Č. 5418.

Obecní notáři. — Řízení před nss-em (Slovensko): I. Do výroku min. vnitra, kterým býv. obecní notář byl podle zák. č. 211/1920 jmenován do určité hodn. třídy, není stížnost na nss podle § 3 lit. f) zák. o ss přípustná. — II. Notář jmenovaný definitivně podle zák. č. 211/1920 má právní nárok na započtení dřívější služby notářské do služby státní podle vl. nař. č. 573/1920.
(Nález ze dne 24. února 1926 č. 3617).
Prejudikatura: Boh. 1624, 2728, 3033 adm. a j.
Věc: Eugen T. v P. (adv. Dr. Mautner z Prahy) proti ministerstvu vnitra o úpravu služebního poměru.
Výrok: Stížnost, pokud směřuje proti »zařazení« st-le do IX. hodn. třídy, odmítá se jako nepřípustná; jinak se zrušuje nař. rohodnutí, pokud jedná o započtení předchozí služby, pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem presidia min. vnitra z 5. března 1921 jmenován byl st-l, až do té doby obvodní notář v P., v systemisovaném stavu okr. a ob. notářů na Slov. v IX. hodn. třídě 1. plat. stupně s platností od 1. srpna 1920 prozatímně s podmínkou, že do 31. prosince 1921 prokáže zkouškou znalost jazyka státního. Dekret ten intimován mu byl dekretem ministra pro Slov. z 15. března 1921 s tím doložením, že ministr vnitra st-le ve smyslu nař. vlády z 12. října 1920 č. 572 a 573 Sb. a zákona z 7. října 1919 č. 541 a z 18. prosince 1919 č. 25 Sb. ex 1920 zařadil do IX. hodn. třídy 1. plat. stupně.
Podáním z 10. ledna 1924, v němž se st-l odvolává na cit. výměr min. s plnou mocí z 15. března 1921, žádal st-l o udělení definitivy. Nař. výměrem byl st-l jmenován do IX. hodn. třídy ve stavu ob. a ok. notářů na Slov. s účinností od 30. září 1924 a současně bylo mu se zřetelem na jeho dřívější službu podle § 51 služ. pragm. ke dni def. jmenování započteno 6 roků pro další časový postup v IX. hodn. třídě úřednické skupiny »C« s podotknutím, že v důsledku toho odpadá jakékoliv další opatření ve smyslu zák. č. 211/1920 a zák. č. 222/1922, jakož i předpisů na základě těchto zákonů vydaných. V důsledku toho byly st-li v intimátu ministra pro Slov. z 20. října 1924 přiznány od 30. září 1924 požitky 1. plat. stupně VIII. třídy. Ve spisech nachází se ještě přihláška st-lova k provedení zákona č. 222/1920, datovaná dnem 10. října 1922, která zvláštního vyřízení nedošla.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Stížnost brojí především proti zařazení st-lovu do IX. hodn. třídy. Ježto stížnost formuluje zvláštní stížní bod i proti přiznání požitků VIII. hodn. třídy, dlužno stížnosti, pokud brojí proti zařazeni do IX. hodn. třídy, rozuměti jedině tak, že se brání proti jmenování do IX. hodn. třídy. V tomto směru jest však stížnost nepřípustná, neboť nss v ustálené svoji judikatuře opětovně vyslovil (srovnej na př. nál. Boh. 1624 adm.), že zákon z 22. března 1920 č. 211 Sb. nezakládá právního nároku na ustanovení ve státních službách čsl. a jedná se tedy v daném případě o jmenování ve smyslu §§ 6 a 49 služ. pragm., do něhož stížnost po rozumu § 3 lit. f) zák. o ss není přípustna.
Dalším obsahem stížnosti brojí st-l proti přiznání požitků VIII. hodn. třídy s platností od 1. října 1924 a domáhá se přiznání služ. požitků, odpovídajících jeho celkové služ. době od 1. května 1893, resp. od 24. srpna 1899 a sice s platností nikoli od 1. října 1924, nýbrž od 1. srpna 1920, resp. od 5. března 1921. Nárok tento odůvodňuje tím, že notářskou službu koná od 1. května 1893, resp. že zkoušku notářskou složil dne 24. srpna 1899 a že zkoušku ze slovenštiny, uloženou jemu výnosem min. vnitra z 5. března 1921 mohl složiti teprve 27. června 1923, ježto ke zkoušce té nebyl dříve povolán.
O námitce této uvažoval nss takto:
Žal. úřad, započítav st-li dle § 51 služ. pragm. z předchozí služby dobu 7 roků, prohlásil, že tím odpadá jakékoliv další opatření ve smyslu zákona č. 211 a zákona č. 222/1920, jakož i předpisů na základě těchto zákonů vydaných. Má tedy žal. úřad za to, že započtení dřívější služby st-lovy jest věcí volné úvahy úřadu a že započtením tím se stává jakékoliv další opatření ve smyslu zákona 211/920, resp. 222/20 a prováděcích předpisů bezpředmětným. Názor tento nemá opory v zákoně.
Nss vyslovil již v četných nálezech (srovnej na př. Boh. 2728 a 3033 adm.) právní názor, že započtení dřívější služby notářské u býv. ob. a obv. notářů systému uherského, ustanovených v čsl. stát. službách podle zákona č. 211/1920, jest posuzovati nikoli podle zákona č. 222/920, ani podle nařízení č. 666/920, nýbrž toliko podle vl. nař. z 12. října 1920 č. 573 Sb. Nařízením tímto bylo stanoveno, jaká předchozí služba jest do stát. služby notářské započítatelná a jak podle toho služ. požitky mají býti vyměřeny. Tím založen byl ob. a obv. notářům podle zákona trvale ustanoveným právní nárok na započtení »notářské služby« do služby státní a nemůže se žal. úřad dovolávati předpisu § 51 posl. odst. služ. pragm., který nároku takového neskytá a ponechává volné úvaze úřadu, jakou dobu započítati chce.
Má-li však žal. úřad podle vývodů odvodního spisu za to, že za- řadění st-lovo podle vl. nař. č. 572, resp. č. 573/1920 provedeno bylo již výměrem ministra pro Slov. z 15. března 1921 při provisorním jmenování st-lově, a odkazuje-li na právní moc tohoto výměru, jest žal. úřad na omylu, ježto, i kdyby dotyčný pasus, dovolávající se vl. nař. č. 572/1920 a 573/1920, obsažený v intimátu ministra pro Slov. z 15. března 1921 byl skutečně výrokem min. vnitra — čemuž však podle spisů správních tak není, — nebylo by možno výroku tomu přiznati povahu rozhodnutí o započítatelnosti předchozí notářské služby, ježto min. vnitra o této započítatelnosti nerozhodoval.
Ježto tedy nař. rozhodnutí, pokud se týká započtení předchozí služby, nemá opory v zákoně, bylo je v tomto bodě zrušiti dle § 7 zákona o ss.

Citace:

č. 5418. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 452-454.