Č. 5697.

Administrativní řízení. — Státní zaměstnanci: Může státní úředník, pravoplatně z úřední moci z důvodů zdravotních pensionovaný, domáhati se s úspěchem obnovy řízení z důvodu, že teprve později seznal obsah lékařského vysvědčení — po jeho názoru nedostatečný — na jehož základě pensionování bylo provedeno?
(Nález ze dne 25. května 1926 č. 11021).
Věc: Alois L. v K. V. proti ministerstvu financí o kvalifikaci a pensionování.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — Po vydání nál. nss-u Boh. 3626 adm., kterým byla zamítnuta stížnost st-lova stran jeho pensionování, navrhl st-l novým podáním z 21. července 1924 zrušení svého pensionování, dovozuje, že teprve po podání stížnosti na nss měl příležitost nahlédnouti do lékařského vysvědčení ze 17. května 1923, jež bylo podkladem jeho pensionování, a shledal, že toto vysvědčení nevyslovilo, že st-l jest trvale nezpůsobilým své služební místo zastávati.
Rozhodnutím z 18. října 1924 odmítlo zem. fin. ředitelství v Praze toto podání z důvodu, že o výměru z 2. června 1923, do něhož si opětovně stěžuje, bylo již definitivně rozhodnuto nálezem nss-u Boh. 3626 adm. Min. fin. odvolání st-lovo nař. rozhodnutím zamítlo. — — —
Stížnost dovozuje, že lékařské vysvědčení Dra T. ze 17. května 1923, jehož opis byl st-li odepřen, konstatovalo pouze, že st-l trpí duševní a mozkovou nemocí, že choroba ta trvá již několik let a třeba jej proto uznati za nezpůsobilého k další službě, nepotvrzuje však jeho nespůsobilost, kterou úřad vzal za zjištěnou. Ježto st-l před vydáním rozhodnutí o pensionování o této nedostatečnosti vysvědčení nevěděl a okolnost ta jest rozhodnou, jsou tu dle náhledu stížnosti předpoklady pro povolení obnovy pensijního řízení. Ale tato námitka není důvodná.
Obnova řízení správního jest dle procesních zásad řízení správního přípustná jen tehdy, když jsou uplatňovány takové nové a rozhodné okolnosti nebo průvody, jež před vydáním rozhodnutí úřadu známy nebyly a jež strana beze své viny uplatňovati nemohla.
V řízení, jež předcházelo pensionování st-lovo, bylo mu výnosem zem. fin. řed. z 2. června 1923 sděleno, že se zamýšlí jeho přeložení na trvalý odpočinek z důvodu, že při lék. prohlídce úředním lékařem dne 17. května 1923 bylo zjištěno, že trpí duševní resp. mozkovou nemocí a je pro tuto nemoc trvale neschopen k službě. Toho však dle náhledu stížnosti zmíněné vysvědčení nepotvrzuje, ježto pouze vyslovuje, že »st-le třeba uznati za nespůsobilého k další službě.« Jest sice nesporno, že st-l toto znění lék. vysvědčení přeci právní mocí rozhodnutí o pensionování neznal, to však nestačí k založení nároku na obnovu, třeba ještě, aby nova reperta byla rozhodná, t. j. byla taková, že by jich uplatnění v dřívějším řízení bylo přivodilo pro st-le příznivější rozhodnutí ve věci. Dle § 80, odst. 2 služ. pragm. jest předpokladem pro přeložení úředníka na trvalý odpočinek z moci úřadu jeho trvalá nezpůsobilost ke službě; tento předpoklad viděl úřad splněný v posudku lékařském ze 17. května 1923, jehož výrok: »nezpůsobilý k další službě« hodnotil jako tvrzení trvalé nezpůsobilosti ke službě. Že by se žal. úřadu při tomto hodnocení průvodu byl sběhl omyl skutkový, není zřejmo a nebylo ani stížností tvrzeno. Znal-li tedy úřad znění lék. vysvědčení z 17. května 1923 a hodnotil-li je, jak uvedeno, není domnělá nedostatečnost lék. vysvědčení takovou okolností, jejíž uplatňování v dřívějším řízení by mohlo přivoditi pro st-le příznivější rozhodnutí ve věci. Ale pak nař. rozhodnutí správně a ve shodě se zákonem vyslovilo, že tu není důvodu pro obnovu pens. řízení. — — —

Citace:

č. 5697. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 965-966.