy vtěleny do zákona o nemoc. pojištění dělníků, dosud na Slov. platného — zák. čl. XIX : 1907 — s výslovným dodatkem, že veškerá ustanovení zákonů a nařízení, platných dosud na Slov., pokud jsou v rozporu s ustanoveními odst. 1. § 1 tohoto vl. nař., pozbývají platnosti, byly zrušeny všecky dosaváde na Slov. platné normy určující okruh pojištěnců způsobem odchylným. Tento osud stihl tedy také § 13 zák. čl. VIII : 1912 a na základě něho vydané nařízení uh. min. orby z 27. června 1912 č. 4000, jež vyjímalo z povinného pojištění nemocenského dle § 1 zák. čl. XIX : 1907 zaměstnance vodních družstev, poněvadž tuto exempci nelze srovnati s výjimkami z pojistné povinnosti, jak je připouštějí cit. §§ 2 a 3 zákona č. 268 z r. 1919.
Zástupce stěžujícího si družstva při veř. ústním líčení ovšem namítl proti stanovisku žal. úřadu, že nemohlo dojíti k derogaci min. nař. č. 4000/1912 proto, poněvadž po této stránce vl. nař. z 23. září 1919 č. 516 Sb. není kryto zákonem resp. překročilo plnou moc udělenou zákonem z 15. května 1919 č. 268 Sb. Námitka ta však není důvodná.
Čl. XXVII cit. zákona č. 268/1919 zmocnil min. soc. péče, aby nařízením ve smyslu tohoto zákona upravil pojištění pro případ nemoci dělníků a závodních úředníků na Slov. Tím, že vl. nař. č. 516/1919 ustanovení zákona č. 268 z r. 1919 rozšířilo na Slov. s účinkem, že pozbývají platnosti všechny normy dosud na Slov. platné, těmto ustanovením odporující, jednalo v mezích shora uvedeného zákonného zmocnění, jež právě směřuje k tomu, aby normy zák. č. 268/1919 nastoupily na místo norem dosaváde na Slov. platných.
Stížnost dovolává se dále rozhodnutí nejv. soudu v Brně, vydaného v právní věci jiného vodního družstva, jež prý vyslovilo, že vodní družstvo na základě platného nařízení má ráz nemoc, pokladnice a tohoto svého rázu může býti zbaveno dle čl. XXI zák. č. 268/1919 jen min. nařízením. Této citaci a ji doprovázejícím vývodům lze rozuměti jen tak, že dle názoru stížnosti bylo cit. nařízením č. 4000 : 1912 pro zmíněné zaměstnance vodních družstev upraveno náhradní pojištění, k jehož zániku jest třeba ve smyslu čl. XXI zák. č. 268/1919 zrušujícího výroku min. soc. péče. Ani této argumentaci stížnosti nelze přisvědčiti. Cit. vl. nařízením č. 516/1919 uvedeny byly na Slov. v platnost i předpisy organisační čl. VII, XXI až XXIV zák. č. 268 z r. 1919, a tím i § 11 n. z. ve znění této novely, určující pokladny, jež výlučně jsou povolány k tomu, aby nucené pojištění pro případ nemoci prováděly. Mezi těmito výlučně oprávněnými nositeli pojištění vodní družstva uvedena nejsou. A jen těchto v § 11 uvedených pokladen týká se stížností dovolávaný čl. XXI zák. č. 268/1919. — — —

Citace:

č. 5591. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 780-783.