Č. 5573.

Státní zaměstnanci (Slovensko): * Státní úředník politické správy na Slov. nemá nároku na započtení předchozí obecní služby notářské do doby rozhodné pro výměr pensijních požitků.
(Nález ze dne 14. dubna 1926 č. 8009).
Věc: Juraj S. v Bratislavě (adv. Dr. B. Taussig z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran odpočivných požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l vstoupil 28. června 1891 do notářské služby jako notářský praktikant, byl později notářským písařem, pak místonotářem a ob. notářem na Slov. Výnosem ministra vnitra z 31. července 1919 jmenován byl státním úředníkem IX. hodn. třídy ve stavu kancelářských úředníků politické správy na Slov. Nálezem disc. komise I. stolice při min. pro Slov. z 24. prosince 1924 byl odsouzen k disc. trestu trvalého přeložení do výslužby se zmenšeným výslužným o 25%. Když nález tento vešel v moc práva, byl st-l nař. rozhodnutím podle § 135 služ. pragm. přeložen na trvalý odpočinek a to s odbytným o 25% sníženým. Ve výměru tom se praví, že odbytné bude vyměřeno zvláštním dekretem na základě délky státní služby pro výměru výslužného započítatelné, a sice doby od 15. prosince 1919 do 17. května 1921. Doba od 18. května 1921 do 14. ledna 1925, kterou ztrávil v dočasné suspensi, podle § 149 služ. pragm. pro výměru pense (odbytného) započtena nebyla. Služba, kterou st-l konal před vstupem do státní služby čsl. jako obecní notář, nebyla pro výměru odpočivných požitků v dosavadním služ. poměru započítána (cit. zákon č. 74/1896 ř. z.), ježto nejde o službu státní. Ježto započítatelná celková služ. doba činí 1 rok, 5 měsíců, 3 dny, byl st-li přiznán nárok na odbytné ve smyslu § 3 zák. č. 4/1896 ř. z. s omezením podle uvedeného disc. rozsudku.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Před svým vstupem do služby státní (15. prosince 1919) byl st-l v obecních službách notářských. Jedná se o to, zda st-l má právní nárok na to, aby mu tato obecní služba notářská byla započtena do doby rozhodné pro výměru odpočivných požitků ve službě státní. St-l nárok takový opírá o tvrzení, že jako ob. notář vstoupil dne 31. července 1919 (datum jmenovacího dekretu) do služby státní »při započtení všech jeho služ. roků«. Leč námitka tato nemá opory ve spisech, ježto dekretem ministra pro Slov. z 30. září 1919, jímž intimován byl st-li výnos min. vnitra z 31. července 1919 o jeho jmenování, bylo stanoveno jenom tolik, že o započtení roků pro výměru pens. požitků bude rozhodnuto zvláště; tím však nebyla st-li při jeho jmenování ještě žádná předchozí služba započtena. Že by pak po zákonu samém služba obecního notáře byla do služby státní pro výměru pense započítatelnou, stížnost rovněž netvrdí a nss předpisu takového také neshledal. Předpisu takového neobsahoval ani zák. čl. LXV : 1912, ani zák. čl. XXII : 1886. — — —
Dále spatřuje stížnost nezákonnost v tom, že st-li nebyla pro výměru odpoč. požitků započtena doba od 18. května 1921 do 14. ledna 1925, po kterou byl, jak sám doznává, suspendován. Ani tato námitka nebyla shledána důvodnou, ježto dle § 149 služ. pragm., která se již podle cit. jmenovacího dekretu na st-le vztahuje, v případě odsouzení k disc. trestu doba suspense není pro výměru odpoč. požitků započítatelna. Není tedy nezákonnosti v tom, že úřad započetl st-li pro výměru odpoč. požitků toliko dobu od 15. prosince 1919 do 17. května 1921 a že v důsledku toho nepřiznal st-li výslužné, nýbrž ve smyslu § 3 zák. ze 14. května 1896 č. 74 ř. z. toliko odbytné.

Citace:

č. 5573. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 737-738.