Č. 5364.

Učiteltvo: I. * Disciplinární řízení proti učiteli národní školy v Čechách je ukončeno teprve doručením konečného disc. nálezu; týmž okamžikem pomíjí suspense. Administrativní řízení: II. Pokud opak není zvlášť ustanoven, stává se správní akt vůči straně účinným teprve svým doručením.
(Nález ze dne 9. února 1926 č. 2451).
Věc: Antonín P. v L. (adv. Dr. Th. Bartošek z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran doplatku požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ošr v R. zavedla vyřízením ze 7. září 1919 proti st-li podle § 38 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. disc. vyšetřování a suspendovala jej podle § 48 téhož zákona s úřadu školního a příjmů s ním spojených. Po rozumu § 49 vyměřila zároveň jeho manželce po dobu suspense příslušnou alimentaci. Nálezem ze 14. října 1920 uznala zšr st-le vinným přestupky § 118 (o povinnostech učitelstva) a § 124 posl. odst. (o vlivu učitelově) řádu škol. a vyuč. — — — a uložila mu ve smyslu předpisu § 47 lit. g) osnovy zákona o platech učitelstva disc. trest propuštěním ze školní služby vůbec. St-lovo odvolání bylo rozhodnutím min. škol. z 9. března 1922 zamítnuto, zároveň však změnilo min. uložený trest v trest přeložení na jiné místo týmiž příjmy nadané podle § 47 lit. c) osnovy zákona. — — — Provádějíc toto rozhodnutí přeložila zšr výnosem z 9. dubna 1923 st-le z O. bez nároku na výlohy stěhovací na místo def. učitele při obecné škole v L. Žádostí z 21. května 1923 domáhal se st-l, aby mu byly přiznány doplatky k služnému od měsíce března 1922. V odůvodnění uvedl, že rozhodnutím min. škol. bylo právoplatně ukončeno disc. řízení a tím odpadl také důvod pro suspendování a spojenou s tím ztrátou 1/3 služ. požitků od března 1922.
Zšr rozhodnutím z 19. září 1923 nevyhověla žádosti za náhradu zadržených služ. příjmů poukazujíc na poslední větu § 49 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. Odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím z důvodů nař. výnosu zšr-y zamítnuto, při čemž k námitkám st-lovým bylo podotknuto, že výnosem min. z 9. března 1922 nebyla vyslovena st-lova nevina, nýbrž že mu byl pouze trest propuštění ze školní služby změněn v trest přeložení na jiné místo nadané týmiž příjmy a tudíž, že nemá nároku na žádanou náhradu zadržených požitků.
Stížnost neshledal nss důvodnou.
St-l svojí žádostí z 21. května 1923 resp. svým rekursem podaným do rozhodnutí zšr-y z 19. září 1923 n edomáhal se, aby mu požitky zadržené byly po celou dobu jeho suspense nahrazeny, a uznává také stížnost, že náhrada taková po zákonu (§ 49 posl. věta zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z.) nastane toliko, když disc. řízení končí osvobozením obviněného. Naopak domáhal se st-l jen toho, aby mu byly doplaceny požitky za dobu od března 1922, poněvadž po jeho názoru tím, že žal. úřad v jeho disc. věci pravoplatně rozhodl de dato 9. března 1922, tímto dnem bylo disc. řízení ukončeno, a tímto dnem tedy také odpadl zákonný podklad pro jeho suspensi.
Stížnost má pravdu, pokud nař. rozhodnutí vytýká vadnost v tom směru, že ani žal. úřad ani zšr nerozhodovaly vůbec o petitu st-lem skutečně vzneseném, nýbrž o petitu jiném, st-lem ani nevzneseném. Zcela nepřípadným způsobem odvolává se proto též jak nař. rozhodnutí, tak rozhodnutí zšr-y na předpis § 49 posl. věta cit. zákona a na to, že rozhodnutím žal. úřadu z 9. března 1922 byl st-l uznán vinným.
Nicméně neshledal však nss tuto vadnost za podstatnou ani zamítavé vyřízení žádosti st-lovy za nezákonné ve smyslu § 6 resp. 7 zák. o ss, a to z těchto úvah:
St-l byl — jak z vylíčeného děje patrno — pro zavedené disc. řízení suspendován s úřadu a příjmů s ním spojených a to ve smyslu § 48 česk. zem. zák. o právních svazcích učitelstva z 19. prosince 1875 č. 86 z. z., jenž stanoví, že ošr má suspensi od úřadu a příjmů s ním spojených na čas ..... vyšetřování .... disc. naříditi, když vážnost učitelstva toho vyhledává, aby vyšetřovaný na čas vyšetřování od služby své bez průtahu byl odsazen.....«. Ze znění tohoto předpisu ovšem jde, že suspense s úřadu a příjmů může trvati toliko po čas vyšetřování disc., že tedy musí odpadnouti, jakmile vyšetřování disc. je pravoplatně skončeno.
V daném případě bylo disc. vyšetřování proti st-li pravoplatně skončeno rozhodnutím žal. úřadu z 9. března 1922, kterým st-l byl sice souhlasně s nálezem zšr-y ze 14. října 1920 uznán vinným určitými disc. přestupky, avšak odchylně od nál. I. stolice odsouzen toliko k trestu přeložení na jiné služ. místo. Tento výrok žal. úřadu nenabyl však vůči st-li účinnosti ihned svým datem, nýbrž mohl — jako každý správní akt, kde po př. opak není zvlášť stanoven — státi se vůči st-li účinným teprve svým doručením, které se stalo teprve na základě výnosu zšr-y z 9. dubna 1923, výměrem ošv-u v R. z 21. dubna 1923, dne 1. května 1923 (Srovnej podání st-lovo z 15. května 1923). Až do dne 1. května 1923 nebylo tedy disc. řízení vůči st-li pravoplatně ukončeno a až do tohoto dne trvala také po právu st-lova suspense s úřadu a požitků, a nabyl tudíž st-l opětného nároku na plné požitky svoje teprve prvním dnem nejblíže příštího měsíce, tedy 1. červnem 1923, od kteréhožto data je také znovu dostal. Na tom nemění nic ta okolnost, že od data rozhodnutí min. škol. (9. III. 1922) až do jeho intimace uplynula doba delší jednoho roku; neboť není zákonného předpisu, který by učiteli dával právní nárok na to, aby intimace taková nastala do určité lhůty.
Zamítavým vyřízením žádosti st-lovy z 21. května 1923 o doplacení požitků od března 1922 do konce května 1923 nebyla tedy subj. práva st-lova porušena, třebas důvod, proč zšr resp. min. škol. žádosti jeho zamítly, není — jak již uvedeno — přiléhavý. Bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 5364. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 356-358.