Č. 5436.

Vodní právo. — Policejní řízení trestní: I. * V trestním řízení pro přestupek vodního práva jde odvolání na ministerstvo vnitra jen, když rozhodnutí II. stolice nepotvrdilo in toto trestní nález I. stolice. — II. Není výrokem konformátním ve smyslu § 3. min. nař. č. 31/1860, potvrdí-li sice úřad II. stolice trestní nález stolice prvé, subsumuje-li však skutkovou podstatu pod jiný předpis právní než jak učinila stolice prvá.
(Nález ze dne 1. března 1926 č. 2709).
Prejudikatura: Boh. 639 adm.
Věc: František M. v Praze proti zemské správě politické v Praze o přestupek vodního zákona.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Nálezem magistrátu hl. m. Prahy z 21. srpna 1924 byl st-l uznán vinným, že postavil bez úředního povolení na řece Vltavě při jižní části podolské hráze říční lázně, čímž se dopustil přestupku naznačeného v §§ 70 a 71 vodního zákona a byl proto odsouzen k peněžité pokutě 300 Kč. Současně nařízeno bylo st-li lázně tyto do 14 dnů odstraniti.
Zsp, opravivši nález I. stolice v tom směru, že se jedná o přestupek § 17 v. z., nevyhověla nař. rozhodnutím odvolání st-lovu, ježto skutková podstata přestupku st-li za vinu kladeného jest prokázána a potvrdila daný příkaz. — — — Rozhodnutí toto opatřeno jest doložkou, že, pokud jde o výrok o vině a trestu, není dle § 3 min. nař. z 31. ledna 1860 č. 31 ř. z. dalšího odvolání, v ostatním pak přípustno jest do 14 dnů odvolání na min. zeměd.
Maje rozhodovati o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, musil se nss v prvé řadě z moci úřední zabývati otázkou, zda předmětem stížnsti je adm. rozhodnutí poslední přípustné stolice a zda tedy nss-u jest co činiti s konečným rozhodnutím správních úřadů.
Nař. rozhodnutí obsahuje v podstatě dva od sebe odlišné výroky a sice: 1. potvrzuje výrok o vině a trestu a 2. potvrzuje příkaz daný st-li, aby odstranil neoprávněnou vodoprávní novotu.
Výrok ad 2. není součástkou nálezu trestního, nýbrž jest samostat- ným v § 72 v. z. založeným opatřením úřadu vodoprávního, k němuž úřad může sáhnouti zcela neodvisle od řízení trestního. Plyne to nejen z ustanovení § 72 v. z. samého, nýbrž i zejména z § 74 v. z., podle něhož závazek odstraniti nedovolenou novotu nezaniká ani v tom případě, když trestný čin byl již promlčen (§ 74 odst. 2 v. z.). Podle § 95 v. z. pak pořad instancí ve věceh vodoprávních jde ve třetí stolici k min. orby. Žal. úřad vyhradil také st-li s výjimkou výroku o vině a trestu odvolání k min. zeměd. Není tedy otázka odstranění lázní st-lem bez úředního konsensu zřízených v přípustném pořadí stolic správních dosud s konečnou platností vyřešena a nss nemohl se proto vzhledem k ustanovení § 5 zák. o ss zabývati oněmi vývody stížnosti, jimiž st-l brojí proti příkazu odstraniti zmíněnou vodoprávní novotu.
Leč ani v bodě ad 1. neshledal nss, že pořad přípustných instanci správních jest vyčerpán.
Vodní zákon stanoví sice v § 95, že stížnost proti rozhodnutím, vydaným od polit, úřadů, jde k zemskému řízení politickému a proti vynesením tohoto úřadu k min. orby, zní-li pak stížnost proti nálezu trestnímu, že jde k min. vnitra; v § 103 v. z. jest pak dále stanoveno, že veškery zákony a nařízení, která se vztahují na věci v tomto zákoně obsažené a která se s ním nesrovnávají, pozbývají moci a platnosti své; z ustanovení těchto neplyne však ještě nutně, že v trestních záležitostech vodoprávních odvolání musí ve všech případech jíti až k mn. vnitra. Vodní zákon obsahuje sice v §§ 70—74 některá ustanovení o přestupcích