Č. 5636.

Mimořádná opatření. — Administrativní řízení: K výkladu zmocňovacího zákona č. 337/1920.
(Nález ze dne 4. května 1926 č. 5488.) Věc: Ing. Ferdinand Z. a Ing. Leopold P. jako zakladatelé firmy »Severozápadočeské továrny na drátěná lana«, spol. s r. o. v T. (adv. Dr. Emil Rindskopf z Teplic-Šanova) proti ministerstvu vnitra stran odporu proti zápisu do obchodního rejstříku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. výměrem podalo min. vnitra v dohodě s min. fin. ve smyslu § 2 odst. 1 vl. nař. z 27. července 1920 č. 465 Sb. odpor proti zápisu »Severozápadočeské továrny na drátěná lana,« spol. s r. o. v T., do obchodního rejstříku z důvodu, že tuzemská potřeba jest výrobky již existujících podniků toho druhu dostatečně kryta a není tudíž zřízení dalšího podniku národohospodářsky odůvodněno.
O stížnosti do tohoto výměru podané uvážil nss toto:
Stížnost popírá nejprve platnost nařízení z 27. července 1920 č. 465 Sb. dovozujíc, že zákonem z 15. dubna 1920 č. 337 Sb. byla vláda pouze zmocněna, aby pro úpravu mimořádných hospodářských nebo zdravotních poměrů, způsovených válkou, použila cesty nařizovací, kde by jinak bylo třeba zákona, když se toho jeví nutná potřeba a když by průtah, spojený s předložením věci sboru zákonodárnému, byl věci na újmu. Z tohoto ustanovení dedukuje stížnost, že vláda mohla vydati nařízení jen pro onu dobu, než bylo možno vydati zákon, tudíž že vzhledem k tomu, že od vydání nařízení uplynulo více než pět let, zanikl jeden z předpokladů pro zmocnění vlády, protože věc nebyla předložena zákonodárnému sboru; schází však i druhý předpoklad, neboť nelze již mluviti o mimořádných poměrech, protože poměry se již konsolidovaly, což vláda sama v důvodové zprávě k zákonu z 3. dubna 1925 č. 54 Sb. vyslovila.
Této námitce nebylo lze dáti za pravdu. Stížnost nepopírá, nýbrž výslovně uznává, že v době vydání cit. nařízení vláda k jeho vydání byla oprávněna, stojí však na stanovisku, že toto zmocnění pominulo tím, že, jakmile to bylo možné, nebyl vydán zákon tuto materii upravující, a tím že nastaly normální poměry. § 3 zákona z 15. dubna 1920 č. 337 Sb. stanoví, že vl. nař. vydaná podle tohoto zákona musí býti předložena Nár. Shrom. nebo, nezasedá-li, stálému výboru podle § 54 úst. listiny se žádostí za dodatečné schválení, a to do osmi dnů ode dne vyhlášení, jinak pozbývají platnosti od té doby, do kdy nejpozději měla býti předložena. Ze srovnání § 1 a § 3 cit. zák. plyne, že § 1 stanoví předpoklady, za kterých vláda může použíti zmocnění jí tímto zákonem daného, které stížnost v daném případě nepopírá, § 3 pak normuje způsob, jakým jest postupovati, aby takové nařízení bylo platné. Tu však zákon nestanoví, že by nařízení vydaná na jeho podkladě byla platná pouze až do doby, kdy věc bude vyřešena zákonem, a neukládá také vládě povinnost, aby se o uskutečnění takového zákona postarala, s tím účinkem, že by v případě, že se tak nestane, nařízení pozbylo platnosti, nýbrž činí platnost nařízení pouze závislou na jeho předložení Nár. Shrom. resp. Stálému výboru, po případě na tom, že některá sněmovna nebo Stálý výbor výslovně neodepře je schváliti. Nařízení č. 465/20 bylo Stálému výboru předloženo dne 13. srpna 1920, tudíž ve lhůtě stanovené zákonem, ježto bylo vyhlášeno dnem 10. srpna 1920, a nemůže proto o jeho platnosti býti pochybnosti. Uvádí-li stížnost, že odpadly příčiny, pro které bylo nař. č. 465/20 vydáno, stačí poukázati k tomu, že odpadnutí příčiny může býti ovšem zákonodárci pohnutkou ke zrušení právní normy; dokud však tato norma nebyla výslovně zrušena, zůstává v platnosti a nestává se rozhodnutí úřadu nezákonným, když snad motiv pro vydání normy, na níž rozhodnutí jest založeno, během času odpadl. (Stejně judikoval již nss v nálezu Boh. 3222 adm.).
Dovolává-li se stížnost také nař. min. fin. ze 3. září 1918 č. 323 ř. z., jest poznamenati, že žal. úřad své rozhodntí o toto nařízení neopřel, nehledě ani k tomu, že bylo cit. nařízením č. 465/20 zrušeno.
Ve věci samé bylo uváženo: — — — 1

Vadný intimát

Citace:

č. 5636. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 857-859.