Č. 5683.

Pozemková reforma: Cukrovar nepozbývá povahy objektu ze záboru vyloučeného již proto, že část pozemků závodu tomu sloužících je věnována hospodaření zemědělskému.
(Nález ze dne 20. května 1926 č. 10.509.)
Prejudikatura: Boh. 1133 adm. a j.
Věc: Jan Sch. v H. proti státnímu pozemkovému úřadu o vyloučení objektu ze záboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l požádal stpú za rozhodnutí, že býv. cukrovar v Č. jest spolu s pozemky majetek ten doplňujícími a zaokrouhlujícími vyloučen ze záboru dle §u 3 lit. a) zák. záb. a uvedl, že cukrovar ten nebyl nikdy součástí velkostatku, nýbrž byl dříve zcela odděleně spravován, nyní pak, kdy provoz v něm je zastaven, je zatímně, než poměry dovolí zříditi tam opět průmyslový podnik, samostatně pronajímán. — — —
Stpú nař. výměrem žádost zamítl. — — — —
O stížnosti nss uvážil:
Nař. rozhodnutí odpírajíc uznati svrchu uvedené nemovitosti za objekt ze záboru vyloučený má za to, že objektem takovým nemohou býti pozemky sloužící hospodaření zemědělskému, a domnívá se, že když třeba jen část nemovitostí, o jichž vyloučení jde, tomuto účelu slouží, není možno již dotyčný celek uznati za objekt ze záboru vyloučený. Nss nesdílí tento náhled.
Žal úřadu jest sice dáti za pravdu v tom, že k povaze objektu ve smyslu § 3 lit. a) zák. záb. patří, aby věnován byl svou podstatou a svým hospodářským určením jinému cíli, než hospodaření zemědělskému, leč to platí jen o objektu samém, nikoliv i o jeho příslušenství.
Nss již v nálezu Boh. 1133 adm. vyslovil, že samotná okolnost, že mezi pozemky určitého objektu jsou i pozemky sloužící produkci zemědělské, nevadí vyloučení dotyčného objektu ze záboru i s těmito pozemky, jestliže pozemky ony nejsou samostatnými objekty, nýbrž pouhým příslušenstvím objektu, o jehož vyloučení jde, a jehož právní osud jako příslušenství jeho sdílejí. V cit. nálezu poznamenal nss, že ku příkladu dráha sloužící účelům veř. komunikace nepřestane býti objektem ze záboru vyloučeným proto, že k pozemkům jejím patří i parcely věnované jako zahrádky při nádraží produkci zelinářské, nebo že na násypech jejich sklízí se tráva, a že nelze tyto části odtrhnouti od celku, jemuž slouží a sčítati je s ostatním majetkem státem zabraným.
Na náhledu v tomto nálezu vysloveném trvá nss i nyní. Poněvadž žal. úřad nepopírá, že by tovární budovy samy o sobě byly objektem ze záboru vyloučeným, a upírá jim tuto vlastnost jedině se zřetelem na to, že svrchu uvedené pozemky jsou věnovány produkci zemědělské, záleží dle svrchu uvedených vývodů pouze na tom, zda pozemky ony jsou pouhým příslušenstvím továrních budov či nikoliv. Žal. úřad to popírá, uváděje, že tovární budovy jsou té doby pronajímány za skladiště bez jakékoliv souvislosti k pozemkům zemědělským, které rovněž samostatně jsou pronajímány, takže nemohou té doby býti pokládány za příslušenství budov továrních. Naproti tomu uvádí stížnost, že tato okolnost není ještě vyloučení na závadu, ježto pronájem budov i pozemků je jen opatřením přechodným a provoz v továrně, jenž následkem války byl zastaven a pro nejistotu, bude-li továrna st-li propuštěna ze záboru, nemohl dosud býti obnoven, bude zahájen, jakmile st-l bude míti právní jistotu, že objekt bude mu ponechán.
Nss uznal v tom směru stížnost za důvodnou.
S nař. rozhodnutím jest sice souhlasiti potud, že nerozhoduje, zda někdy dotyčné pozemky byly příslušenstvím továrních budov, nebo zda v budoucnosti jimi opět se stanou, nýbrž že směrodatným jest pouze, zda příslušenstvím tím jsou, avšak je právě otázka, zda nemovitosti ony pozbyly povahy továrního příslušenství tím, že jich na čas pro továrnu potřebí není, poněvadž provoz její byl dočasně zastaven. V tom směru má nss za to, že z pouhého dočasného zastavení továrního provozu neplyne ještě logicky závěr, že nemovitosti, jež dosud sloužily účelům závodu a měly v důsledku toto povahu jeho příslušenství, povahy té pozbývají, neboť i když se jich dočasně k účelům továrním nepoužívá, zůstávají přece i pak určeny k tomu, aby po zahájení provozu závodu sloužily, a nelze proto říci, že ztrácejí veškerý vztah k továrnímu objektu a přestávají býti jeho příslušenstvím.
Poněvadž právní náhled, na němž úřad své rozhodnutí založil, nemá opory v zákoně, bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5683. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 936-938.