Č. 5539.

Dávka z přírůstku hodnoty. — Administrativní řízení (Slovensko): Za účinnosti župního zákona č. 126/1920 končí instanční postup ve věcech dávky z přírůstku hodnoty v městech s regulovaným magistrátem u župního úřadu.
(Nález ze dne 31. března 1926 č. 10583/25).
Prejudikatura: srovnej Boh. 5000, 5450, 5477 a 5478 adm.
Věc: Firma »Patria« A. G. v Bratislavě proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Plat. rozkazem přednosty III. oddělení rady hl. m. Bratislavy ze 7. ledna 1923 byla vyměřena stěžující si firmě jako zcizitelce dávka z přírůstku hodnoty z převodu nemovitostí ..., zcizených trhovou smlouvou z 23. září 1922. V odvolání bylo namítáno, že ve smyslu § 3 odst. 2 zák. č. 403/22 jde o stav. parcelu, která od dávky z přírůstku hodnoty jest osvobozena; ježto převod stal se na stavební společnost za účelem stavby domů, nemá býti dávka vyměřena. Zastupitelský sbor města Bratislavy odvolání zamítl. Další odvolání namítající, že kupující stav. družstvo se zavázalo nésti dávku a že měla býti dávka proto vyměřena kupci a nikoliv st-lce, žal. úřad v pořadí instančním zamítnul.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Nss-u bylo se z moci úřední zabývati otázkou, zdali výrok ten byl vydán úřadem podle zákona k tomu příslušným. Nař. rozhodnutí bylo vydáno 11. prosince 1924, tedy v době, kdy na Slov. platil již zákon z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. o přechodné úpravě fin. hospodářství obcí a měst s právem municipálním (§ 59 cit. zák.), kdy dále město Bratislava nebylo již městem municipálním, nýbrž městem s regulovaným magistrátem (§ 1 zák. ze 13. července 1922 č. 243 Sb., vlád. nař. z 21. září 1922 č. 275 Sb. a §§ 1 a 20 vlád. nař. z 23. listopadu 1922 č. 335 Sb.) a kdy na Slov. byl již účinným zákon o zřízení župních a okr. úřadů z 29. února 1920 č. 126 Sb. (§ 1 a 2 vlád. nař. z 26. října 1922 č. 310 Sb.). Vzhledem k § 44 odst. 1 zákona z 19. srpna 1921 č. 329 Sb. lze se dle § 19 odst. 3 pravidel vydaných k § 37 cit. zák. nařízením z 27. dubna 1922 č. 143 Sb. z rozhodnutí ob. zastupitelstva odvolati k bezprostřednímu dohlédacímu úřadu, v dalším postupu instancí k vyšším dohlédacím úřadům. Podle § 58 cit. zákona přísluší působnost, která náleží podle tohoto zákona bezprostřednímu dohlédacímu úřadu, když v dotyčném území jsou zřízeny žup. a okr. úřady, okresnímu výboru a působnost vyššího úřadu dohlédacího župnímu výboru. Ježto však dle § 6 zák. z 20. února 1920 č. 126 Sb. vykonávají města s reg. magistrátem působnost okr. úřadů, možno při těchto městech za bezprostřední a vyšší dohlédací úřad povolaný podle odst. 1 § 58 zák. č. 329/21 pokud se týče 1. věty, odst. 2 tohoto § k rozhodování v cestě instanční o odvoláních podaných podle tohoto zákona považovati jedině župní výbor, stejně jako podle § 48, odst. 1 vykonává v Čechách při městech se zvláštním .statutem zsv působnost bezprostředního i vyššího dohlédacího úřadu. Z této zásady nastává však výjimka podle 2. věty odst. 2 § 58 cit. zák. pokud jde o působnost župního výboru, jakožto stolice odvolací v záležitostech uvedených v tomto ustanovení, k němuž patří také, jak patrno ze stylisace § 44 v 2. větě odst. 2 § 58, záležitosti ob. poplatků a dávek. Tuto působnost přikazuje 2. věta, odst. 2 § 58 cit. zák. župním senátům, které podle zákona z 9. září 1920 č. 158 Sb. mají býti zřízeny. V § 44 zák. č. 158 z r. 1920 se však stanoví, že okresní pokud se týče župní senáty budou zřízeny teprve až nabude účinnosti zákon vzpomenutý v § 43, totiž zákon upravující řízení správní před okr. a žup. senáty. Tento zákon nebyl však dosud vydán. Jestliže § 58 cit. zákona č. 329/21 přikazuje s jedné strany (v odst. 1. a v 1. větě odst. 2) zásadně rozhodování o odvoláni podle tohoto zákona počínaje dnem, kdy na tom kterém území budou zřízeny nové okr. a žup. úřady, župním výborům a jestliže však týž s druhé strany (§ 2. větě odst. 2) určitý obor působnosti žup. výboru — mimo jiné také instanční rozhodování podle § 44 cit. zák. — vylučuje z kompetence těchto výborů a přikazuje tento obor působnosti do kompetence jiných orgánů (žup. senátů), které však v době zřízení nových okr. a žup. úřadů nebyly ještě zřízeny, pak nelze pochybovati o tom, že dokud nebudou tyto jiné orgány (župní senáty) zřízeny, může pravomoc zmíněná vzhledem k § 44 odst. 1 zák. cit. v § 19 shora uvedených pravidel a přikázána v této normě bezprostřednímu úřadu dohlédacímu a v dalším postupu instančním vyššímu dohlédacímu úřadu, totiž pravomoc rozhodovati v poslední stolici o ob. dávce z přírůstku hodnoty vybírané podle cit. norem — příslušeti počínaje 1. lednem 1923 v obcích s reg. magistrátem jedině župním úřadům.
Rozhodl-li tedy žal. úřad ve věci této jako instance další, osoboval si kompetenci jemu nenáležející a jest výrok jeho zmatečný. Za daného právního stavu náleželo žal. úřadu odmítnouti odvolání jako nepřípustné a ježto ze spisů správních jest patrno, že st-l použil tohoto nepřípustného prostředku právního následkem poučení právního daného mu župním výborem, bylo mu učiniti opatření, aby tato vada řízení byla napravena a st-li poskytnuta možnost použíti stížnosti k nss-u jako právního prostředku jedině přípustného. Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss, aniž se soud mohl zabývati meritorními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 5539. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 682-684.