Č. 5510.

Církevní věci: O závazku patrona k úhradě nákladů oprav kat. kostela a zdi hřbitovní.
(Nález ze dne 20. března 1926 č. 5759).
Věc: František A. v Brně proti ministerstvu školství a národní osvěty (za zúč. obce .... adv. Dr. Jiří Korent z Prahy) o náhradu stavebních nákladů oprav na kostele a hřbitovní zdi v D.
Výrok: Stížnost se z části odmítá jako nepřípustná, z části zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo vysloveno v pořadu stolic správních, že má býti hrazen náklad na nezbytně nutnou opravu kostela a hřbitovní zdi v D. v celkové částce 9311 K 93 h konkurencí patrona a přifařených obcí a že z částky té připadá ve smyslu dvorského dekretu z 24. prosince 1782 č. 283 a §§ 32 a 34 zákona ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. na st-le jako patrona za práce řemeslné a hmoty celkem 6921 K 93 h. Současně uznán st-1 povinným, aby nahradil na komisionelních výlohách částku 126 K 20 h.
O stížnosti, vytýkající vadnost řízení a nezákonnost, uvážil nss toto: — — — —
Bezdůvodnou jest výtka, že měl býti hrazen náklad na zmíněné stavební úpravy ze jmění kostelního a že tudíž přibrání patrona k částečnému hrazení nákladů není po zákonu. Jest arciť pravda, že má býti podle platných předpisů použito k úhradě nákladů spojených se stavbami kostelními především postradatelného jmění kostelního a že má nastoupiti konkurence patrona jen tehdy, není-li tu jmění takového, aneb jestliže jmění to k úhradě konkrétního nákladu nestačí ,(srovn. § 40 odst. 2 zákona ze 7. května 1874 č. 50 ř. z., dvorský dekret z 10. srpna 1733 Supplementum cod. austr. Tom. II. pag. 809, dvor. dekret z 29. ledna, 1. dubna a 19. srpna 1783 zák. Josefa II. sv. 2 str. 374 — 375, dvor. dekret z 24. září 1785 zák. Josefa II. sv. 8 str. 688, dvorský dekret z 27. února 1786 zák. Josefa II. sv. 10 str. 244, dvor. dekret ze 14. března 1822 Jaksch lex. sv. 7 str. 128). Než st-l neprokázal a nepokusil se ani prokázati v řízení správním a nečiní tak ani ve stížnosti, že by měl farní kostel ve D. jmění, jehož výnosu není třeba k úhradě běžných potřeb a nemůže proto býti zmíněná námitka stížnosti již z tohoto důvodu předmětem úvah tohoto soudu. Že by při insuficienci výdejného jmění uvedeného kostela mělo sazeno býti i na substanci jeho, st-l netvrdil ani v řízení správním a netvrdí tak ani ve stížnosti dnešní. Neměl proto soud příčiny, aby se touto otázkou blíže zabýval a s tohoto hlediska uvažoval o zákonitosti výroku žal. úřadu. Ostatně udal sám zástupce patronátního úřadu při kolaudačním řízení, odbývaném dne 26. října 1920, že pro konkrétní náklad není z výdejného jmění kostela d-ského ničeho k disposici a také správní spisy dosvědčují, že jsou roční přebytky kostelního jmění kostela d-ského trvajícími již závazky na delší řadu let úplně vyčerpány a že jest tudíž jmění to insuficientní.
A ježto § 57 zákona ze 7. května 1876 č. 54 ř. z., nepředpisuje zvláštní způsob a postup, jakým má býti provedeno zjištění objektivní nutnosti oprav na budovách kostelních, z výsledku řízení uloženého v zápisech o jednotlivých místních šetřeních pak jest zřejmo, že veškeré opravy kostela i hřbitovní zdi byly podle prohlášení státního technika nezbytně nutný, není tu ani další vady řízení stížností vytýkané a jest stížnost i v tomto směru bezdůvodná. — — —
Pokud stížnost dalšími svými námitkami popírá povinnost st-lovu k úhradě komisionelních výloh proto, že opravy ty pocházejí z r. 1920, kdy st-l nebyl ještě majitelem nemovitostí patronátem zatížených, jest obsah její bezdůvodným, ježto běží tu o výdaje a tedy o plnění spojené s patronátem reálním, které bylo formalisováno a konkretisováno teprve vůči st-li a to v době, kdy byl již podle obsahu spisů nesporně vlastníkem dotčených nemovitostí a kdy ho tedy nepochybně postihovala povinnost patronátu s nemovitostmi těmi spojeného. — — —

Citace:

č. 5510. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 624-625.