Č. 5413.

Četnictvo: Předpis čl. IV, posl. odst. vl. nařízení č. 34/1923 o zastavení vyrovnávacího přídavku četnického podle § 24 zák. č. 186/1920 koncem prosince 1922 — odporuje zákonu.
(Nález ze dne 23. února 1296 č. 3551.)
Věc: Karel K. (adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) proti ministerstvu vnitra o vyrovnávací přídavek.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím zamítnuta byla žádost st-le o vyplácení vyrovnávacího přídavku po 1. lednu 1923 vůbec, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, kterýž byl dne 1. dubna 1920 presentován u četnictva jako četník na zkoušku, byl při provádění zákona z 1. července 1920 č. 186 Sb. zařazen do III. plat. stupnice, při čemž mu na základě § 24 cit. zák. přiznán vyrovnávací přídavek per 1114,44 Kč ročně. Když po svém def. převzetí byl dnem 1. listopadu 1921 zařazen do IV. plat. stupnice, snížen mu přídavek tento o 276 Kč ročně, a stejně snížen o dalších 540 Kč ročně, když st-l postoupil dnem 1. ledna 1922 do VI. plat. stupn. Končené byla st-li dnem 1. ledna 1923 další výplata vyrovn. přídavku zastavena na základě zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. a vlád. nař. z 15. února 1923 č. 34 Sb.
Ve své žádosti z 29. dubna 1924, podané na min. vnitra, dovozoval st-l, že vyrovn. přídavek byl zákonem č. 186/20 normován jako přídavek stálý, kterýž neměl býti snižován ani odvolán, poukazoval na to, že 31. prosince 1921, kdy byl pohotovostní přídavek zrušen, měl mu naopak přídavek vyrovnávací býti zvýšen, a žádal jak pro minulost tak pro budoucnost nezkrácené jeho vyplácení. Žádosti-té žal. min. nař. rozhodnutím nevyhovělo z těchto důvodů:
Názor, že vyrovn. přídavek podle § 24 zák. z 19. března 1920 č. 186 Sb. jest přídavkem stálým a že tudíž pozdější zvýšení služ. požitků nemůže míti vlivu na jeho výměru, nemá opory v zákoně. Že tento vyrovn. přídavek měl býti postupně snižován, vyplývá již z jeho pojmu a účelu a vysvítá také z důvodové zprávy k tomuto zákonitému ustanovení, ve které se mezi jiným praví: »Rozdíl tento se stále zmenšuje, až v pozdějších letech požitky podle této úpravy vzestupně převyšují požitky dosavadní.« Byl tudíž vyrovn. přídavek žadateli právem postupně snižován. Při tom se podotýká, že clo požitků stanovených zákonem z 19. března 1920 č. 186 Sb. byl žadatel definitivně a správně zařaděn teprve kmenovým rozkazem zem. četn. velitelství v Praze č. 13 z roku 1921 a že v důsledku toho vyrovn. přídavek činil dnem 1. dubna 1920 správně pouze 47 K 76 h měsíčně, resp. 573 Kč 20 h ročně, nehledí-li se ovšem k tomu, že mimořádné čtvrtletní výpomoci podle zák. č. 186 ex 1920 Sb. byly vypláceny na základě zák. č. 214 ex 1920 Sb. ve stejné výměře od 1. dubna 1920 měsíčně. Přihlíží-li se i k této okolnosti, obdržel žadatel ode dne presentace u četnictva na nových požitcích bez vyrovn. přídavku více, než by byl měl podle dřívějších před 1. lednem 1920 platných předpisů na starých požitcích. Pokud jde o dobu po 31. prosinci 1922, kdy byla výplata vyrovn. přídavků vůbec zastavena, poukazuje se na ustanovení posl. odstavce článku IV. vl. nař. z 15. února 1923 č. 34 Sb. s tím, že pro min. vnitra jako správní úřad je toto nařízení závazné.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto: Ve své žádosti z 29. dubna 1924 vznesl st-l trojí nárok: 1. jednak se domáhal zrušení oněch opatření, jimiž vyrovn. příspěvek, jemu v roce 1920 přiznaný, byl při zvýšení jeho služ. požitků snižován, 2. jednak žádal o zvýšení tohoto přídavku s platností od 31. prosince 1921 z toho důvodu, že tímto dnem zrušen byl pohotovostní přídavek, kterýž až do té doby byl mu z vyrovn. přídavku srážen, a 3. konečně dožadoval se toho, aby mu vyrovn. přídavek byl vyplacen také za dobu od 1. ledna 1923.
