Č. 5428.

Samospráva obecní. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: I. Na podání stížnosti k nss-u jménem obce může se ve smyslu § 7 novely k ob. zříz. č. 76/1919 usnésti obecní rada neb obecní zastupitelstvo. — II. Poplatníkům obce nelze odpírati věcné rozhodování o rekursu jimi podaném do hospodářského opatření obecního zastupitelstva jen z toho důvodu, že se v rekursu označili jako členové obecního zastupitelstva. — III. Nadřízený úřad samosprávný může usnesení obecního zastupitelstva povahy hospodářské ke stížnosti legitimované strany sice z důvodu neúčelnosti zrušiti, nemůže je však — pokud zákon tak nepřipouští — nahraditi opatřením svým vlastním.
(Nález ze dne 27. února 1926 č. 25420/25).
Prejudikatura: Boh. 587, 945, 2657, 3881, II a LXXXV adm.
Věc: Obec Š. (adv. Dr. Rud. Traub z Č. Brodu) proti moravskému zemskému výboru v Brně (za zúč. Václ. F. a spol. v Š. adv. Dr. Jos. Schlecht z Prahy) stran rozdělení vánoční nadílky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ob. zastupitelstvo v Š. usneslo se dne 11. prosince 1923, aby z prostředků obecních věnována byla na vánoční nadílku chudým dětem částka 5500 Kč, a to — ježto výsledky sčítání lidu nejsou dosud známy — podle poměru počtu německých a českých členů ob. zastupitelstva německým dětem 4000 Kč a českým dětem 1500 Kč. Z usnesení toho odvolali se Václav F., II. náměstek starostův, a 7 dalších členů ob. rady resp. zastupitelstva namítajíce, že stanovený klíč je nespravedlivý, jak patrno z toho, že poměr dle sčítání lidu z r. 1921 by byl 4000 : 2452,90 Kč, a dle počtu žactva na místní německé resp. české škole 4000 : 2153,90 Kč, a žádajíce, aby zv nař. usnesení zrušil a obci nařídil, aby pro nadílku českého žactva věnovala dle tohoto klíče částku 2153,90 Kč. Zv nař. rozhodnutím rekursu vyhověl a nař. usnesení změnil v ten smysl, že se rozdělení žákovské vánoční nadílky v částce 5500 Kč na děti české a německé má státi podle poměru obyvatel české a německé národnosti v obci na základě všeobecného úředního sčítání lidu z r. 1921.
Rozhoduje o stížnosti musil nss především zaujati stanovisko k námitce odvodního spisu žal. úřadu, že stížnost je nepřípustná, protože se neopírá o usnesení obecní rady, která dle § 7 zákona č. 76/1919 jedině je kompetentní o podání stížnosti se usnésti, nýbrž o usnesení ob. zastupitelstva. Soud neshledal námitku tu důvodnou. Podle § 7 nov. k ob. zř. ze 7. února 1919 č. 76 Sb. přísluší arciť ob. radě usnášeti se o všech věcech, které podle zákona nejsou výslovně vyhrazeny ob. zastupitelstvu, anebo podle nařízení zákonných, po případě usnesení ob. zastupitelstva nejsou vzneseny na starostu. Jak je však z tohoto ustanovení patrno, připouští zákon sám, aby ob. zastupitelstvo svým usnesením rozhodování ve věcech, které by dle tohoto předpisu náležely ob. radě,vzneslo na starostu. Nechce tedy zák. stanoviti nezměnitelně výlučnou kompetenci ob. rady, nýbrž jenom říci, že tam, kde zákon nebo vůle vyššího sboru, t. j. ob. zastupitelstva, neurčí jinak, stačí, když o věci usnese se ob. rada. Tím spíše dlužno však souditi, že ob. zastupitelstvo záležitosti, které nejsou nějakým specielním předpisem zákonným přikázány do výlučné kompetence ob. rady a příslušely by jí toliko na základě generelní klausule § 7 cit. zákona, může si vyhraditi samo, dojista aspoň jde-li o opatření povahy hospodářské, kde dotyčné usnesení ob. orgánu má toliko povahu prohlášení strany a na právní situaci osob třetích přímého účinku nejeví. Usnesení podati stížnost k nss-u je svou povahou akt správy hospodářské a není žádným specielním předpisem vyhrazeno obecní radě. Může proto stejně platně státi se jak ob. radou, tak i ob. zastupitelstvem samým.
Uznav takto stížnost přípustnou, přikročil nss ke zkoumání první stižní námitky, která vytýká, že zv nebyl oprávněn usnesení ob. zastupitelstva z 11. prosince 1923 k rekursu Václava F. a spol. přezkoumávati, poněvadž tito podali odvolání jako členové ob. zastupitelstva, v této relaci nemají však legitimace usnesení ob. zastupitelstva naříkati.
