Č. 5531.

Školství. — Státní zaměstnanci: I. * Vysokoškolští profesoři jsou »státními osobami učitelskýmk ve smyslu § 5/1 zákona č. 457/1919 o válečných pololetích. — II. * Předpisy § 2 zákona č. 457/19 mohou míti význam také pro vysokoškolského profesora, který byl 1. listopadu 1918 profesorem středoškolským a v době do 7. srpna 1919 byl jmenován profesorem vysokoškolským. — III. * Předpis § 8 vl. nař. č. 349/20 o zápočtu válečných pololetí vztahuje se jen na ony vysokoškolské profesory, kteří dne 1. listopadu 1918 byli v aktivní službě jako profesoři vysokoškolští.
(Nález ze dne 27. března 1926 č. 6583).
Věc: Dr. Maxmilián K. v Praze (adv. Dr. Taussig z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (adb. r. Dr. Frt. Havelka) o válečná pololetí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Vynesením z 27. prosince 1919 připočetla zšr v Praze st-li jako profesoru státní reálky na jeho přihlášku z 20. listopadu 1919 5 válečných půlletí podle zákona č. 457/1919 pro postup do vyšších stupňů platových, jakož i pro postup časový a udělila mu v důsledku toho čtvrtý pětiletní přídavek od 1. října 1918 s tím, že celková započítaná doba služební činí se zmíněným připočtením do dne 1. října 1918 21 roků 1 měsíc a 26 dní a že se stanoví pátý pětiletní přídavek ode dne 1. září 1922.
Již před tím byl st-l jmenován rozhodnutím presidenta republiky z 24. září 1919 řádným profesorem university a vyrozuměn o tom dekretem min škol. z 22. prosince 1919. Požitky řádného profesora ve smyslu zákona č. 78/1919 zvýšené podle zákona č. 541/1919 rovnající se VI. hodn. tř. 3. stupni platovému byly mu poukázány od 1. října 1919.
Podáními z 10. prosince 1920 a ze 13. listopadu 1922 zažádal st-l s poukazem na § 12 vlád. nař. č. 349/1920 o poskytnutí výhod podle § 10 tohoto nař. započítáním do postupu doby 5 vál. půlletí, zkrácené o dobu od 1. října 1918 do 24. září 1919 (dne jmenování), tedy doby 1 roku 6 měsíců a 6 dní a v důsledku toho o poukázání požitků V. hodn. třídy. 1. stupně platového od 1. dubna 1921 ve smyslu § 1 cit. nařízení. Vyřizujíc přihlášku tuto, přiznala zsp v Praze rozhodnutím z 31. prosince 1922 st-li od 1. října 1922 požitky V. hodn. tř. 1. stupně plat. příslušející mu v základě časového postupu, žádosti jeho o započtení vál. půlletí po rozumu § 16 vl. nař. č. 349/1920 však nevyhověla, ježto ustanovení § 10 odst. 2 cit. vlád. nař. možno použíti pouze v těch případech, kde skutečný mimořádný profesor byl po 1. říjnu 1918 jmenován řádným profesorem, nikoliv však v takových případech, kde ten který řádný profesor před svým jmenováním nebyl profesorem mimořádným, nýbrž buď docentem s titulem mimořádného profesora, anebo činným v jiném oboru státní služby, takže zákonnému nároku profesoři K. na připočtení válečných půlletí bylo učiněno zadost výše zmíněným výnosem zšr-y, t. j. započtením 5 vál. půlletí jako profesoru středoškolskému. Odvolání st-lovo, ve kterém se dovolával zejména též § 2 zák. č. 457/1919 a ve kterém tvrdil, že výklad daný zsp-ou § 10 odst. 2 vlád. nař. č. 349/1920 odporuje zákonu, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zsp-é, kteréžto rozhodnutí bylo v plném rozsahu potvrzeno.
O stížnosti nss uvážil:
I. st-l dovolával se svými podáními toho, aby mu část vál. pololetí byla započtena pro jeho platový postup jako profesora středoškolského, při čemž poukazoval na § 10 vlád. nař. č. 349/1920. Nutno tedy nejprve zkoumati, zda uvedený § 10 cit. vlád. nařízení dává st-li nárok jím tvrzený a bude teprve — shledá-li nss, že nárok tento se nepodává z cit. § 10 vlád. nař. č. 349/1920 věcí soudu zkoumati, zda nárok tento plyne po př. st-li přímo ze zákona č. 457/1919, zejména z § 2 odst. 2 po př. 1, a dále, kdyby otázku tuto bylo zodpověděti kladně, zda po př. § 10 vlád. nař. č. 349/1920 odporuje ve směrech stížností tvrzených zákonu.
