Č. 5390.

Samospráva obecní: Zavedení elektr. proudu do obce není zařízením sloužícím jen jednotlivým vrstvám občanstva ve smyslu § 25 ob. novely fin.
(Nález ze dne 17. února 1926 č. 3013).
Věc: Metoděj F. ve S. proti moravskému zemskému výboru o úhradu nákladů elektr. vedení obecními přirážkami.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ob. zastupitelstvo v D. ve schůzi z 24. února 1924 schválilo ob. rozpočet na správ. rok 1924, ve kterémžto rozpočtu bylo jako potřeba pod titulem »Mimořádné hospodaření, stavby« zařazena sub 1) položka: Stavba sekunderní elektrické sítě a transformační stanice s úroky od r. 1920 v částce 270000 Kč, jako dlouholetá výpůjčka na 6% úrok a 4% úmor Kč 27000, a v němž bylo navrženo uhraditi schodek z mimořádného hospodaření včetně položky shora uvedené obecními přirážkami. Z tohoto usnesení odvolal se dnešní st-l a namítal, že rozvrh položky per 27000 Kč všeobecně na veškery přirážky příčí se zákonu, zejména ustanovením §§ 25 a 26 obec. fin. novely, ježto st-l nemůže míti žádného prospěchu z elektrisačního zařízení v D., maje své hospodářské středisko v S., kde jest trvale usazen. Odvolání toto mor. zv nař. rozhodnutím zamítl a to v podstatě z těchto důvodů:
Není vyloučeno, že pozemky st-lovy, ležící v katastru obce D., mohou býti v budoucnu používány způsobem vyžadujícím elektrické energie a mohou tedy míti, byť ne st-l sám, aspoň jeho právní nástupci užitek z rozvodné sítě. Nelze tudíž přespolního st-le od placení ob. přirážek osvoboditi. Ustanovení § 25 a 26 fin. novely, týkající se omezené povinnosti přispívati na zařízení obecní, nelze vztahovati na tento případ, ježto jde tu o takové zařízení obecní, které jest ve všeob. zájmu celé obce a z něhož veškeré občanstvo má a může míti prospěch, při čemž jest bez významu, zda jednotlivý občan ho užívá čili nic.
O stížnosti uvažoval nss takto: — — —
Stížnost namítá, že náklady na zavedení elektr. energie do obce nelze vůbec uhrazovati přirážkami, poněvadž jde o zařízení sloužící jen určité třídě občanů a brání tomu tedy předpis § 25 fin. novely. St-l měl býti ostatně z této přirážkové povinnosti již proto vyňat, poněvadž jednak je pouhým společníkem obce D., a v obci té nebydlí, jednak není mu vůbec možno, aby kdy z elektr. zařízení obce D. měl nějaký prospěch.
Námitkám těmto soud nemohl přisvědčiti. Podle základní zásady, ovládající hospodaření v obci, mají zásadně veškeré výlohy obce — pokud nejsou kryty z výtěžků jmění obecního neb jiných specielních pramenů příjmových — nésti všichni členové svazku obecního, a to stejnou měrou. Zásada tato vyslovena jest v ustanoveních §§ 19 a 24 fin. novely, plyne však zejména a contrario z předpisů §§ 25, 26 a 27 téhož zákona. Výjimku z řečené zásady lze připustiti jen tam, kde ji zákon sám výslovně stanoví. Takovéto výjimky zákon skutečně také zavedl, a to jednak v § 25 fin. novely, dle něhož některá vydání nemají uhrazovati všichni členové svazku obecního, nýbrž jen určitý okruh jejich, jednak v §§ 26 a 27 fin. novely, kde se obci dovoluje rozvrhnouti některé výdaje obecní na obecní poplatníky měrou nestejnou. St-l snaží se dovoditi jen z ustanovení § 25 ob. fin. novely, že měl býti zproštěn povinnosti přispívati na vydání spojená se zařízením elektrovodné sítě. Leč tohoto ustanovení nemůže se s úspěchem dovolávati. Neboť § 25 ob. fin. novely, jenž shoduje se obsahově s ustanovením § 75 původního ob. zříz., lze dle jasného jeho znění použíti jen tehdy, jde-li o výlohy na zařízení, která slouží výhradně zájmům jednotlivých vrstev občanstva, jednotlivých částí okrsku obecního nebo jednotlivých členů obce, tedy jen jde-li o zařízení, z něhož jiné osoby a ostatní část okrsku obecního z objektivních příčin žádného prospěchu míti nemůže (Srov. Budw. č. 7294 A. a mn, j.). Je na bíledni, že k takovýmto zařízením, která výlučně určitému okruhu osob prospívati mohou, nelze počítati zařízení, jímž se do obce síla elektr. zavádí. Neboť nelze tvrditi, že zařízení takové přináší prospěch jen určitému omezenému okruhu občanstva, kdežto ostatní jsou z prospěchu toho z objekt. příčin vyloučeni. Zavedení elektr. proudu do obce je naopak způsobilé přinésti nejen hospodářský prospěch všem vrstvám občanstva, nýbrž přispívá též k lepšímu plnění veř. úkolů obci uložených, které jako na př. osvětlování jsou zcela nepochybně věcí celé obce a nikoliv jen určitého okruhu občanstva. Zdali jednotlivý občan takovéto zařízení, na něž ustanovení § 25 ob. fin. novely vztahovati nelze, vskutku používá čili nic, nemá pro jeho povinnost přispívati v přirážkách ob. k úhradě nákladu s ním spojeného žádného významu (Srov. nález Budw. č. 8283 A, 559 A a mn. j.). Správnost tohoto výkladu § 25 ob. fin. novely potvrzuje ostatně i úvaha, že zákon mluvě o »jednotlivých vrstvách občanstva« má patrně na mysli jen užší přesně vymezené okruhy občanstva, nikoli však jeho převážnou určitě vymezenou a stále měnivou většinu, neboť jinak mohla by se ustanovení tohoto dovolávati i mizivá část občanstva, aby dosáhla osvbození od účasti na základech, které vynaloženy byly v zájmu téměř celé obce (Srovn. ostatně i nález nss-u z 21. ledna 1925 č. 1134). — — —

Citace:

č. 5390. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 399-400.