Rekurs ddto 19. prosince 1923 obsahuje hned v úvodu petit, jímž »podepsaní čeští členové ob. zast.« žádají o zrušení usnesení ob. zast. z 11. prosince 1923, a je podepsán Václavem F., Janem G., Frant. M. a pěti dalšími osobami, při čemž prvý připojuje ke svému podpisu dodatek »II. náměstek starostův«, druzí dva dodatek »radní«, a ostatních pět dodatek »člen ob. zast.«. Stížnost z tohoto znění rekursu usuzuje, že podatelé vznesli jej ve své vlastnosti jako členové ob. zastupitelstva, a z toho dovozuje pak, že k podání jeho nebyli legitimováni. Námitka tato byla by důvodná, kdyby z okolnosti, že odvolatelé připojili ke svým podpisům dodatek vyznačující jejich funkci v ob. zastupitelstvu, bylo možno souditi, že rekurs podali jenom v této funkci (Srv. nález Boh. 587 adm.). Pro posouzení přípustnosti rekursu není však výlučně směrodatným, jak se odvolatel v něm označil, nýbrž rozhodno je především, jaké zájmy svým opravným prostředkem uplatňuje. Domáhá-li se rekursem ochrany zájmů, jichž hájiti je legitimován, nemůže mu býti rozhodnutí o rekursu pro nedostatek legitimace odpíráno jenom proto, že uvedl v odvolání nějakou svoji funkci, v níž mu rekursní legitimace nepřísluší. Nss zaujal tento názor již v nálezu Boh. 3881 adm., vysloviv, že nelze odepírati věcné rozhodnutí o rekursu poplatníků, v němž uplatňují se zájmy poplatnické, jenom proto, že se v něm označili jako členové ob. zast. Tak se má věc i v daném případě. Rekurenti vytkli sice v rekursu svou vlastnost členů ob. zast.; svým obsahem směřoval však rekurs proti usnesenému způsobu použití určitého úvěru ob. rozpočtu, tedy proti jistému opatření hospodářské správy obecní, jež rekurenti označovali jako nesprávné. Poněvadž poplatníku obecnímu nelze nepřiznati zájmu na tom, jak se nakládá s penězi, k jichž opatření jako poplatník přispěl, a tudíž ani legitimace, aby v pořadu instančním se bránil proti opatřením, jimiž se disponuje těmito penězi způsobem po jeho názoru nezákonným neb i jen neúčelným, právem žal. úřad podaný rekurs přijal a meritorně jej vyřídil. Že odvolatelé nejsou poplatníky obecními, stížnost ani sama netvrdí.
Nemohl-li nss přisvědčiti stížnosti v tomto prvním bodě, musil jí za to dáti za pravdu v druhé její námitce, že zv mohl sice nař. usnesení obce zrušiti, nebyl však oprávněn vůli obce nahraditi vůlí svou a usnesení obce reformovati.
Ob. zastupitelstvo usnesením z 11. prosince 1923 nevydávalo úředního rozhodnutí o právním nároku nějaké strany, nýbrž činilo hospodářskou disposici s obecními penězi ve prospěch určitých sociálních úkolů. Usnesení ob. zast. i ve věcech správy majetkové jsou ovšem dle všeobecného ustanovení § 98 mor. ob. zř. přezkoumatelna v řízení rekursním, a vyšší stolice je oprávněna zrušiti je nejen pro nezákonnost, nýbrž i z důvodů neúčelnosti. Instanční příslušnost rozhodovací nedává však, pokud jde o věci hospodářské správy ob., vyšší stolici práva ani aby hospodářské opatření obce nahradila jinou disposicí hospodářskou, ani aby tuto jinou hospodářskou disposici obci ukládala. Neboť základní myšlenka ob. zřízení (§ 27 ob. zř.), že obec sama spravuje své záležitosti majetkové a že jedině ona jest ve sféře ob. majetku subjektem hospodařícím, byla by úplně zvrácena, kdyby disposice, k nimž třeba jest vůle subjektu hospodařícího, mohly býti nahrazovány vůlí svazu neb orgánu jiného. Zásadu tuto považuje zákonodárství za tak samozřejmou, že všude tam, kde uznalo potřebu učiniti disposice v oboru ob. hospodářství na vůli obce nezávislými, stanovilo to výslovně jako zřejmou výjimku z pravidla (srv. §§ 96, 106, ob. zř., § 7 odst. 3 a 4 ob. fin. nov. a j.). Kde však chybí takové výjimečné ustanovení a kde tedy hospodářská správa obce je obci jako zcela volná ponechána, může stolice vyšší sice v důsledku rekursních práv poplatnických usnesení obce v oboru hospodářském jenom odstraniti, nemůže však dáti nastoupiti své vůli obsahu positivního na místo vůle projevené obcí. (Srv. nálezy Boh. 945 a 2657 adm.).

Citace:

č. 5428. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 474-477.