Podle § 8 vlád. nař. č. 349/1920 »postupují vysokoškolští profesoři, kteří byli 1. listopadu 1918 v aktivní službě, za každý kalendářní rok 1914 až 1918, v němž byli alespoň po 6 měsíců v aktivní státní službě civilní neb za této služby konali aktivní vojenskou službu, vždy o půl roku dříve do vyšších služebních požitků, než měli 1. října 1918.«
Ze znění tohoto předpisu, který mluví o »vysokoškolských profesorech, kteří byli 1. listopadu 1918 v aktivní službě« a naproti tomu požaduje, aby profesoři ti byli v kalendářních letech 1914 až 1918 »v aktivní službě civilní....«, jde, že nařízení č. 349/ 20 předpisem § 8 odst. 1. míní jenom takové vysokoškolské profesory, kteří dne 1. listopadu 1918 sloužili aktivně jako vysokoškolští profesoři, nikoliv však takové profesory vysokoškolské, kteří teprve po 1. listopadu 1918 vysokoškolskými profesory se stali. Že tomu tak je, podává se také z obsahu následujících §ů 9 a 11 cit. nařízení, kde se pojednává (§ 9) o vysokoškolských profesorech, kteří 1. října 1918 nebo dříve dosáhli nejvyšších požitků, o mimořádných profesorech (§ 10), kteří po 1. říjnu 1918 byli jmenováni profesory řádnými, tedy před 1. říjnem 1918 již byli profesory mimořádnými a (§11) o vysokoškolských profesorech, kteří za války aktivně sloužili, avšak před účinností zákona č. 457/19 odešli na odpočinek; vesměs se tu tedy v § 9 až 11 jedná o vysokoškolských profesorech, kteří již před 1. listopadem 1918 vysokoškolskými profesory byli, kdežto nařízení č. 349/1920 nikde nečiní zmínky o vysokoškolských profesorech, kteří teprve po 1. listopadu 1918 se vysokoškolskými profesory stali. Dále plyne to též z toho, že znění § 8 vlád. nař. č. 349/1920 zřejmě se přimyká ke znění § 1 zák. č. 457/1919, kde rovněž se mluví o »civilních státních úřednících, kteří byli 1. listopadu 1918 v aktivní službě.«
St-l 1. listopadu 1918 vysokoškolským profesorem nebyl; nemůže tedy ve své vlastnosti vysokoškolského profesora jmenovaného vysokoškolským profesorem teprve v září 1919 nárok na samostatné připočtení válečných pololetí ve své vlastnosti vysokoškolského profesora vůbec opírati o předpisy vlád. nař. č. 349/1920, tím méně může nárok na to, aby jemu zbytek doby připočtené jemu na válečných pololetích již dříve v jeho vlastnosti profesora středoškolského byl započten jako profesoru vysokoškolskému, vyvozovati z předpisu § 10/11. odst. cit. nař. č. 349/1920, když se stal po 1. říjnu 1918 řádným profesorem vysokoškolským nikoliv z dřívější vlastnosti mimořádného profesora vysokoškolského, nýbrž z dřívější vlastnosti profesora středoškolského.
Zda ovšem vlád. nař. č. 349/20 ustanoveními svých §ů 8 až 12 provedlo zákon č. 457/1919 pro profesory vysokoškolské způsobem vyčerpávajícím čili nic, neměl nss v této souvislosti příčiny zkoumati.
II. Jest tudíž ještě zkoumati, zda st-lem tvrzený nárok lze opříti přímo o zákon z 23. července 1919 č. 457 Sb., zejména o § 2 tohoto zákona, kterého se st-l ve svém rekursu dovolával a kterého se dovolává též v přítomné stížnosti.
Zákon ten nabyl účinnosti dne 7. srpna 1919 ,(§ 9), výhody jím poskytované nabývají platnosti dnem 1. října 1918. Zápočet válečných pololetí poskytuje se v § 1 »civilním státním úředníkům, kteří byli 1. listopadu 1918 v aktivní službě«, scilicet civilní úřednické (srovnej nález Boh. 3221 a 942 adm.), dále v § 4 »civilním státním úředníkům, kteří sice byli ve státní službě ustanoveni po 1. listopadu 1918, ale přestoupili do ní z jiné služby veřejné nebo služby jí na roven postavené ....« Konečně v § 5 též státním osobám učitelským a to obdobně podle § 1 až 4. Mimo to činí zákon v § 6 ještě zvláštní opatření v příčině civ. stát. zaměstnanců (stát. osob učitelských), kteří před účinností zákona odešli na trvalý odpočinek.
