Č. 5566.Vojenské věci: Požívání vojenské pense v cizině?(Nález ze dne 12. dubna 1926 č. 9592).Věc: Anna St. ve Št. proti ministerstvu národní obrany o výplatu manželova výslužného a přídavku za zranění.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody. St-lčin manžel Albín St. byl jako gážista býv. armády rak.-uh. ve výslužbě převzat dne 21. ledna 1922 ke své přihlášce do čsl. armády v hodnosti gážisty ve výslužbě. Výnosem mno ze 13. dubna 1921 bylo mu k jeho žádosti ze 7. října 1919 přiznáno výslužné. Výnosem téhož min. ze 13. května 1922 byla mu dnem 1. května 1922 zastavena ve smyslu § 30 lit. c) zák. č. 76/1922 výplata výslužného z důvodu, že se zdržuje mimo oblast čsl. republiky, aniž měl k tomuto pobytu povolení příslušných čsl. úřadů. Dne 10. ledna 1924 zemřel. K žádosti st-lky z 15. ledna 1924 o přiznání vdovského důchodu, úmrtného a o dodatečné vyplacení manželova výslužného a invalidních přídavků, rozhodlo se mno, jak ze spisů jde, řešiti věc s hlediska lidskosti, aby umožnilo přiznati st-lce zákonité zaopatř. požitky, i zrušilo výnosem ze 4. října 1924 výnos ze 13. května 1922 a vyslovilo, že v důsledku toho nepozbyl Albín St. nároku na zaopatř. požitky ve smyslu § 30 lit. c) zák. č. 76/1922, ale ježto mu požívání zaopatř. požitků v cizině podle § 115 téhož zákona povoleno nebylo, že nelze dědicům uplatňovati nárok na nevyplacené požitky od 1. května 1922 až do konce ledna 1924 a přiznalo dle § 36 lit. d) cit. zák. st-lce nárok na zákonité zaopatř. požitky ode dne 1. února 1924, povolivši jí současně z důvodů lidskosti zcela výjimečně požívání přiznaných požitků v cizině až do odvolání.St-lčina žádost z 22. října 1924, aby jí byly vyplaceny požitky, které byly jejímu manželovi zadrženy, totiž pense za 21 měsíců a přídavek za zranění od října 1918, byla nař. rozhodnutím zamítnuta z důvodu, že jejímu choti nebylo povoleno požívání zaopatř. požitků v cizině dle § 115 zák. č. 76/1922, pročež po dobu pobytu v cizině, pokud výplata nebyla povolena, odpočívá nárok na zaopatř. požitky. Poněvadž její manžel bydlel od 30. dubna 1922 až do své smrti nepřetržitě mimo území čsl. státu, nenabyl nároku na opětnou výplatu požitků těch a poněvadž nároku na požitky ty po celou tu dobu neměl, nejde o pohledávku zesnulého za voj. erárem a není tudíž možno vyplatiti je dědicům. O jeho přídavku za zranění nebylo u min. vůbec jednáno a z kmenového listu není patrno, že mu přídavek ten byl býv. min. zeměbrany přiznán. — —Nss uvážil o stížnosti toto:Až do úmrtí st-lčina manžela byl v platnosti výnos mno ze 13. května 1922 o zastavení výplaty jeho služného z důvodu § 30 lit. c) zákona č. 76/1922, dle něhož nároku na výslužné pozbývá poživatel, mešká-li mimo oblast čsl. státu bez svolení příslušných čsl. úřadů. Z téhož důvodu pozbývá poživatel ve smyslu ustanovení § 72 lit. b) cit. zákona nároku na přídavek za zranění. O svolení k pobytu v cizině nežádal však manžel st-lčin ani dodatečně, jak ze spisů jde, nýbrž žádal pouze o výplatu do ciziny. Proto právem nebylo, jak ze spisů jde, o povolení k jeho pobytu v cizině rozhodováno. Pozbyl-li však podle zákona nároku na výslužné a na přídavek za zranění nepovoleným pobytem v cizině, pak byly za jeho života bezpředmětnými veškeré žádosti za povolení výplaty požitků těch do ciziny ve smyslu § 115 cit. zák., — po smrti jeho pak byl výnosem ze 4. října 1924 u nss-u nenaříkaným, dědicům výslovně odepřen nárok na požitky jemu nevyplacené. Z téhož důvodu byly by bývaly bezpředmětnými za jeho života také žádosti za přiznání přídavku za zranění.Není tedy stížnost již z těchto důvodů opodstatněná i bylo ji zamítnouti. — — —