Č. 5348.

Domovské právo. — Administrativní řízení (Slovensko): * Obec není legitimována ke stížnosti na nss proti rozhodnutí, kterým zrušeno bylo usnesení obce uznávající, že domovské právo bylo podle ustanovení § 1 č. 4 úst. zák. č. 236/20 nabyto.
(Nález ze dne 4. února 1926 č. 1860.)
Věc: Městská obec L. proti župnímu úřadu ve Zvoleni stran domovské příslušnosti Alberta Sz.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Rozhodnutím župního úřadu župy XVIII. ve Zvoleni ze 4. října 1924 zamítnuto bylo odvolání obce L. z výnosu okr. úřadu v L. z 3. září 1924, kterým zrušeno bylo usnesení zastupitelstva města L. ze 4. února 1924, jímž uznána byla příslušnost Alberta Sz. a bylo nařízeno, aby dotyčný s celou rodinou ze seznamu příslušníků byl vymazán.
Rozhoduje o stížnosti, uvážil nss toto:
Podle §u 2 zák. o ss může se dovolati rozhodnutí nss-u jen ten, kdo tvrdí, že nezákonným rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu byla práva jeho porušena. Nss-u náleží tedy v prvé řadě zkoumati, zda napadeným rozhodnutím mohla práva obce býti porušena. Stížnost ve směru tomto ničeho neuvádí. Napadeným rozhodnutím zrušeno bylo usnesení zastupitelského sboru města L., jímž přiznána byla domovská příslušnost Albertu Sz. na základě odst. 4. § 1 úst. zák. č. 236/ 1920. Ob. zastupitelstvo v L. uvedlo na odůvodnění tohoto usnesení, že osvědčením čsl. státního učitelského ústavu v L. z 28. listopadu 1923 jest prokázáno, že byl Albert Sz. v tomto ústavě zaměstnán, složil služební slib čsl. republice, následkem čehož musí býti ve smyslu shora cit. zákona pokládán za příslušníka obce L. Zastupitelský sbor vyslovil usnesením, že Albert Sz. má domovské právo v obci L., ježto jest jako skutečný zřízenec stát. učitelského ústavu v L. čsl. státním občanem dle cit. odst. 4. § 1 a proto má domovské právo v obci l-cké, ve které jest jeho trvalé místo služební. Z toho se podává, že zastupitelský sbor, vydávaje zmíněné usnesení, měl na mysli ustanovení § 15 úst. zák. č. 236/20, že osoby uvedené v § 1 odst. 4. mají právo domovské v obci, ve které jest jim vykázáno trvalé místo služební. Zastupitelstvo ob. nepoužilo zde tedy svého práva uděliti dobrovolně právo domovské na základě své volné úvahy, nýbrž deklarovalo, že Albertu Sz. přísluší domovské právo v L. již na základě ustanovení zákona. Ob. zastupitelstvo, zjišťujíc a uznávajíc takto domovskou příslušnost Albertem Sz. dle svého mínění po zákonu nabytou, vystupovalo toliko jako úřad v mezích své kompetence v záležitostech domovských dle zák. čl. XXII : 1886 jemu příslušející a nikoliv jako korporace samosprávná, do jejíhož práva autonomie spadá dobrovolné přijímání do svazku domovského (§ 32 č. 1 zák. čl. XXII z r. 1886). Oprávnění, plynucí ze správní působnosti obce jako úřadu, mají jen povahu oprávnění úředních a obec, vykonávajíc takovouto funkci v mezích své instanční kompetence, nemůže se dovolávati subj. práv naproti úředním úkonům úřadů jí nadřízených. Přísluší-li obci jen funkce úřední jako v tomto případě, pak nemůže obec vystupovati proti rozhodnutí úřadu instančně nadřízeného jako strana a nedostává se jí proto i legitimace ke stížnosti na nss.
Následkem toho byla stížnost jakožto nepřípustná odmítnuta.

Citace:

č. 5348. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 328-329.