ad 1. Pokud jde o nárok shora ad 1. uvedený, namítá st-l, že v §u 24 zák. č. 186/20 byl osobám četnickým tam uvedeným přiznán vyrovn. přídavek beze všelikého časového omezení, a že tedy přídavek tento neměl jím býti snižován z důvodů, že později dosáhly požitků vyšších. Této námitce st-lově nelze přisvědčiti. V cit. zákonném ustanovení se praví: »Obdrží-li někdo novou úpravou platovou méně, než činí souhrn dosavadních požitků zápolních, vyplatí se mu rozdíl mezi těmito a novými požitky jakožto zvláštní vyrovnávací přídavek.« Z tohoto znění zejména ze slov »rozdíl mezi těmito a novými požitky« jest patrno, že se tu stanoví jak výše tak i doba trvání vyrovn. přídavku, že tedy nárok na vyplácení přídavku zde normovaného přísluší dotčeným osobám jen tenkráte a jen potud, pokud úhrnné zápolní požitky vyplácené jim na základě nového zákona jsou nižší, než úhrn požitků, jenž jim příslušel dosud, t. j. před účinností cit. zákona. S tímto výkladem zákona je v souhlasu také obsah důvodové zprávy k zákonu shora citovanému. Nelze proto shledati žádnou nezákonnost v tom, když žal. úřad odepřel zrušiti ona opatření, jimiž vyrovn. přídavek byl st-li při zvýšení jeho zápolních požitků snížen o onu částku, o kterou požitky tyto zvýšeny. ad 2. Pokud st-l ve své stížnosti uplatňuje, že mu měl dodatečně od 1. ledna 1921 býti zvýšen původně přiznaný vyrovn. přídavek o 30 Kč měsíčně, t. j. o t. zv. přídavek pohotovostníma nárok tento opírá o ustanovení § 24, posl. věty cit. zákona, jenž srážení přídavku pohotovostního omezil pouze na rok 1920, vznáší tu nárok, jejž během řízení správního neuplatňoval — — — —.
ad 3. Naproti tomu bylo dáti stížnosti za pravdu, pokud namítá, že zastavení další výplaty vyrovn. přídavku dnem 1. ledna 1923 vůbec — které v nař. rozhodnutí odůvodněno jest toliko poukazem na předpis čl. IV vlád. nař. č. 34/23 — stalo se proti zákonu. Jak již shora uvedeno, přiznán v § 24 zákona č. 186/20 četnickým osobám nárok na vyrovn. přídavek na tak dlouho, dokud služ. požitky jejich podle tohoto zákona nedostoupí oné výše, jakou obnášel souhrn jejich dosavadních požitků zápolních. Tento zákonný nárok nebyl osobám těmto odňat žádnou pozdější úpravou zákonnou, a nestalo se tak zejména ani ustanovením § 5 zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb., jenž připouští snižování pouze těch přídavků, jež jsou tam taxativně vyjmenovány t, j, oněch přídavků, o nichž pojednává díl IV. zákona č. 186/20, tedy drah. přídavků jakož i mimořádné nouzové výpomoci po sloučení jich v t. zv. jednotný drah. přídavek nikoli však také vyrovn. přídavku zavedeného dílem V. cit. zák. č. 186/20. Jestliže tedy vl. nař. z 15. února 1923 č. 34 Sb. ve svém čl. IV., provádějíc předpis §u 5 zák. č. 394/22 nařizuje, že výplata vyrovn. přídavků dle § 24 zák. č. 186/20 má býti zastavena koncem prosince 1922, a činí opatření toto bez ohledu na to, zda novou úpravou odpadl již rozdíl mezi výší nově upravených služ. požitků a výší požitků zápolních, přísluševších dotyčným osobám četnickým před účinností zákona č. 186/20, osobuje si tu bez zvláštního zákonného zmocnění právo měniti zákon, a odporuje tudíž zákonu.

Citace:

č. 5413. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 441-443.