a trestech, stanoví zejména příslušnost polit, úřadů k provádění trest, řízení (§ 71), stanoví meze trest, sazeb a obsahuje předpisy o záměně trestu peněžitého v trest vězení (§ 71), určuje, do kterého fondu uložené tresty plynou (§ 73) a v jakých lhůtách nastává promlčení přestupků (§ 74), a konečně stanoví v § 95 i rekursní lhůty; ustanoveními těmito nejsou však upraveny veškery fáse trest. řízení policejního a platí tedy v ostatních směrech, ve kterých vodní zákon nemá výslovných odchylných předpisů, předpisy platné pro trest, řízení před úřady polit. Takovýchto odchylných předpisů nemá vodní zákon zejména co do vymezení instančního postupu v tom směru, zda ve všech případech trestních jde pořad instancí až k min. vnitra. Ta okolnost, že v § 95 v. z. jako třetí instance v trestních věcech vodoprávních označeno jest min. vnitra, má spíše jenom ten význam, že měl býti k projednávání trest. případů určen jiný úřad než min. orby a sice ten, k němuž pořad instancí v trest. věcech polic. pravidelně jde, nemá však toho významu, že v každém konkrétním případě jest opravný prostředek přípustný až k min. vnitra.
Nss shledal tudíž, že vodním zákonem českým nebyl derogován předpis § 3 min. nař. z 31. ledna 1860 č. 31 ř. z. o omezení postupu instancí v trest. věcech polic. přes to však nemohl v daném případě rozhodnutí zsp uznati za rozhodnutí konečné po rozumu § 5 zák. o ss z těchto důvodů:
Dle § 3 cit. min. nař. jest další rekurs proti rozhodnutí polit. úřadu druhé stolice ve věcech trestních, náležejících do příslušnosti polit, úřadů, vyloučen jenom tehdy, když polit, úřad II. stolice potvrdil trest, nález úřadu I. stolice. Dle právního náhledu, který nss již ve svém nálezu Boh. 639 adm. vyslovil, lze trest. nález považovati za potvrzený ve smyslu § 3 cit. nař. z r. 1860 jen tehdy, když druhá stolice jej potvrdila in toto, t. j. v těch kusech, které jsou podstatnými součástkami nálezu trestního. K podstatě trest, nálezu náleží pak vedle zjištění skutkové podstaty a vedle výroku o trestu i subsumpce skutkové podstaty pod předpis právní. Shledá-li tedy úřad II. stolice, že úřad I. stolice podřídil skutkovou podstatu pod nesprávný předpis právní a opraví-li ve svém nálezu v tomto směru nález stolice prvé tak, že sporný případ posoudí podle jiného předpisu právního, pak nelze říci, že potvrdil nález I. stolice in toto a jest pak přípustný další opravný prostředek k instanci třetí.
V daném případě shledal magistrát hl. m. Prahy ve svém trest, ná- lezu z 21. srpna 1924 ve skutkové podstatě st-li za vinu kladené přestupek §§ 70 a 71 v. z. Žal. úřad, vysloviv, že citace §§ 70 a 71 má »správně« zníti »§ 17«, (arg.: »§ 70 a 71, (správně § 17)«) ve svém odůvodnění výslovně uvedl, že čin st-li za vinu kladený (t. j. postavení říčních lázní bez vodoprávního povolení) zakládá skutkovou podstatu § 17 v. z., že tedy právem byla st-li uložena pro přestupek tento peněžitá pokuta 300 Kč dle § 71 v. z., vyloučil z trest. nálezu I. stolice subsumpci skutkové podstaty pod předpis § 70 v. z. a podřídil tuto předpisu § 17 v. z. Nelze tedy říci, že žal. úřad trest. nález I. stolice in toto potvrdil a není proto dle toho, co bylo svrchu řečeno, další opravný prostředek proti rozhodnutí žal. úřadu ani ustanovením § 3 nař. z r. 1860 vyloučen. Žal. úřad připojil tudíž ke svému rozhodnutí nesprávné poučení o opravném prostředku — — — a je tedy rozhodnutí stiženo podstatnou vadou.

Citace:

č. 5436. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 489-492.