Č. 5607.

Školství. — Státní zaměstnanci (Slovensko): O nárocích vůči čsl. státu na zaopatřovací požitky vdovy po býv. profesoru evang. gymnasia placeném ze státních prostředků, který byl po převratu ze služeb ministrem pro Slov. propuštěn a později ustanoven profesorem smluvním na čsl. stát. školách.
(Nález ze dne 27. dubna 1926 č. 4950).
Věc: Ida W. v R. (adv. Dr. Emil Pollak z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty a proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě (odb. rada Dr. J. Menšík) o vdovskou pensi. Výrok: Stížnost se zamítá jednak jako bezdůvodná, jednak odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Propustným listem z 1. října 1919 propustil ministr pro Slov. Dra Desidera W., manžela st-lky a profesora na ev. gymnasiu v R., podle § 2 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. na základě přípisu min. škol. z 27. června 1919 ze školní služby na území čsl. republiky jako profesora maďarskou vládou ustanoveného nebo potvrzeného a čsl. vládou dosud nepřevzatého. S platovými po případě pens. nároky odkázán byl dotčený na maďarskou vládu. Výnosem z 29. února 1920 ustanovilo min. škol. W. zatímně bez jakéhokoli nároku na převzetí do stát. služeb ve smluv, poměru profesorem při ev. gymnasiu v R. s právní platností ode dne 1. září 1919 na školní rok 1919/1920 s tím, že o jeho případném definitivním potvrzení a započtení služ. i vál. let bude rozhodnuto po ročním úspěšném působení. Po dobu ustanovení ve smluvním služ. poměru byly mu povoleny požitky služ. rovnající se zákonitým požitkům (služné, místní, drah. a nákupní přídavky) prvního stupně VII. hodn. třídy v zatímní úpravě podle min. výnosu ze 6. října 1919 a výnosů z 18. října a 14. listopadu 1919. Tyto požitky byly mu poukázány školským referátem v Bratislavě a vypláceny obvyklým řádem u berního úřadu. Denní diety budou se mu vypláceti, vyhovuje-li jeho poměr výnosu ministra pro Slov. z 22. května 1919 (usnesení min. rady z 24. července 1919). Za podmínku se klade, aby naučil se jazyku slovenskému. Výnosem ze 4. dubna 1921 ustanovil min. škol. Dr. Des. M. profesorem ve smluvním poměru bez jakéhokoli nároku na def. převzetí do stát. služeb na školní rok 1920/21 s právní platností od 1. září 1920 na spojeném gymnasiu v R., a přikázal ho od 1. února 1921 na stát. ref. reál. gymnasium v L. se služ. požitky prvého stupně sedmé hodn. třídy. Podáním z 9. února 1924 žádal Dr. W. u min. škol., aby byl převzat do státní služby a ustanoven def. profesorem na čsl. stát. reál. gymnasiu v R. při kmenových třídách maďarských dle smlouvy uzavřené dne 4. října 1923. Dne 20. června 1924 Dr. W. zemřel.
Když pak st-lka žádala o přiznání úmrtného kvartálu, vdovské pense a vychovávacího příspěvku na děti zmocnilo min. škol. výnosem z 25. září 1924 svůj referát v Bratislavě, aby vzhledem k tomu, že st-lčin manžel nebyl převzat do stát. škol. služby, poukázal jí po dohodě s gfř-ím v Bratislavě vdovskou pensi a dětské vychovávací příspěvky podle §§ 46, 48 a 61, 63 zák. čl. XXXVI : 1914, při čemž hleděti jest též k předpisu § 67 cit. zákona. Výměrem ze 17. ledna 1925 sdělil referát min. škol v Bratislavě st-lce, že po rozumu výnosu min. škol. z 25./IX. 1924 povoluje jí vdovskou pensi podle zák. čl. XXXVI : 1914.
O stížnosti do rozhodnutí těch podané uvážil nss takto:
St-lka brojí proti tomu, že její vdovská pense včetně vychovávacích příspěvků pro děti byla jí vyměřena podle zák. čl. XXXVI : 1914 upravujícího nároky na zaopatř. požitky nestátních profesorů na vyšších lidových a občanských školách, k nimž náleží podle § 1 cit. zák. zejména i školy gymnasijní a reálné, jakož i pozůstalých po těchto profesorech, hájíc stanovisko, že jejího manžela pokládati jest za profesora státního, totiž za profesora ustanoveného trvale v čsl. stát. službě, mezi nímž a státem založen byl veřejnoprávní poměr, stran něhož použíti jest tudíž předpisů platných pro stát. zaměstnance této kategorie. Stanovisko toto zřejmě odporuje skutečnému stavu věci.