Z těchto ustanovení jde, 1. že nárok na zápočet vál. pololetí podle zák. č. 457/1919 mají jenom civ. stát. úředníci (osoby učitelské), kteří v den, kdy zákon ten nabyl účinnosti již byli civ. stát. úředníky (osobami učitelskými) buď v aktivitě nebo na odpočinku (srovnej nález Boh. 3033 adm.), 2. že pro vznik a realisaci nároku na zápočet válečných pololetí je rozhodný stav, který u toho kterého státního zaměstnance je dán v den účinnosti zákona, t. j. v den 7. srpna 1919.
Tohoto dne byl st-l profesorem středoškolským a proto důvodně domáhal se svojí přihláškou z 20. listopadu 1919 připočtení vál. pololetí ve své vlastnosti středoškolského profesora a důvodně mu také výnosem zšr-y z 27. prosince 1919 byla vál. pololetí připočtena v této jeho vlastnosti středoškolského profesora a byly mu výhody pro něho z toho plynoucí přiznány ve smyslu § 8 zákona č. 457/1919 ke dni 1. října 1918. Na tom nemění nic ta okolnost, že jak st-lova přihláška tak rozhodnutí zšr-y se staly již v době, kdy st-l již nebyl profesorem středoškolským, stav se 24. září 1919 profesorem vysokoškolským, když právě st-l dne 7. srpna 1919 byl profesorem středoškolským.
Nárok st-lův na přípočet válečných pololetí byl tedy zkonsumován již tím, že jemu vál. pololetí byla uvedeným výnosem zšr-y připočtena v jeho dřívější vlastnosti profesora středoškolského a nemá st-l ani přímo ze zákona č. 457/1919 nárok na to, aby mu po jeho jmenování profesorem vysokoškolským byla válečná pololetí připočtena samostatně znova.
III. St-l ovšem také a to hlavně tvrdí, že mu ještě v jeho vlastnosti profesora vysokoškolského jest fruktifikovati onu část vál. pololetí započtených již dříve ve vlastnosti středoškolského profesora, která nebyla v jeho vlastnosti profesora středoškolského využita. V tomto směru požaduje st-l pro sebe výhody, které poskytuje zákon č. 457/1919 v § 2, a to jak v odst. prvém, tak v odstavci druhém. Tu uvážil nss takto:
Podle § 2 odst. 1. zákona č. 457/1919 započítává se »ona část půlletí, jež při prvém postupu podle § 1 tohoto zákona provedeném byla spotřebována, při dalším postupu do vyšších platových stupňů a do platů vyšší třídy.«
Podle II. odst. § 2 pak započítává se »úředníkům, kteří po 1. říjnu 1918 dosáhli jmenováním požitků vyšší třídy, ona část stejné doby, jako byla podle § 1. započtena, která od 1. října 1918 ještě neuplynula, do dalšího postupu v této hodnostní třídě«. Toto započtení nemá místa u úředníků, kteří od 1. října 1918 byli povýšeni o dvě hodnostní třídy....«
Žal. úřad má podle vývodů odv. spisu za to, že předpisy § 2 zák. č. 457/1919 se na st-le vůbec nevztahují, poněvadž je vyloučen jakýkoliv časový postup z postavení stát. úředníka nebo středoškolského profesora kterékoliv hodn. třídy do hodnosti profesora vysokoškolského.
Je ovšem pravda, že přestup z postavení státního úředníka nebo středoškolského profesora do postavení profesora vysokoškolského je možný toliko jmenováním. Na druhé straně však je zřejmým úmyslem zákona č. 457/1919, aby výhod započtení vál. pololetí se stali účastnými všichni definitivní zaměstnanci státní, zejména též všechny »státní osoby učitelské« (srovnej § 5 zák.); dále jde z § 5 odst. 1. zákona č. 457/1919, že stát. osoby učitelské mají býti účastný výhod plynoucích z §§ 1 až 4 zák., tedy též výhod podle § 2 odst. 1 a 2; konečně nelze vysokoškolské profesory přes namnoze odchylné jich postavení vylučovati zásadně a ve všech směrech ze souhrnného pojmu »státních osob učitelských.« Vždyť ostatně právě v cit. ustanovení § 5 odst. 1. zák. č. 457/1919 o stát. osobách učitelských našla výkonná
moc podklad pro úpravu zápočtu vál. pololetí pro vysokoškolské profesory, jak byla provedena vl. nařízením č. 349/1920.
