Č. 5690.

Státní zaměstnanci: * úředníkům, proti nimž bylo zavedeno disciplinární řízení, nebrání po skončení tohoto řízení v postupu do vyšších požitků ustanovení § 54, odst. 2. služ. pragm., a to ode dne nápadu, i když den ten spadá do doby disc. řízení, předpokládajíc ovšem, že opak nebyl vysloven disc. komisí, nebo že zde není jiného vylučovacího zákonného důvodu.
(Nález ze dne 22. května 1926 č. 10847).
Věc: Ant. P. v K. proti ministerstvu spravedlnosti v Praze o služební požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím žal. úřad při znal st-li postup do vyšších požitků teprve ke dni 19. prosince 1924, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-li, jakožto radovi vrch. zem. soudu v K. příslušel nárok na požitky 2. stupně VI. hodn. tř. zásadně od 1. června 1924. Žádosti jeho o přiznání požitků 2. stupně VI. hodn. tř. od 1. června 1924 nebylo výnosem presidia vrch. zem. soudu ze 3. června 1924 se zřetelem na § 54 služ. pragm. vyhověno, poněvadž v den nápadu bylo již proti žadateli zavedeno disc. řízení pro nedodělky. Nálezem nejvyššího soudu jako kárného soudu odvolacího z 18. prosince 1924 uložen byl žadateli kárný trest uvedený v § 6 písm. a) disc. zák. z 21. května 1868 č. 48 ř. z., t. j. přeložení ve stejné hodnosti na jiné místo služ. bez nároku na útraty přesídlení, zostřený zmenšením požitků o 1/10 na 1 rok. Na základě tohoto nálezu zastaveny st-li výnosem z 15. ledna 1925 dosavadní požitky a poukázáno od 1. února 1925 pouze 90% služného 1. stup. VI. hodn. tř. s příslušným plným místním přídavkem a přídavkem drahotním. Výnos ten pak změněn výnosem ze 16. března 1925, kterým zastaveny staré požitky již koncem prosince 1924 a od 1. ledna 1925 poukázáno 90% všech služ. požitků dle 2. stupně VI. hodn. tř., t. j. služného, místního přídavku i přídavku drah. s podotknutím, že snížení o 10% vztahuje se na dobu jednoho roku. Avšak žádosti o přiznání požitků 2. stupně VI. hodn. tř. již od 1. června 1924 nebylo vyhověno, poněvadž tomu stojí v cestě předpis § 54, odst. 2 (čl. I. odst. 3 služ. pragm.). Jelikož kárné řízení bylo skončeno pravoplatně nálezem nejvyššího soudu z 18. prosince 1924 přeložením na jiné služ. místo zostřeným snížením požitků o 10% na dobu jednoho roku, zostření toto pak nemá za následek též vyloučení doby z postupu do vyšších požitků, přísluší žadateli požitky 2. stupně VI. hodn. tř. ke dni 19. prosince 1924, ovšem s připočtením doby od 1. června 1924 do 18. prosince 1924 k dobru pro další postup. Stížnosti podané do tohoto výnosu min. sprav. nař. rozhodnutím nevyhovělo. — — —
Rozhoduje o stížnosti, uvážil nss toto:
Obě strany shodují se v tom, že kárný trest st-li uložený nemá za následek vyloučení doby z postupu do vyšších požitků. Spor je jenom o výklad ustanovení § 54, odst. 2, dle něhož úředníci, proti nimž je za- vedeno disc. řízení, nemohou před ukončením tohoto řízení postoupiti do vyšších požitků. Kdežto žal. úřad vychází z právního názoru, že z ustanovení § 54 ve spojení s výkladem a tendencí předpisů §§ů 94, 95 a 149 služ. pragm. jde na jevo, že tato doba není sice vůbec vyloučena ze započtení pro postup do vyšších požitků, avšak postup ten jest po dobu trvání kárného řízení odložen na dobu, až odpadne každá překážka bránící postupu, což stalo se u st-le teprve pravoplatným kárným nálezem nejvyššího soudu z 18. prosince 1924, ovšem s připočtením doby od 1. června do 18. prosince 1924 k dobru pro další postup, tvrdí naproti tomu st-l, že mu příslušejí ihned po skončení kárného řízení požitky 2. stupně VI. hodn. tř. a to za dobu od 1. června 1924 do 31. prosince 1924 neztenčené a od 1. ledna 1925 na dobu jednoho roku, jak zní výrok kárného soudu, zmenšené o 1/10, i měly mu požitky ty takto býti poukázány k výplatě.
Námitku st-lovu ve směru právě naznačeném shledal nss důvodnou: Přiznává-li žal. úřad st-li postup do vyšších požitků (2. stupeň VI. hodn. tř.) teprve ke dni 19. prosince 1924, vylučuje jej tím z postupu do vyšších požitků, na něž má nárok již od 1. června 1924. Na věci nic nemění okolnost, že mu připočítává dobu od 1. června do 18. prosince 1924 k dobru pro další postup. Než vyloučení z postupu do vyšších požitků je — kromě případů výslovně v zákoně uvedených (na př. § 52) — dle § 93 služ. pragm. disc. trestem, jenž může býti vysloven jen nálezem příslušné disc. komise a to na základě disc. řízení řádně provedeného. V daném případě však vyloučení z postupu do vyšších požitků ve smyslu § 6 zák. z 21. května 1868 č. ř. z. 46, disc. trestem není a nejvyšší soud jako kárný soud odvolací takového výroku ani neučinil. Žal. úřad však k opatření takovému oprávněn není a to ani ne na základě § 54, odst. 2, jehož se dovolává.
Že tomu tak jest, vidno i ze samého znění § 54, odst. 2, dle něhož úředníci, proti nimž jest zavedeno disc. řízení, nemohou před ukončením tohoto řízení postoupiti do vyšších požitků. Těžiště tohoto ustanovení jest tedy hledati ve výraze »před ukončením«, z čehož vyplývá, že další postup po ukončení disc. řízení závisí na výroku pravoplatného disc. nálezu. Má tedy ustanovení § 54, odst. 2 ráz ustanovení prozatímního. Proč dle § 54, odst. 2 odsunuje se přiznání vyšších požitků až do pravoplatnosti disc. nálezu, viděti jest z ustanovení § 94 služ. pragm., dle něhož disc. trest vyloučení z postupu do vyšších požitků odsunuje tento postup o celou dobu v nálezu stanovenou a to i tehdy, když nárok na postup vzešel již před pravoplatností disc. nálezu. V opačném případě musily by totiž býti přiznané vyšší požitky zpět vymáhány na zaměstnanci, který by byl pravoplatným disc. nálezem vyloučen z postupu do vyšších požitků i na dobu trvání disc. řízení.
Ostatně nutným důsledkem právního názoru žal. úřadu by bylo, že by nároku na postup do vyšších požitků, který by vznikl za trvání disc. řízení, neměl ode dne nápadu ani takový zaměstnanec, proti němuž by bylo disc. řízení zastaveno nebo který by byl zcela osvobozen. Že názor tento není správný, vyplývá z ustanovení §u 149 služ. pragm., který takovou zpětnou působnost ve svém 2. odst. výslovně přiznává a to v případě kvalifikovanějším, kde jde o disc. řízení spojené se suspensí.
Z řečeného je vidno, že žal. úřad porušil předpis §u 54, odst. 2, přiznal-li st-li postup do vyšších požitků (2. stupeň VI. hodn. tř.) teprve ke dni 19. prosince 1924 a nikoli již ke dni nápadu.

Citace:

č. 5690. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 952-954.