Č. 5512.

Vyhoštění: K výkladu pojmu »úhonný život« podle § 11 ob. zříz.
(Nález ze dne 22. března 1926 č. 6090). Prejudikatura: Boh. 3384 a 4316 adm.
Věc: Josef L. ve P. proti ministerstvu vnitra v Praze stran vyhoštění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyneseným pořadem instancí správních, potvrzeno bylo usnesení ob. zast. v P. z 22. března 1923, jímž byl Josef L. z obce P. vyhoštěn.
Rozhoduje o stížnosti vycházel nss z těchto úvah: — — —
Předpokladem vyhošťovacího nálezu ve smyslu § 11 česk. obec. zřízení jest, že jde o osobu, 1) která padá na obtíž obecné dobročinnosti, aneb 2) která nevede bezúhonný život. Žal. úřad shledává důvod pro vyhoštění st-lovo v tom, že život Josefa L. nemůže býti považován za bezúhonný, jelikož byl za svého pobytu v P. dvakráte odsouzen pro delikty majetkové, posledně rozsudkem okr. soudu v K. z r. 1921, b) že jeho chování — svárlivost a výstupy v opilosti na veř. místech — budí v obci veřejné pohoršení a že požívá špatné pověsti.
Stížnost namítá, že odsouzení pro dva nepatrné delikty, třeba majetkoprávní, jmenovitě nejde-li o dokonaný čin trestní, nezbavuje pachatele bezúhonnosti ve smyslu § 11 ob. zříz., že tedy st-l tím, že odsouzen byl okr. soudem v K. za svého pobytu v P. dvakráte pro přestupek § 8 a 460, bezúhonnosti nepozbyl. Touto námitkou čelí stížnost proti důvodům vyhoštění st-le pod a) uvedeným. Pro rozhodnutí o námitce této jest směrodatným význam slova »bezúhonnost«.
Zákon pojem bezúhonnosti nevymezuje. Dle vlastního smyslu slova jest bezúhonnost faktický stav, který dán jest chováním individua a způsobem jeho života, jehož podle obecného mínění jest třeba k dosažení počestnosti. Při posuzování bezúhonnosti musí tedy přihlíženo býti k chování osoby. Delikty, které jsou způsobilé přivoditi veř. snížení pachatelovo v očích spoluobčanů a vzbuditi veř. pohoršení, mají ráz difamující. Dle pojmu cti mají povahu tuto zejména delikty spáchané ze ziskuchtivosti jako krádež, podvod, zpronevěření, třeba kvalifikovány byly toliko jako přestupky, třeba zůstalo při pouhém pokusu těchto činů trestních a ať byly spáchány z jakýchkoliv pohnutek, neboť tyto delitky mají již samy o sobě za následek veř. snížení pachatele u spoluobčanů a obecné pohoršení. Osoba, která se činů těchto dopustí, nemůže tedy za bezúhonnou pokládána býti potud, pokud bezvadným chováním, delší dobu trvajícím a způsobem svého života nevyvrátila přesvědčení spoluobčanů o její mravní méněcennosti a pokud nenabyla znovu občanské vážnosti. K průkazu těchto delitků stačí, že osoba byla pro tyto delikty pravoplatně odsouzena. Podnět, z jakého k odsouzení došlo, jest při tom nerozhodný.
Dle správních spisů založil žal. úřad výrok svůj na zjištění, že byl st-l odsouzen rozsudky okr. soudu v K. ze 6. prosince 1920 pro přestupek §u 8 a 460 tr. z. do vězení v trvání 5 dnů a ze 7. března 1921 pro přestupek §u 8 a 460 tr. z. k dvoudennímu vězení. Okolnosti tyto st-l přiznává. Již tyto okolnosti samy o sobě jsou s to odůvodniti vyhoštění st-le z P., jelikož činy, na nichž se zakládá odsouzení st-le, spáchány byly v P. v krátké době před vydáním vyhošťovacího nálezu a po sobě.
Žal. úřad opřel vyhošťovací nález také o okolnosti shora pod b) uvedené. Stížnost vytýká, že zjištění toto jest bez veškerého podkladu. Také v tomto směru nelze stížnosti dáti za pravdu. Dle správních spisů bylo průběhem řízení správního konáno šetření o chování st-le po čas jeho pobytu v P. Četnická stanice v P. ve zprávě ze 4. června 1923, dále slyšení svědci Antonín Z., Antonín M. a Josef S., jakož i obecní úřad v P. ve zprávě z 15. dubna 1923 potvrdili souhlasně, že Josef L. se opíjí a pak svými neslušnými a nemravnými nadávkami ruší veř. pořádek a pokoj v obci P. a dává špatný příklad jak mládeži tak dospělým, že pytlačí a požívá v obci špatné pověsti. V těchto zprávách a výpovědích měl tedy úřad dostatečný podklad pro svá zjištění pod b) uvedená.
Vyhoštění st-le z obce P. na základě §u 11 česk. ob. zř. jest dle toho, co uvedeno, odůvodněno a neodporuje zákonu.

Citace:

č. 5512. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 626-628.