Dále nutno uvážiti, že třebas vysokoškolští profesoři nejsou podle § 1. odst. 1. zákona ze 13. února 1919 č. 78 Sb. zařazeni do hodn. tříd, přec jenom výměra jejich požitků je ustanoveními tohoto zákona (§ 2 a násl.) a vlád. nař. č. 349/20 přimknuta na platový systém stát. úředníků a ze zejména počáteční plat řádného vysokoškolského profesora se rovná třetímu platovému stupni VI. hodn. třídy stát. úředníků. Poněvadž pak zápočet vál. pololetí má podle zák. č. 457/1919 význam nikoliv pro zařazení do hodn. tříd, nýbrž (podle § 1 bod 1. odst. 1. zák. č. 457/19) pro vyměření požitků na základě postupu platového t. j. postupu do vyšších stupňů téže hodn. třídy a na základě postupu časového t. j. postupu do požitky vyšší hodn. třídy (bez jmenování do této vyšší třídy), nelze shledati, proč by zásadně zápočet vál. pololetí provedený u stát. úředníka nebo profesora (podléhajícího služ. pragmatice úřednické z roku 1914 resp. učitelské z roku 1917), nemohl jeviti za okolností svůj vliv také po pozdějším jmenování jeho profesorem vysokoškolským pro požitkový postup ve vlastnosti profesora vysokoškolského, a proč i v takovém případě by nemohlo přijíti k platnosti ustanovení § 2 odst. 1 a 2 zák. č. 457/1919.
Zásadní stanovisko zaujaté žal. úřadem v tomto směru odporuje tedy zákonu.
IV. Nicméně nedospěl však soud ke zrušení nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss, poněvadž st-l ani podle § 2 zák. č. 457/19 nemůže ze zápočtu vál. pololetí provedeného u něho v jeho vlastnosti středoškolského profesora právem pro sebe dovozovati nárok na větší požitky, než jakých beztak dosáhl svým jmenováním profesorem vysokoškolským, takže mu nař. rozhodnutím na jeho subj. právech ublíženo nebylo (§ 2 zák. o ss), a to z těchto důvodů:
Zápočtem vál. pololetí dosáhl st-l ve své vlastnosti středoškolského profesora ke dni 1. října 1918 celkové služební doby 21 roků 1 měsíce a 26 dnů, takže jeho služební doba pro výměru služ. požitků významná fiktivně počíná dnem 5. srpna 1897 (srovnej shora uvedený výnos zšr-y z 27. prosince 1919); když 1. zářím 1919 nabyl účinnosti zákon ze 7. října 1919 čís. 541 Sb., měl tedy st-l od 1. září 1919 při započítatelné době 22 roků 26 dnů na základě přeřazení podle čl. VII. § 7 zákona č. 541 Sb., podle vlád. nař. ze 4. března 1920 čís. 154 Sb. a podle výn. min. škol. ze 17. března 1920 č. 66400/1919. Věstník ročník II. č. 36 str. 108 a násl. nárok na požitky podle VI. hodn. třídy 1. plat. stupně a byl by teprve za další jeden rok postoupil do 2. platového stupně VI. hodn. třídy. Když však svým jmenováním vysokoškolským profesorem nabyl od 1. října 1919 podle § 2 zák. č. 78/1919 požitků 3. plat. stupně VI hodn. třídy, k jehož dosažení by byl, kdyby byl zůstal profesorem středoškolským potřeboval ještě okrouhle 4 roky, tedy více než činí celý zápočet vál. pololetí (2 1/2 roku), nelze shledati, že by pro st-le vybýval ještě nějaký nárok z důvodu § 2 odst. 1. zák. č. 457/1919; o případ podle § 2 odst. 2. pak u st-le vůbec nejde, když svým jmenováním vysokoškolským profesorem vůbec nenabyl požitků vyšší hodn. třídy. Nemůže tedy st-l ani z § 2 zák. č. 457/1919 dovozovati nárok jím tvrzený. V. Je-li tomu tak, pak odpadá pro nss také nutnost, zkoumati vůbec zákonitost vlád. nař. č. 349/20. Nss jest totiž podle § 8 zák. o ss co do práva zkoumati platnost nařízení postaven na roven řádným soudům. Řádné soudy (soudcové) mají podle § 102 ústavní listiny »právo, řešice určitou právní věc, zkoumati platnost nařízení.« Může tedy také nss zkoumati platnost nařízení jenom potud, pokud toho ku projednání konkrétní stížnosti je třeba. Poněvadž pak st-l svůj domnělý nárok dle toho, co uvedeno shora, nemůže opírati o jím dovolávaný předpis § 2 zák. č. 457/1919, odpadá pro nss příčina i možnost, aby zkoumal, zda vlád. nař. č. 349/1920 odporuje či neodporuje zákonu čís. 457/1919 ve směrech stížností tvrzených.

Citace:

č. 5531. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 667-672.