Nss neshledal předem nutným zabývati se otázkou, jaká byla právní povaha postavení st-lčina manžela vůči státu maďarskému, zda totiž byl, jak st-lka tvrdí, státním profesorem, byv vyjmenován povolaným k tomu ústředním orgánem onoho státu, ministrem kultu, def. státním profesorem na konf. gymnasiu v R. či zda, jak by nasvědčovaly zprávy ve správních spisech založené, byl i přes toto jmenování profesorem nestátním, ježto jeho jmenování býv. uh. ministrem kultu zakládalo se pouze na tom, že stát v základě smlouvy z 8. dubna 1909 uzavřené s vydržovateli školy vymíníl si právo jmenovati k vydržovatelovu návrhu některé profesory na onom ústavu vzhledem k tomu, že přispíval značnou částkou k udržování školy, aniž by však tímto jmenováním založen byl pro toho kterého profesora služební poměr státního profesora, nýbrž že zůstal i nadále profesorem konfesionelním, jehož základní služné bylo mu placeno vydržovatelem ústavu, kdežto ze stát. pokladny dostával jen platové doplňky. Po názoru nss-u je otázka ta pro řešení daného sporu nerozhodná, když propouštěcím listem z 1. října 1919 byl st-l ministrem pro Slov. ze školských služeb na území republiky propuštěn a odkázán se svými případnými platovými a pens. nároky na vládu maďarskou. Že by tento propouštěcí list nenabyl moci práva, st-lka netvrdí, a ze správních spisů nevychází. Nabyl-li propouštěcí dekret moci práva, pak byl služ. poměr st-lčina manžela, nechť již byl povahy jakékoli, pravoplatně zrušen, nepřichází tudíž jeho právní povaha již v úvahu.
Podle stavu spisů, odpovídajícího obsahu stížnosti i přílohám k ní připojeným, došlo pak k založení nového služ. poměru st-lčina manžela a to akty čsl. min. škol. svrchu uvedenými, jimiž však st-čin manžel, jak v dekretech těch výslovně bylo uvedeno, byl ustanoven na témž ústavu, případně později na státním ref. gymnasiu v L. »prozatím jen ve smluvním poměru bez jakéhokoli nároku na ustanovení definitivní.« Akty těmi stal se tudíž st-lčin manžel toliko smluvním zaměstnancem čsl. státu, nikoli však státním profesorem ve smyslu st-lkou tvrzeném, jehož služ. poměr by měl veřejnoprávní povahu trvale ustanoveného stát. profesora. Že tomu tak bylo a že st-lčin manžel sám na svůj služ. poměr takto nazíral, toho důkazem je zejména i jeho podání z 9. února 1924, jímž domáhal se toho, aby byl žal. úřadem převzat do státní služby a aby byl ustanoven def. profesorem na onom vyučovacím ústavu.
Opaku tohoto závěru nelze nikterak dovoditi z okolností st-lkou namítaných, neboť dovolává-li se poučení připojeného k propouštěcímu listu, že platy, pense a jiné požitky reaktivovaných učitelů a profesorů budou se říditi podle norem čsl. a nikoli maďarských, přehlíží, že i kdyby v poučení tom bylo vůbec lze spatřovati základ pro právní nárok oněch osob, k reaktivaci jejího manžela, totiž obnovení dřívějšího služ. poměru nedošlo, když mezi ním a čsl. státem založen byl toliko smluvní poměr, a při tom jakýkoli právní nárok na definitivu či na trvalé převzetí do stát. služeb byl přímo vyloučen.
Bezdůvodně dovolává se st-lka i toho, že její manžel složil republice čsl. slib či přísahu, neboť složení onoho slibu či přísahy samo o sobě nestačí ještě k založení veřejnoprávního poměru stát. zaměstnance ani k přechodu služ. poměru smluvního v poměr skutečný a trvalý. Nerozhodná je okolnost, že st-lčinu manželu přiznány byly požitky dle systému platného pro státní profesory, když ani tato okolnost sama o sobě nedotýká se právní povahy služ. poměru mezi státem a tou kterou osobou založeného, jakožto poměru toliko smluvního, právě tak, jako další skutečnost st-lkou uvedená, že jejímu manželu byly z jeho požitků sráženy pens. příspěvky týmž způsobem jako profesorům státním.
Bezvýznamnou pro spor je nesporná jinak okolnost, že ústřední orgán čsl. státu přikázal st-lčina manžela službou na stát. vyuč. ústav v L., když v dotčeném dekretu je výslovně uvedeno, že přeložen tam je jako smluvní profesor, tudíž v témže služ. poměru, v jakém nalézal se vůči čsl. státu před tím.
Bezdůvodně snaží se posléze st-lka dovoditi správnost svého stanoviska ze smlouvy uzavřené roku 1922—1923 mezi čsl. státem a dosavadními vydržovateli gymnasia v R. stran sestátnění onoho ústavu, spatřujíc v ustanovení odst. IV. této smlouvy právní titul, jímž prý všichni učitelé onoho ústavu byli převzati kolektivně jako stát. a def. ustanovení profesoři, neboť převzetí to vztahovalo se, jak v cit. odst. smlouvy výslovně je uvedeno, toliko na ředitele a definitivní profesory onoho ústavu, st-čin manžel však, jak svrchu dolíčeno, v oné době nebyl již def. profesorem, nýbrž toliko silou smluvní, bez nároku na definitivu vůbec.
Nevyvrátila tudíž st-lka správnosti závěru žal. úřadu, že její manžel nebyl stát. profesorem a neobhájila svého stanoviska, že její pens. nároky posuzovati jest podle předpisů platných pro stát. zaměstnance této kategorie. Že by pak v tom případě stran nároků těch nebylo použíti zák. čl. XXXVI : 1914, jejž žal. úřad svému rozhodnutí za základ položil, st-lka netvrdí. — — — —

Citace:

č. 5607. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 807-810.